TRAPING

Jsme holky z městečka.
Jsme a vždycky budem. Ruku na srdce.
Uvědomila jsem si to minulý týden, když jsem jela za dětmi a babičkou na chatu, přes cestu mi přeběhla srnka a já si pomyslela, co tady dělá ten richback.
Zakroutila jsem hlavou sama nad sebou, oblíkla khaki bundu, svázala odbarvené vlasy do drdolu a tvářila se jako trampka/trapka. Přes den to byla brnkačka. Večer, když jsem si pod hlavu rolovala vypelíchanou larisu a uléhala na slámou vycpanej, vrzavej gauč a přes palubkovej strop mi přeběhla (prej) veverka, se mi stáhla první půlka. A o půlnoci, když pod okýnkem nad mou postelí zadupal a zaštěkal srnec, druhá. Přitáhla jsem si spacáček až pod bradičku, myslela na něco pěkného, místo oveček počítala blbce a těšila se na ráno jako nikdy.
S ránem jsem získala své sebevědomí i pozadí zpět.
Rána, ta jsou tam opravdu pěkná!

PS: Já si stejně myslím, že to byl jelen!!!

ByLucky PHOTO

JAK JSEM

Vypsat se mi hrozně pomáhá.
A moc mi nepomáhá, že na to nemám čas.
Hrozně ráda bych vám napsala o tom, jak se Bohyně nedostala na gympl, jak jsem vlastně nechtěla, aby se tam dostala, a nakonec jsem byla smutná, protože ji to vůbec nemrzelo a já ji tam i přes svou počáteční nevoli už viděla. Prostě zmotivovaná matka!
Jak jsem zase o rok starší. Psychicky je mi fajn, ale fyzicky je to bída. Že mě od sezení u počítače strašně bolí záda, ani míč místo židle nepomáhá, běhání to jen zhoršuje a na hromadné pocení jsem nepřekonatelný asociál. Naposledy, když jsem vyšla do společnosti, jsem zjistila, že jsem malá - já na to prostě zapomněla.
Taky o tom, jak naše domácnost zezelenala. Přišlo to plíživě, postupuje to krok sun krok, náš odpad se zatím rozhodně nevejde do zavařovací sklenice, ale jsem na nás pyšná. Pro naše holky to jednou bude věc samozřejmá! Nelibě nesou snad jen ten vlasový octový oplach. Ten poměr budu muset ještě vychytat.
To všechno by si zasloužilo samostatný příspěvek.
Na to všechno bych nerada zapomněla...

Bylucky PHOTO

ZKÁZA

Zkáza Dejvického divadla to má po Mostu těžký, ale bojuje statečně.
Na logopedii nás čekali už včera, upppps. Bylo otázkou, kdy se mi to stane. Rovnátka, logopedie, rehabilitace, schůzka třídních důvěrníků, třídní schůzka... Pravděpodobnost kiksu v tomto týdnu byla veliká!
Blecha přestěhována. Odedneška najdete náš family mimibazar místo u mostu u kostela.
Česká pošta zatracena. 320Kč za doporučený dopis(0,529kg) na Slovensko je už vážně darda.
Koupila jsem pažitku.
Některé týdny jsou takové intezivnější. 

PHOTO: ByLucky

TAKY

Koukám na Most. Taky! Jsem ráda, že aspoň na něčem se jako národ shodnem.
Reklamuju vánoční dárky.
Zbavuju se zbytečností.
Mám raději Šípa než Krause.
Drobim Milu do počítače.
Jsem ráda, že jsem ráda.

Čekám na příliv energie... 

ByLucky PHOTO

100P

Já už to prostě nedávam. 
Denně bojuju s výchovou svých dětí, snažím se, stříhám, lepim, utírám nudle, vysvětluju, snažím se být vzorem, střídavě propadám záchvatům mateřství se záchvaty beznaděje. Večer si svatosvatě slíbím, že zítra... Zítra už opravdu budu trpělivější, chápavější, duchapřítomnější. Dojim netknutou zeleninu na talířku od večeře (kterou setrvačně krájim a pak setrvačně konzumuju), naleju si decku coly, dopadnu na gauč, pustim telku nebo sednu ke stroji, zapnu Radiožurnál a valim bulvy. 
PROČ??? 
Jak to, že už ani nikoho nepřekvapí, že pan prezident přeje 24.10. všem přísedícím ve Sněmovně veselé Vánoce a šťastný Nový rok? Co to jako je? Hradní kašpar byla vždycky samostatná funkce, netřeba ji spojovat s prezidentským postem. A co ti vyznamenaní? To jako vážně??? Proč???
Politice nerozumim. Ale selský rozum mi nechybí a dvě a dvě si taky umim spočítat. Na to, abych viděla, že něco není v pořádku, nejčko ani tu vysokou školu nepotřebuju. 
Jen pevně doufám, že aspoň ty ruce si pan prezident po toaletě myje, jinak bych to těm dětem už opravdu nevysvětlila.
Víc než stydno mi to teď je v dny výročí vzniku Československa líto...


Nejsem v tom sama. Poznámky u vašich objednávek triček STYDNO:

Bude mi potěchou,ctí a národním svátkem stydět se na úrovni a stylově.

SEROU VÁS VAŠE DĚTI?
VOLTE ANO A POSERETE JIM CELÝ ŽIVOT:)

Je to smutné, ale paradoxně si ho objednávám zrovna před výročím republiky.

 ByLucky PHOTO

 

O KROK

Míň je víc. 
V jednoduchosti je krása. 
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. 
Jednoduché neznamená nudné. 
Obyčejné nerovná se zbytečné. 
Klasické není staromódní.

Ty věty bych dala tesat, tetovat a 100x opisovat všem, co všechno tak zbytečně komplikují napříč všemi směry. 
Proč to všechno prostě nejde prostě?


Třeba já mám z těch výsledků voleb v Písku prostě radost.
Fandím nadšencům bez velkých zkušeností, kteří mají reálné cíle, dbají na transparentnost a nebojí se komunikovat. Vždyť to je sen...
Z marketingového hlediska poměrně zdařilá kampaň Písek vždy o krok napřed dokazuje to, že být o krok napřed není vždycky výhra. Většina z nás žije tady a teď.  Není potřeba revitalizovat celý levý břeh Otavy, úplně stačí na náplavku umístit tři lavičky, kolem kterých se občas uklidí. Na co nám bude aquapark s tobogány, když plavecký bazén využívá hlavně plavecký oddíl, důchodci a těhotné.  Proč se doslova prsíme monumentální lávkou od Pleskota na dohled od přeložky, když proti proudu řeky je to k dalšímu přemostění dobrých 7km?
Každá cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a že v Písku umíme dláždit opravdu skvěle a všude!
To radši budu mít trochu punk vedení radnice, které sice asi neumí ani sepsat žádost o dotace z ROP, ale vyplní mezeru, která vznikla z toho kroku napřed, kterým se Písek teď tak pyšní - leč obyčejný občan za ním pokulhává.


Těším se na čerstvý vítr... 
Prostě.

VYHOVUJE MI TO

Znám i lepší měsíce, než je září, ale ten režim mi vyhovuje.
Letos jsme to zapojení do procesu zvládli skvěle.
V papírnictví jsem byla jen dvakrát, bačkory máme pořešené, tělák připravený, obědy načipované, e-pokladnu doplněnou, hygienické potřeby odevzdané, přihlášku do družiny podepsanou - a to ještě ani není konec měsíce!
Hned to bylo snadnější, když jsme si každé ráno nemuseli procházet slzavým údolím.
Je to radost, když se děti těší na každý druhý den.
Já si teda to těšení přiživuju litry Coly a ledového kafe, což je u nás doma povolený doping.
Trošku se obávám toho, že nám tu idylku pokazí zkoušky na osmiletý Gyml, ale co nadělám. Snažila jsem se tuto příležitost před Bohyní utajit, ale před Hujerkou nic neutajíš. Tahne jí to tam! I přes mou poměrně velkou nevoli, kterou před ní ovšem nikterak neprezentuji.
Pořád mě fascinuje, jak můžete tak strašně milovat někoho, s kým je to tak hrozně složitý.
Když odjíždím fotit svatbu, Šušu řekne, že se jí bude asi malinko stýskat. Bohyně se zajímá, kam jedu, s kým jedu a kdy přijedu. 
Ale význam je prakticky stejný:).
Jak já to překládání a čtení mezi řádky nesnášim...

Bylucky PHOTO

NO FILTER

Jsem divná, když se mi po nich nestýskalo???
Bála jsem se o ně, myslela na ně, ale stesk to nebyl.
Moje babička nechce nosit naslouchátko. Když si ho nandá, podle ní slyší až moc intenzivně zvuky, které jí stáří jinak filtruje. Vrzání kliky, motorku o ulici dál, televizi od sousedů. Ona si myslí, že má špatně seřízené naslouchátko, já si myslím, že si těm zvukům prostě jen odvykla. 
Mně to ten produktivní věk taky pěkně filtruje.
Už jsem málem zapomněla, co to je lelkovat, dumat, nudit se, soustředit se, vychutnat si, nespěchat...
Ten víkend, co všichni odjeli, jsem neudělala vůbec nic a zároveň jsem toho udělala strašně moc.
Z toho víkendu bez filtru budu žít ještě dlouho!
Byla to očista do čista.

 ByLucky PHOTO

ZE DNE NA DEN

Vyhlížíme neštovice - což nás naučilo žít ze dne na den.
To neznáme.
Většinou dost plánujeme. Nejdřív jsem z toho byla docela nervózní, hrozně nerada škrtám ve svém bronzovém diáři, ale reálná hrozba dětské infekční choroby a okolnosti uplynulých dní nás vyškolily.
Do toho Liberce jsem fakt chtěla! Pár přátel(seznámených s naším zdravotním stavem:), Aperol, čerstvý vzduch, zeleno, To ta Helpa, Ještěd!!! To všechno jsem potřebovala jako koza drbání, to všechno jsem byla připravená obětovat neštovicím, na to všechno jsem se radši ani netěšila.
A proto jsem ani nebyla překvapená, když jsem se deset kilometrů před Libercem otočila na Šušu a ona byla opupínkovaná. Naštěstí to byl jen planý poplach a po dopravním přestupku, bližším ohledání a telekonferenci přes WhatsApp jsme se rozhodli pokračovat dál, vstříc nejasným zítřkům stráveným třeba i v izolaci ve stanu. 
Musím uznat, že ten komár měl fakt smysl pro humor.
Zbytek víkendu mám tak trochu v mlze, Šušu sice neštovice zatím nedostala, ale já slušnou virózu jo.
Dokonce i ten Ještěd, mám pocit, že se mi zdál, ale sen to byl krásnej:-).
Někdy si ho musím nechat "dozdát". 

Až nebudeme čekat neštovice, až nebudu nemocná, až nebude přicházet bouřka, až pojede lanovka, až se Dan nebude obávat, že na Ještědu budeme muset přespat... 

A ještě ten Ještěd:
Asi jsem se zamilovala...

 ByLucky PHOTO

BYCH

Přála bych si mít míň. Mít s měkkým i, v závorce věcí:).
Přála bych si vědět, co chci, a když už to mám, vědět, že to mám a kde to mám.
Je to běh na dlouhou trať, chce to přesvědčení, pevnou mysl, zdravej rozum, úložné prostory a pochopení ostatních.
Přát si to však můžu... 

By Lucky PHOTO

COBY

Chřipková štafeta pokračuje. 
Za okny už několikrát napadl a zase roztál sníh.
Pimpiáda vrcholí.
Už nevíme coby.
Bavíme se všelijak. 
Třeba i tím, jak často všichni říkají na konci věty "viď".
Viď???

 

By Lucky PHOTO

NEVIM

Tak já nevim...
Zmenšují se mi babičky.
Rýmu léčím očními kapkami. 
Očuchávám (svoje!) děti.
Nejoblíbenější deska je Spálený.
Krmim toulavé kočky.
Vtipy mi nepřijdou vtipný.
Rozeznám politiky.
Neusnu s plným dřezem.
Každý den kupuju šest rohlíků.
Tak to chodí?
To je ono? 
To je ta dospělost???

By Lucky PHOTO

TY VADO

Je 10.30 (dopoledne!) a já do sebe leju Baileys po deckách.
Já normálně vůbec, jakože vůbec nepiju, ale dneska jsem po té metle lidstva prostě sáhla.
Když to může dělat prezident...
Potřebuju vypálit červa, ještě před půl hodinou jsem stála mezi dveřmi v elasťákách a se sluchátky na uších, že si asi na pátý pokus v tomto týdnu půjdu konečně zaběhat, a opět ouha!
Pasáž s oblíkáním mám nacvičenou dobře, leč před dům jsem se letos zatím nedostala.
Dnes mi to překazil zoufalý telefonát zvracející Bohyňky ze školy, včera zhroucený počítač (on se normálně tvářil, že ke mně vůbec nepatří), předevčírem Dan v mdlobách  - co jako bude zítra?
Volby!
To je teda ledníček. Celorodinná viróza, Bohyně vyvrknutej kotník, Dan zablokovaný záda, první kolo voleb, střevní chřipka, zhroucenej počítač, druhé kolo voleb.
Je třeba si udržet hladinku aspoň do soboty odpoledne.
Já se fakt bojim.
Ani tak o počítač, ani o to, jestli odjedeme v neděli na hory, ale tý soboty - jak to asi dopadne.
Já nechci zase plakat!!!

PS: Jdu si dá žvejku, jsem viděla ve filmech, že se to tak dělá - musim vyzvednout Šušu ze školky:).

https://cz.pinterest.com/pin/378232068698502980/

NAPŮL

Tak jsem si jen tak ze zvědavosti pročetla svůj seznam předsevzetí z minulého roku a zjistila, že jsem jich splnila sotva půlku, a letos si raději žádná předsevzetí nedala.
Úplně bohatě bude stačit, když dotáhnu ta zbývající předsevzetí z minulého roku, která jsem z různých důvodů prostě nestihla.
Ale zase jsem stihla spoustu jiných věcí, které nebyly úplně v plánu, přesto jsem je přijala.
Nebudu moc rekapitulovat, ten rok stál poměrně za hovno, přesto byl krásnej (mně se ty dvě věci nevylučujou:)).
Kdyby ten další byl blbej jen tak jako tenhle, bylo by to fajn! 

 Lucky photo

NEJEN

Žasnu nad profesí paní učitelky z mateřské školky. Ta besídka, ty výkresy, ty dárky....
Dojímám se nad starou paní Kysilkovou, která každé ráno krmí sýkorky.
Pláču u reklam, třeba ta na Kaufland mě rozbrečí vždycky.
Učím se každou minutou. Víte, že do košíku místo mince pasuje klíč - tím kulatým?
Divím se (a to jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí) máslu pod vlašským salátem na chlebíčcích.
Stydím se, jak dokážu hubovat ty svoje holky.
Raduju se, že se máme!

Žasněte, dojímejte se, plačte, učte se, divte se, styďte se, radujte se...
Nejen o Vánocích.
L♥

Luckyphoto