Á

Jsem si jistá, 
že k nám před třemi lety měla sklouznou právě ona.
Přesně takovou jednouduchou, bodrou, čistou duši jsme totiž doma potřebovali.
Ona je neskutečná!
♥

Foto: Lucky

NEBE A DUDY

Každá je úplně jiná, a přece jsou tak stejný:-).

Foto: Lucky

NEBE A DUDY II

Máme kocoura! 

To asi víte a kdo to neví, ten si asi všiml. Má zálibu vtírat se na mé fotografie. Jmenuje se Vašek a měl nahradit Mirka. Tušila jsem, že je nenahraditelnej, ale v nějakém pomatení smyslů ( jééé, překlepla jsem se a napsala pomatení syslů :-0 ) jsem si to nestihla uvědomit.

Mirek

Mireček byl mazák!!! My jsme vlastně bydleli u něj v podnájmu. Byl tak hodnej, že nám před deseti lety dovolil přestavět jeho podkrovní říši na náš byt, a my mu na oplátku vyřízli díru do dveří ( to jsem ovšem nečekala, že nám za to bude nosit na rohožku dárky: andulku, netopýra, rejska.....) Byl to samorost, rád se toulal, někdy přišel i za několik dní, ale vždycky se vrátil. Věděl, že ho čeká plná miska a čestné místo na gauči. Bohyně si nevšímal, Dana miloval a mě respektoval. Byla to taková zvláštní symbióza. Nikdy jsem netušila, že kočka může mít charizma. Je ho škoda, ale měl dlouhej a krásnej kočičí život a už se nedalo nic dělat. 

Pořídit si zvířátko není žádné umění, ale vyprovodit ho až do konce, to je jiná! Skálopevně jsem tvrdila, že už nechci ani křečka!!! No, to mi to vydrželo dlouho. Když on doma tááák chyběl. Tou dobou už jsem věděla, že jsem těhotná a měla teorii. Že, než se Šušu narodí, kotě se vychová. Hahaha.....Já byla tak pitomá! Škoda, že nejsem pověrčivá. To bych si domu černou kočku nikdy nevzala. Co naplat, už ji mám.

Vašek

Vašek je čert!!! On i tak vypadá. Bohyně si všímá (až moc), Dana miluje, mě nerespektuje a Šušu asi brzo sežere. Co já to udělala, má teorie je v háji. Takovej roztomilej modrookej kocourek to byl, na to nás uhnal! Chápu, po Mírovi to nemá lehký, ale...Nemá cenu tu vypisovat, co všechno už udělal, bych se zase rozčílila. Držte mi palce, abych ho neroztrhla a moje holčičky dál mohly vyrůstat vedle domácího mazlíčka a manžel s ním na břiše mohl každý večer relaxovat. Co bych, pro blaho rodiny, přece neudělala:-)..........

Takže, opět: NEBE A DUDY.
  


Taky máte nějakého domácího mazlíka???

Kterej je kterej?

NEBE A DUDY

Poznáte 5 rozdílů? Já ano. Jsou si  podobné jak vejce vejci, ale jinak jsou jak nebe a dudy.

Bohyně
byla první, pečlivě naplánovaná - byt, zásnuby, svatba, dovolená, dítě... A vyšlo to!
Těhotenství to bylo čítankové.Termín porodu byl stanoven na začátek srpna, v práci jsem skončila koncem května, a tak  jsem celé léto proseděla po kavárnách a proplavala. Vše jsem si pečlivě naplánovala, chodila jsem cvičit, zobala vitamíny, jedla pestře, hodně odpočívala, našila zavinovačky, nakoupila tuny oblečků (které jsem Bohyni nikdy neoblíkla), zabalila tašku a čekala, čekala, čekala, a furt nic....Tak kdy? Už? Ještě ne? Ty věty jsem fakt milovala, znova vygruntovala, doplnila lednici, a zase čekala a čekala. Nakonec jsem porodila 22. 8. 2007 ve 43. týdnu!!! Tabletka naštěstí rychle zabrala a pak už to jelo jak po másle, doslova. Dan byl u toho, měl nakázáno podávat jelení lůj, stát, mlčet a hlavně mě neutěšovat. Držel se statečně a....Tak konečně - UŽ! Bohyně byla strašně pokřivená, zmačkaná, fialová, ale naprosto zdravá a já šťastná. Pak to ovšem začalo! Znáte termín dráždivé miminko? Tak to byla ona, kdo to nezažil, neuvěří. Byla krásná, ale buď spala, nebo řvala, a to až do tří let. Pak se to najednou nějak zlomilo (všichni jsme přežili) a dnes je z ní světová holčička, velká ségra, která si pomalu balí tašku do školy.

Šušu
se povedla až napodruhé. Poprvé se nám nějak nepodařilo dojít až do cíle. Termín porodu jsem tentokrát měla v lednu, do práce ( i když jen na pár hodin) jsem chodila až do konce, moc jsem toho nenaplavala, vitamíny nezobala, jedla jen těstoviny s mákem, moc neodpočívala, s oblečky to nepřeháněla a pořád jsem měla dost času. Vždyť tu první jsem skoro o měsíc přenášela?! Bylo mi snad všechno: pálení žáhy, bolest kyčlí, bolest stydké kosti, protilátky, nedostatek železa, špatné dýchání, nespavost, brnění rukou. Existuje vůbec ještě něco???  Léto nějak uteklo, na podzim jsem šoupla bříško pod kabát a 11.12. 2013 nečekaně, o měsíc dřív, porodila. Snad proto si ještě teď někdo myslí, že je Šušu adoptovaná. Já říkám, že jsme ji dostali od Ježíška. Porod byl jak námět na bakalářskou povídku. Voda mi praskla na Píseckém náměstí ( ještě že jsem měla dlouhej kabát) a do porodnice jsem málem jela sanitou (protože Dan nevěřil, že rodím) a největší problém byl, že jsem neměla zabalenou tašku. Jak já to obulela. Nakonec jsem zjistila, že porodit se dá i ve špinavým županu a v půjčených bačkorách. Dan byl zas u toho, v rádiu nám hráli koledy a Šušu málem vypadla na sesterně u kartotéky. Byla menší, špatně dýchala, a tak se chvilku dopekla v inkubátoru, ale na Vánoce už byla doma. Popravdě jsem nevěřila, že můžeme mít takhle hodné miminko. Pořád čekám, kdy se to zlomí, a ono nic. Ona je prostě boží. Šušu s vyndanýma baterkama.

Milujeme je obě stejně, i když jsou jak nebe a dudy,  fakt se snažíme tu lásku nerozdělovat, ale násobit. Někdy je to těžký, to pak vyhrává ta, které je to v danou chvíli víc jedno.....

A jak je to u Vás? 

Najdeš 5 rozdílů?