RETRO POST

Ne, není to krok zpátky.
Já to prostě miluju - a když se pár kousků snoubí s něčím novým, sladí s něčim ultra moderním a skamarádí s něčim ještě starším, udělá to spustu parády. V takovém citlivě skloubeném pelmelu se mi strašně dobře dejchá a žije.  
To je pro mě doma...

PS: A přidanou hodnotou je, že "nepotřebné věci mohou pomoct přeci".

Foto: Lucky

JÁ MUSELA

Není to hotové, ale já musela...
Mám radost! Náš byt se zvětšil, můj životní prostor rozrostl, věci konečně začínají nacházet své místo - nepřestávám jásat. 
A to ještě není zdaleka všechno, to je zatím jen první etapa našich škatulat. 
Co dům dal, Dan dodělal a Lucka našla u popelnic. 
Přesně tak to mám ráda!!!

Foto: Lucky

PRACOVNA

Jde to pomalu, ale jde to!
Já se tááák těšim:-). Huš aby to bylo...

PS: Budu děsně důležitá!

Jednu zeď jsem otloukla na lepidlo!

Odraz v toaletce z bazaru.

To je ona, přesně takovou jsem mívala.

Posezení.

Pořádek musí být.

Ta zeď má šmrnc!

Ten dalekohled mu tam asi necham?!

Lustr, kterej vůbec(ale vůbec) nesvítí, ale je krásnej!

A to tam taky chci - chápete, že jo?

Foto: Lucky

SAMEC

Když dva dělají totéž - není to totéž!



Tady prosím důkaz...

Reakce lidí, když nesu Šušu v nosítku já (žena):
Neni tam moc skrčená? Může tam dejchat? To se proneseš? A je to vůbec zdravé? Proč jí tam vůbec máš?

Reakce okolí, když nese Šušu v nosítku Dan (muž):
Hmmmm. To je samec. Určitě dobrej táta. Jak je tam pěkně schoulená. To se jí musí líbit...




Taky se Vám to tak zdá???

Foto: Lucky

NÁNA

VČERA JSEM SE POBAVILA!
Pobavila jsem se u čtení příspěvku Rosi Mitnik (a nejen včera:-)!). A jelikož jsem sama měla připravený článek na podobné téma. Napadlo mě, že když je nás tolik retropraštěnejch blogerek - bylo by zajímavé vyzjistit: 

„JAKÉ RETROHRAČKY JSOU U VAŠICH DĚTÍ PRÁVĚ TEĎ V KURZU ♥ ???"

A tak s dovolením předávám štafetu Radce z Kusance a sama přispívám svou troškou do mlejna.


SEZNAMTE SE...
Šušinky nejoblíbenější hračka Nána. 
Jsem ráda, že aspoň něco zdědila Šušu po mně a mezi horou barevných, blikacích, pískajících a vrnících hraček si oblíbila právě tuhle Nánu. A přísahám, že jsem ji vůbec, ale vůbec nenaváděla. Ale neidealizujte si to:-). Rozhodně to není  panenka, s kterou jsem si celé dětství hrála a moje maminka ji pečlivě ukryla do dřevěné truhly, v které jsem ji nedávno objevila, jedním dechem sfoukla prach a k půlročním narozeninám věnovala své druhorozené dceři. Tak je to jen ve filmech a ani tam už ne. Ulovila jsem ji v mimibazaru (s vtipným názvem Blecha), který vlastní moje maminka, kam se takové poklady někdy zatoulají. Ale netěšte se!? Vzhledem k tomu, že jsem spoluzakladatelka, mám přednostní právo, a tak tam na Vás těch pokladů moc nezbyde - pardon! Přesně takovou jsem ale opravdu měla, bůhví kde je. Kdyby Šušu mohla hodnotit, určitě by vyzdvihla prima materiál na žužláni (PVC nejasného původu), vhodné tvary na okusování a hlavně tu podobu. Té si nejde nevšimnout - ta kudrlinka na šošolce je naprosto identická:-)....

Naše oblíbená...

Nána.

Holky mají stejnej oučes:-)....

PIANO III

Tak hlásím, že akce skončena!
A vkládám slibované fotky našeho nového člena rodiny.
Pěkně jsme ho vydrbali, zavolali pana doktora, který naordinoval klid pravé části klávesnice. Za čtrnáct dní přijde na kontrolu a pacienta doléčí. Je prý to děda, přes sto let starý, ale pořád ještě šikovný. Tak jsem ráda!

A teď se omlouvám, ale musím jít cvičit:-)..........
(Na levou půlku!)

No, měli jsme z toho nechat pána udělat botník?

I klíček se dochoval!

Made in Vídeň.

Taneční prostor.

Taká krása.....

...až dech se tají.

A ta židle, jak ktomu ladí!

Detail nožky.

Klapklapklapky...

Vždy připraveni!

Od první stránky...

To jsou křivky...

No coment.

PIANO II

Mám ho!
A už umím Ovčáky čtveráky:-).
Je ještě hezčí, než bylo na fotce. Jsem pyšná, že jsem si ho vydobyla. A hrdá na svého manžela, že ho sem v tom nehorázným vedru dotáhl (i na jeho pomocníky). A zvědavá na Bohyni, jak bude reagovat, ještě ho neviděla. A překvapená, že se sem krásně vešlo. A pyšná, jak mu to tu sluší. A ráda, že je v dobrém stavu. A zvědavá, jestli půjde naladit. Aaaaaa...
A i kdyby nešlo a jen tu stálo, je prostě nádherný!!!!


Děkuju moc všem milým a urvaným stěhovákům mého snu (Miloš, Zorák, Vítus).
A hlavně mému Danovi ♥.


D Ě K U J U...

Foto report až příště :-).
Foto: Lucky

RADOST

Mé dnešní úlovky.
A nesmějte se, já jsem na ně náležitě pyšná! Dnes se už žádné takové poctivé věci nevyrábějí. Všechno se dělá hrc prc, aby se to co nejdřív muselo kupovat nové a byla pořádná votoč. To já radši zrecykluju to staré a poctivé, které už nikdo nechce. A neřeknu Vám, kde jsem to koupila, to už by tam na mě nic nezbylo, a ani Vám nepovim, kolik to stálo, protože byste mi děsně záviděli :-).....

Závidíte???

A tak ať třeba prasknete! (70Kč)

I za ten stín by se mělo platit!

Další skleněná nádhera.

Škoda zakrýt jídem.

Bucbucbuclák.

Na dušičky.

Jako břitvy.

Rudá záře......

...do kuchyně.

Vždy připraven.

Foto: Lucky

SENTIMENT

Některé věci by se vyhazovat prostě neměly.

Už jsem tu psala, že jsem nenapravitelná bufeťačka se sklonem k syslení. Vzletněji by se dalo říct, že ráda dávám věcem druhou šanci. Ale díky tomu, že jsem poměrně vybíravá a při třídění věcí poměrně nekompromisní, to u nás nevypadá jako na smetišti. I když smeťáky já ráda:-).
Některé věci bych ale nevyhodila:

Moje staré deníky.
Poslední tik tak z rande (samozřejmě, že s Danem).
Píšťalku, kterou jsem nosila celou střední.
Oblíbenej obrázek od Komárka.
Botičky, v kterých Bohyně udělala první krůčky.
Přívěsek od moře.
Danovo fotku ze zdi v pokojíčku.
Cedulky z porodnice.
Fotky s ultrazvuky.
První zoubek.
Náplast z Šušu bebí.
Kapesníček ze svatby.
Dolar od dědy..... 



 A která je ta Vaše věc, kterou by jste nikdy nevyhodili??? A nebo je jich víc?

Sentiment.

KABÁT

Až se zima zeptá, co jsem dělala na jaře, tak jí řeknu: "kupovala jsem si kabát". 
Já si prostě myslím, že je důležitý být připraven. To počasí stejně neví, co chce.
Chudák Dan už si zvykl, že stříhám deku, abych z ní upletla zas deku, v létě nosím od popelnic sáňky a na jaře kupuju zimní kabáty. Omlouvám se! Vím, že je to se mnou těžký, jsem umanutá bufeťačka se sklonem k syslení. Ale to jsou bohužel geny.
No, a ten kabát je francouzskej, strašně elegantní, bude se hodit ke všemu a strašně mi sluší. Viď, Daní?....Takže ode dneška mi říkejte Audrey, Audrey Hepbuerne.
Jo, a stál  10 Kč, takže neni co řešit a můžu leťet do Paříže........

Kam byste chtěli letět vy????

Tak, to je on

Made in Paris

KREDENC

Tak jsem tak přemýšlela o té své nové virtuální činnosti a došlo mi, že ten můj blog Blok je vlastně takovej můj kredenc.
Moje babička ho měla v kuchyni.
V šuplících fotky, recepty, výstřižky.
Za sklem poklady.
Ve skříňce dobroty.
A na poličce dečku a brejle.
Podařilo se nám ho zachránit a zdobí nám byt.
A já tedˇ taky jeden mám.
Virtuální:-)...

Taky milujete kredence a vzpomínáte na nějaký???...

Pro bohyni

A ještě jeden