Dudlá! A jestli může být Šušu ještě roztomilejší, tak je to právě s tou mega růžovou kytkou z drogerie pod kostelem, ve které se zastavil čas a pani prodavačky tam ještě pořád postávají v dederonových zástěrách.
Než se Šušu narodila, měla jsem přichystáno nespočet dudlíků. Poučena Bohyňkou jsem celou situaci poměrně urychlila, protože odpadl proces přemýšlení, jestli je dudlání vhodné či ne. Já přímo doufala, že bude dudlík vyžadovat. Sice je pěknej vopruz pořád dudlík hledat, hlídat, omejvat a podávat, ale na druhou stranu - co by člověk pro trochu klidu neudělal. A tak jsem nakoupila s kulatou savičkou, zploštělou savičkou, s clipem, bez clipu, růžovej, stříbrnej, průhlednej, s lebkou a oni mi jí na nedonošeneckém oddělení narvali kytku!
Dudlík byl málem větší než hlava, ale byla jsem z nedonošeného miminka tak vyplesklá, že bych těm sestrám odkejvala i lízátko. Hned po návratu domů jsem Šušu přemluvila, že ta kaučuková kytka neni ta pravá a že ty ostatní (silikonový!) jí určitě budou daleko víc uspokojovat. No, neuspokojili. Jeden vzala na milost, takovej ten pidi nedonošeneckej z DM, ale ten byl tak titěrnej a tak se špatně hledal, že jsem ho zas odmítla já. Jo a ještě se nedal připnout - blbá volba!
Nakonec jsme skončili u kaučukáku.
Je tak strašnej, až je krásnej, a Šušu je v něm k zulíbání.
PS: Pořád se doma smějeme, že když už neni na první pohled sympatická, je aspoň krásná:-D!
PS2: Pořád ještě dudlá, pořád nemá naušnice, pořád je kojen, pořád je to mimi - ještě chvilku...
 |
| Šmankote, co jste mi to dali??? |
Foto: Lucky