ZDÁNÍ

Zdání klame.
Vám, co jste to pochopili už dávno - gratuluji. A vy, co ještě pořád věříte vlastním očím, věřte, že nikdy není pozdě prozřít.
Třeba u prohlížení těchto fotek by mohlo dojít k mýlce, že u nás doma panuje poklidná předvánoční atmosféra. 
Nenechte se zmást! 
Této zdánlivé domácí idyle předcházelo skoro až teatrální zhroucení maminky/manželky/milenky/uklízečky/sekretářky/kuchařky/terapeutky/pokojské/ředitelky hotelu v jednom (mě!). Poslední kapka může mít opravdu různou podobu. Ta moje vypadala jako zapomenutá spodní košilka věčně stonající Bohyně. Ano, i maminky pláčou, a nejen u dojemných vánočních reklam v období menstruace.
Pro někoho šok, pro jiného úleva, facka a zabavený mobil.
Jednou to přijít muselo.
Jsem na sebe pyšná. Víc a líp jsem udělat nemohla.
Zdání tak strašně klame...

ByLucky PHOTO

TA MATYLDA

A co to jako je?
Robot Matylda, co stopuje z Jablonce nad Nisou do Pelhřimova do Muzea rekordů a kuriozit.
K čemu je to dobrý?
Nepochybuju o přínosu vědě, technice... Ale upřímně? To mě až tak nezajímá. Je to prostě zábavný.
Má to nějaký hlubší smysl?
Já ho tam vidím! Třeba ho tam najdete i vy: KLIK

Ale pozor - to nadšení je nakažlivé a závěr bude jistě dramatický:)!


PS:  Dost se snažím omezovat prokrastinaci na síti, ale v tomto případě jsem ráda udělala výjimku a celým projektem se nechala nadchnout až tak, že když Matylda projížděla přes Písek, naprosto iracionálně jsem naložila Šušu a snad popré v životě jsem jela rychlostí přes 100km/hod k odbočce u Dubí hory, kde Matylda už asi hodinu marně čekala na dalšího stopa. V době mého příjezdu už naštěstí měla u krajnice své nové opatrovníky, popravdě jsem vůbec netušila, co bych si s ní počala. Prahla jsem "jen" po pohlazení a fotce. Přece jen ctím směr její jízdy, smysl autosopu a kouzlo okamžiku.

ByLucky PHOTO

ZE DNE NA DEN

Vyhlížíme neštovice - což nás naučilo žít ze dne na den.
To neznáme.
Většinou dost plánujeme. Nejdřív jsem z toho byla docela nervózní, hrozně nerada škrtám ve svém bronzovém diáři, ale reálná hrozba dětské infekční choroby a okolnosti uplynulých dní nás vyškolily.
Do toho Liberce jsem fakt chtěla! Pár přátel(seznámených s naším zdravotním stavem:), Aperol, čerstvý vzduch, zeleno, To ta Helpa, Ještěd!!! To všechno jsem potřebovala jako koza drbání, to všechno jsem byla připravená obětovat neštovicím, na to všechno jsem se radši ani netěšila.
A proto jsem ani nebyla překvapená, když jsem se deset kilometrů před Libercem otočila na Šušu a ona byla opupínkovaná. Naštěstí to byl jen planý poplach a po dopravním přestupku, bližším ohledání a telekonferenci přes WhatsApp jsme se rozhodli pokračovat dál, vstříc nejasným zítřkům stráveným třeba i v izolaci ve stanu. 
Musím uznat, že ten komár měl fakt smysl pro humor.
Zbytek víkendu mám tak trochu v mlze, Šušu sice neštovice zatím nedostala, ale já slušnou virózu jo.
Dokonce i ten Ještěd, mám pocit, že se mi zdál, ale sen to byl krásnej:-).
Někdy si ho musím nechat "dozdát". 

Až nebudeme čekat neštovice, až nebudu nemocná, až nebude přicházet bouřka, až pojede lanovka, až se Dan nebude obávat, že na Ještědu budeme muset přespat... 

A ještě ten Ještěd:
Asi jsem se zamilovala...

 ByLucky PHOTO

LETOS

Klid...
Z fotek to tak nevypadá, ale zase taková idylka to nebyla.
Prostě, takové normální Vánoce.
Danovi se na můj vkus až moc vydařil vánoční večírek.
Holky samou nervozitou nevěděly čí jsou.
A já se ještě 21.12. učila šikmé rohy, abych už konečně mohla dokončit a zabalit patchworkové deky, které jsem si usmyslela holkám nadělit.
Zuby nehty jsme se snažili dodržet všechny naše tradice a já tak trochu doufala, že letos žádná nepřibude, protože tradice jsou krásná věc, ale je to trochu bič a stres je pak všechny dodržet. 
Třeba taková návštěva ZOO před Štědrým dnem:).

Lucky photo