MNO

Tak nějak jsem si to představovala.
Ta moje dopoledne.
Zatím teda nevím, co samou radostí dřív, ale jedno je jisté: bylo na čase!
Mé nadšení trvá, Šušinky trochu opadlo, ale dokud se mi po cestě do školky neobmotává kolem lamp, je to dobrý.
Vlasně všechno je lepší, než to, co jsme si při nástupu do školky užili tehdy s Bohyní.
Lhala bych, že se mi stýská.
Nestýská!
Alespoň prozatím:)...

https://cz.pinterest.com/pin/378232068697212745/

DVOJKA

Mami, ona je už moje kamarádaka:).

PS: Cloume to s ní ode zdi ke zdi, ale ještě pořád dokáže bejt roztomilá!

Foto: Lucky

HYPER

Stejný geny, stejný hnízdo, stejná láska a přece je tak jiná. 
Tak strašně zvídavá, rychlá, chytrá až vychytralá Bohyně rozhodně nebyla (ta se při přecházení prahu držela futer).
Šušu je prostě neřízená střela. Nestačím valit oči a lapat po dechu.
Na tohle já nebyla připravená.
Nad takovejma dětma se já vždycky podivovala.
Než dojdu do kuchyně pro utěrku, abych utřela vylitej džusík, rozcupuje na kousíčky výzdobu na velikonočním stole. V tu ránu si přistrčí stoličku k otevřenýmu oknu. Jen se otočim a už stojí oblečená v napuštěný vaně. Snídá cukr z cukřenky, obědvá mouchy a večeří bublifuk. Bezhlavě skáče odevšad a kamkoliv. Do DVD přehrávače narvala třináct cédéček. Sama vyleze z postýlky. Úchytky na lince používá jako stupínky.
Kde se to v tý holce bere?
Její objevování světa je naozaj fascinující, ale pro přímo zúčastněné poměrně náročný.
Kdyby u toho všeho aspoň nebyla tak strašně roztomilá.
To bych jí aspoň vynadala, aniž bych se po několika slovech začala smát:))).

Foto: Lucky

SWEET

Ťuťu, ňuňu, Šušu:-D.
 

Foto: Lucky

VELKÁ HOLKA

Za týden jí budou dva roky:

Myslim, že umí vše potřebné:-).



Foto: Lucky

BABYWORLD

Ta se má:-)!

Foto: Lucky 

 

MY S HOLKAMA

Vždycky jsem se zalíbením poslouchala věty tipu: "Když jsem šla s holkama, my s holkama, holky byly...."
Konečně už to můžu říkat taky. 
Už to neni Já s Bohyní a vlající Šušu, my, Šušu a zpruzená Bohyně. 
Konečně jsme parta. 
Šušu nám totiž přes léto tak nějak dorostla. Konečně sklízíme ovoce, které jsme před více než dvěma lety zaseli. A sklizeň je to tuze veselá:-)! Nevím, čím to je, ale naše holky jsou naprosto nesnesitelné jako miminka, cca kolem roku a půl se "vyloupnou", a když ostatní začínají šílet z období vzdoru svých dětí, my sklízíme...
Najednou mám pocit, že se uvolnilo napětí, stres a všechno jde tak nějak samo. Konečně nemusím neustále hlídat čas, urputně dodržovat režim, být neustále ve střehu, mít oči na šťopkách. Konečně si můžu dovolit i takovej luxus, jako je: chvilku se koukat do blba, skočit do lomu, přemýšlet o ničem, osahat rohlíky, vystřelit vzduchovkou, přečíst časopis, zpozdit se o deset minut, aniž bych měla pocit, že dělám úplné zbytečnosti, které nikterak nepřispějou blahu rodiny a ještě ke všemu dozajista některého člena rodiny doženou k slzám. 

PS: Dveře od záchoda si teda ještě nezavřu, ale huš se blýská na lepší časy! 

Foto: Lucky

TEJP

Šušu má šmajdky!
Už v těch krásnejch prvních Little blue lamb botkách si toho nešlo nevšimnout. Ty druhé jsme už museli koupit kotníkové. Dětská nožka (a tím pádem i klenba) se sice až do sedmého věku ještě stále vyvíjí, ale ta Šušinky se vyvíjí asymetricky a evidentně pomalu. Je třeba jí trošičku pomoci a podpořit správný vývoj. To se dá několika způsoby: správnou obuví, cvičením a pomůckami. 
Rozkaz zněl jasně! Na rovné tvrdé podlaze (tudíž doma) nosit kotníkové boty, na měkkém nerovném terénu chodit bosky. Sodoma gomora! Na náměstí si sundavala boty, doma se odmítala ve čtyřicetistupňovým vedru zout a zodpovědně donekonečna přebíhala tam a zpátky gauč(bosa:-)!) - ideální nerovnej terén. V tu dobu byla i ochotná předvést pár cviků, když se na ni Bohyně dívala a náležitě při tom óchovala i ichovala. 
Pří následné kontrole bylo dodržování těchto zásad poměrně znát. Pak ale Šušu přestala spolupracovat (já už ji nepřeperu), venku se ochladilo a jsme tam, kde jsme byly. Tušíte kde?
Sestřička tvrdí, že zas tak hrozný, abych ji trápila pravidelným cvičením to není. Ale že trochu by jsme měly... No, to je na prd - já potřebuju bič. Nakonec jsme to vymyslely! Ona se tvářila, že jde o krajní řešení, já se toho okamžitě chytla. Tejpování!!!
Vy to možná znáte, já to teprve objevila. Jsou to takové elastické textilní náplasti, které se speciálním způsobem aplikují na postižená místa a v našem případě naprosto bezpracně stimulují ty správné svaly. Šušině zatejpované nožky kupodivu vůbec nevadí a v období, kdy nemůže běhat  bosky a odmítá cvičit, je to řešení seslané z hůry.
A jelikož jsem koupila růžovou tejpovačku - Bohyni bolí snad úplně všechno:). 

PS: Znáte? Používáte? Pomohlo?



 

Foto: Lucky

ONA...

To se nedá popsat, to se musí vyfotit.

♥

Foto: Lucky