Bohyně přestala věřit na Ježíška. (V únoru, jen tak, z fleku.) Včera večer se přitulila a povídá: "Mami ty asi nebudeš ráda, ale já vim, že Ježíšek neni...."
Sehnat kvalitní jednobarevné body je porod! A koupit padnoucí čepici, kterou Šušu vezme namilost a po vteřině ji nevyhodí z kočáru - jakbysmet. Prostě: věcí je hodně, ale ty kvalitní, užitečný, pohledný a promakaný aby člověk pohledal. U většiny věcí nechápu, kdo a proč se jimi vůbec zaobíral - jestli se jimi někdo vůbec zaobíral? Prostě byly vyrobeny! A tak jsem vždycky nadšená, když náhodou narazím na něco, co funguje, a to ve všech směrech. Nejsem příznivcem "funkčního" oblečení. Nikdy mi nepřišlo moc vzhledné, ale tohle je trochu něco jiného?! Společnost Dita Tábor (VDI - výrobní družstvo invalidů) má jako jediná v České republice licenci na výrobu
dětského textilu z Outlastu®, a díky tomu najdete pod značkou Little Angel® řadu moc pěkného oblečení pro děti. Technologie
Outlast® byla původně vyvinutá pro NASA s cílem vyrovnávat výkyvy teploty ve vesmíru a v extrémních výškách. Ve zkratce: v zimě hřeje - v létě chladí. Netvrdím, že všechny modely z nabídky nutně musim mít. Ale vybrat se rozhodně dá a nutno říct, že materiál je to vskutku příjemný. Šušu je dost vybíravá a náročná na své vlastní pohodlí, jen tak něco se jí nezavděčí, ale v čepici si celkem lebedí. Já jsem taky stará hadrnice a běda, jak se mi něco zatrhává za prsty, to úplně nesnášim. Takové ty umělé materiály - uííí (mám husinu, jen na to pomyslim). To todle fakt neni - působí to jak bavlněný úplet a ve skutečnosti je to daleko hezčí než na fotce. Jediný, co bych vytkla je, že se rubová strana strašně zatrhává o suchý zip, který máme na šátku a na bundě, ale co s tím? Nic! Tak to bude zatrhlý - no:-).
Příští týden jedem na hory. Jedem, ale nemáme co na sebe. Holkám je všechno zimní oblečení malé, mně velké a Danovo nemůžeme najít. Šušu už zase rostou zuby, horečka střídá teplotu, jantary už to asi vzdaly. Ztratila jsem klíče, ale jen na pět dní, nakonec se našly na dně školní tašky (???). Koupila jsem si svetr a pěkně zpuckatěl - prevít! Ty mandarinky, co "prej" nemajI pecky, je majI. Přemýšlím, že dám na blog reklamu. Rosa psala, že si tím vydělám max. na nový boty. To neva, škrpály se vždycky hodí! Konečně jsem dodělala medík a vrham se na další výzvy. Těšim se, těšim... I na jaro. Bohyně už umí číst. Dnes přečetla svou první knížku OLIVIE. Šušu má dvoje nový boty a neumí chodit (je kojená a nemá náušnice:-)). Mamce stůně kočka (moje bejvalá kočka), přehřála se na topení a chytl ji močák. Je jí 17!!!!Konečně jsem sehnala učitelku na piano, přepsala kalendář, uklidila psací stůl, zašila Bohyni svetr, obarvila si vlasy, udělala vizitky, zařídila holkám pasy, přidělala fotky, protřídila hračky, vyházela prošlé léky, spárovala ponožky. Tož tak:-)....
Frky naší Bohyně! První díl k mání tady >klik, druhý dnes a pokračování? Příště:-)....
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ****A byl to blonďák nebo hnědák?****(ten kluk)******** ****Jak se jmenuje ta výhledna?**(rozhledna)********* Ona měla takové ty žulíčky.*************(ďolíčky)*** *********To je krásná mraženka!**(jinovatka)***
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PS: Já se tim dost bavim, ale možná je to spíš na návštěvu logopedie?!
A Vám se líbí kterej? Já totiž nevim. Teda já vim, ale majitelé Včelí farmy, kteří si u mě návrh na etiketu zadali, váhají.... Podle nich je výroba a prodej medu tradiční záležitost a etiketu by nejraději taky měli tradiční. Nechci tohle řemeslo nijak znevažovat, ale myslím si, že trochu odvazu by neuškodilo - co myslíte vy???
Tolik jsem se tomu bránila. Nakonec jsem podlehla a jsem nadšená!!!! Děkuju, Ježíšku.... Ten telefon je vážně děsně chytrej. Někdy až moc, docela rád mi opravuje nespisovný výrazy, který já hodlám používat.
Ale jinak musím uznat, že mi usnadňuje život v mnohém. Nasoukala jsem si do něj pohádky pro Šušu, hry pro Bohyni, Blogger, Seznam, Pinterest, Whats up, Fb. Objevila jsem díky němu Retricu (na té jsem si dost ujela) a přihlásila na Instagram. Už se vezu →. Jdu s dobou. Už skoro nezapínám počítač. To jsem přesně nechtěla:-). Místo zrcadlovky nosim mobil. Místo pohledu píšu smajlíky a příspěvky smolim v mobilní verzi. Ajajaj!
....že by v tom tu svačinu nosit mohla! Podle mě splňuje všechny současné trendy obalového materiálu. Je: originální, eko, recy, trendy, DIY, retro, LOHAS. "No, to si děláš srandu, mami?!" Dělám - neboj Bohyňko, nenechám tě chodit do školy s pytlíkem od mouky (i když výběrové!) místo té nádherné růžové plastové krabičky s barbie. To ti neudělám, to bys obratem klesla na žebříčku třídní popularity. Já jen občas zabřednu ve vzpomínkách, jak jsme vymejvali pytlíky od mlíka a povinně vraceli igeliťáky od svačin (Dan z toho má dodnes trauma:-)). Vajíčka dostávali v pytlíku od polohrubý a do sešitů lepili obaly od žvejkaček.
PS: Vzpomínáte? Neni to tak dávno a zdá se to věčnost...
Přišel čas koupit Šušu boty. Ještě nechodí (a taky ještě nemá náušnice:-)), ale kvůli teplu a
častým pokusům o obcházení nábytku, jsem se rozhodla jí nějaké
samochodky pořídit. Mé požadavky? Kožené, pohodlné, prodyšné, měkké, ohebné, aspoň trošku pohledné, cenově přijatelné, pro doma i na ven. Chci toho po obyčejných botách hodně, já vím. Ale Šušu není zrovna motoricky zdatná, a tak to možná trochu víc řešim. Doma máme prkenné podlahy a vzhledem k ročnímu období odpadá varianta
bosých nohou. Ponožky s protiskluzem kloužou z nohou??? Protiskluzové
punčocháče jsem nesehnala.... Tak nějak instinktivně a intuitivně vím, co bych chtěla a co určitě
nechci, co se bot (i jiných věcí:-)) týče. Nejsem schopná pobrat a
shromáždit všechna fakta a následně je vyhodnotit, a tak jsem kvitovala
článek/články Madam Coquette. Tý to děsně jde (nejen to). A "boty" jsou ještě
ke všemu její srdcové téma! ÓÓÓ, jak já jí děkuju, ušetřila mi nejednu bezesnou noc. Hned zítra objednávám..... Botičky LITTLE BLUE LAMB jsou totiž přesně to, co hledám. V Čechách konečně k dostání zde a jejich fb stránky tu . Tuším, že budu spokojená. Popravdě jsem dost alergická na pevné, kotníkové, zdravotní boty a papundeklové papuče (když pominu ten nevyžádaný retro design, stejně se zaseknu na jisté dávce nepohodlnosti). A co na to naše rehabilitační sestra? Dobrý:-) - máme je schválené. Pro první krůčky prý ideální !!! Pro druhé krůčky by to chtělo pevnější, ale stále pružný opatek, a možná trochu (trochu!) vyšší střih. O tvarované stélce nebyla řeč. Tak uvidíme... Každopádně budu referovat:-). Pro úplnost: Do teď jsme měly tyto botičky a musim říct, že nebyly vůbec špatné. Poměr cena /výkon - úctyhodnej!!!!
Já vím, já vím - taky musim mít všechno. Nejdřív ten bezdomáckej kabát a teď ubrus kolem krku:-). Když já si nemůžu pomoc. Za všechno může ten pinterest!!! Tam vždycky něco zahlídnu a musim to mít....
Jo, furt kojim. A nestačim se divit, jak ta samá otázka "kojíš?" s odstupem času dokáže vyznít! Po porodu jsem hrdě odpovídala, že ano, a teď se skoro bojim to vyslovit. Šušu je 13 měsíců a já svou odpovědí pomalu začínám vzbuzovat rozpaky - což mě trochu mrzí. Podle mne (a Šušu) prostě ještě nepřišel ten správný čas přestat. On přijde... a brzy, ale ještě chvíli si to potřebujeme užít:-).....
Tuze mě to focení baví. Čím dál tím víc, zas a pořád.... Začíná to se mnou být vážný. Toužím si uchovat ty drobné všední momenty, které se v danou chvíli jeví nepodstatnými a časem se stanou podstatou našeho bytí. Mně prostě přijde důležité, že Šušu se za uchem kroutí vlásky a Bohyně strašně ráda polyká sněhový vločky, že kanál, po kterým denně chodíme, je nesmírně krásný, a každý večer s námi u stolu večeří náš stín. To si chci pamatovat, to chci mít zachycený, zastavený a k prohlížení - to chci!!! A jestli to chcete i vy - stačí říct.