ZE DNE NA DEN

Vyhlížíme neštovice - což nás naučilo žít ze dne na den.
To neznáme.
Většinou dost plánujeme. Nejdřív jsem z toho byla docela nervózní, hrozně nerada škrtám ve svém bronzovém diáři, ale reálná hrozba dětské infekční choroby a okolnosti uplynulých dní nás vyškolily.
Do toho Liberce jsem fakt chtěla! Pár přátel(seznámených s naším zdravotním stavem:), Aperol, čerstvý vzduch, zeleno, To ta Helpa, Ještěd!!! To všechno jsem potřebovala jako koza drbání, to všechno jsem byla připravená obětovat neštovicím, na to všechno jsem se radši ani netěšila.
A proto jsem ani nebyla překvapená, když jsem se deset kilometrů před Libercem otočila na Šušu a ona byla opupínkovaná. Naštěstí to byl jen planý poplach a po dopravním přestupku, bližším ohledání a telekonferenci přes WhatsApp jsme se rozhodli pokračovat dál, vstříc nejasným zítřkům stráveným třeba i v izolaci ve stanu. 
Musím uznat, že ten komár měl fakt smysl pro humor.
Zbytek víkendu mám tak trochu v mlze, Šušu sice neštovice zatím nedostala, ale já slušnou virózu jo.
Dokonce i ten Ještěd, mám pocit, že se mi zdál, ale sen to byl krásnej:-).
Někdy si ho musím nechat "dozdát". 

Až nebudeme čekat neštovice, až nebudu nemocná, až nebude přicházet bouřka, až pojede lanovka, až se Dan nebude obávat, že na Ještědu budeme muset přespat... 

A ještě ten Ještěd:
Asi jsem se zamilovala...

 ByLucky PHOTO

RETRO POST

Ne, není to krok zpátky.
Já to prostě miluju - a když se pár kousků snoubí s něčím novým, sladí s něčim ultra moderním a skamarádí s něčim ještě starším, udělá to spustu parády. V takovém citlivě skloubeném pelmelu se mi strašně dobře dejchá a žije.  
To je pro mě doma...

PS: A přidanou hodnotou je, že "nepotřebné věci mohou pomoct přeci".

Foto: Lucky

MÁM HO

Mlíko v pytlíku (díky ségra!). Asi jediná radost předešlého týdne. 
Některé týdny se prostě nepovedou a ani se nemusí stát nic zásadního. To pak stačí k radosti fakt málo, třeba mlíko z Lidlu. Ten pytlík si namouduši vypláchnu a schovám - jsem prostě úchylná. Některých věcí se nehodlám vzdát a není to jenom kvůli retro obalu. Třeba taková okena Iron. Ta vůně, skřípot novin... Jen škoda, že noviny aby člověk v poslední době doma pohledal. Ještěže jednou za čas neodolám koupi nějaké povedené přílohy (třeba středeční Esprit Lidových novin). Odolu taky nikdy neodolám a Namo pere prostě samo. Matně si vzpomínám, že na okna je nejlepší jelenice, až zase budu mít čas uklízet, určitě se pro ni vydám. 
Minulý týden jsem se nepřestávala divit, zůstával mi rozum stát, měla jsem oči navrh hlavy, lapala jsem po dechu, ztrácela iluze, ťukala si na čelo a myslela jsem si, že se vzteknu. To, že stál za prd, dokazuje i náš naprosto prázdný prádelní koš. Když jsem naštvaná, tak žehlim a peru. Tentokrát jsem si sáhla opravdu na dno (prádelního koše:-)). Dokonce i na přeschlé utěrky se konečně dostalo.
Ale vstříc novému týdnu.....

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068682191591/

1969

MOJE PRVNÍ SLŮVKA,  Marie Fischerová - Kvěchová.

Po Daníčkovi - naše hodně oblíbená!

Snad kvůli té podobě s hlavní hrdinkou.

No uznejte?!

Doba jiná, mámy jiné, ale mimina stejná:-)

Foto: Lucky

JÁ SI MYSLIM,....

....že by v tom tu svačinu nosit mohla! 
Podle mě splňuje všechny současné trendy obalového materiálu. Je: originální, eko, recy, trendy, DIY, retro, LOHAS. 
"No, to si děláš srandu, mami?!" Dělám - neboj Bohyňko, nenechám tě chodit do školy s pytlíkem od mouky (i když výběrové!) místo té nádherné růžové plastové krabičky s barbie. To ti neudělám, to bys obratem klesla na žebříčku třídní popularity. 
Já jen občas zabřednu ve vzpomínkách, jak jsme vymejvali pytlíky od mlíka a povinně vraceli igeliťáky od svačin (Dan z toho má dodnes trauma:-)). Vajíčka dostávali v pytlíku od polohrubý a do sešitů lepili obaly od žvejkaček.


  PS: Vzpomínáte? Neni to tak dávno a zdá se to věčnost...

Foto: Lucky

NÁHODA

Nebyla jsem si jístá, jak se píš NANOVO - doromady, nebo zvlášť?
Vepsala jsem si to do vyhledavače a čekalo mě milé překvapení..


NANOVO
Hned bych si pár kousků vybrala.

S tím basketbalovým míčem určitě dribloval Metráček. Plechová skříńka je jak vystřižená ze sklepáckých Mlýnů. 
Přesně takovou školní lavici jsem v 1. třidě měla. Světlo jisto jistě odmontovali v Nemocnici na kraji města a lavička je natuty ukradená z písecké plovárny:-).

PS: Ježíšku - já vím, že je poněkud brzy, ale všechno bych to chtěla!




A co byste si vybrali vy???

Můj výběr z NANOVO

Foto:http://nanovo.cz/

NÁNA

VČERA JSEM SE POBAVILA!
Pobavila jsem se u čtení příspěvku Rosi Mitnik (a nejen včera:-)!). A jelikož jsem sama měla připravený článek na podobné téma. Napadlo mě, že když je nás tolik retropraštěnejch blogerek - bylo by zajímavé vyzjistit: 

„JAKÉ RETROHRAČKY JSOU U VAŠICH DĚTÍ PRÁVĚ TEĎ V KURZU ♥ ???"

A tak s dovolením předávám štafetu Radce z Kusance a sama přispívám svou troškou do mlejna.


SEZNAMTE SE...
Šušinky nejoblíbenější hračka Nána. 
Jsem ráda, že aspoň něco zdědila Šušu po mně a mezi horou barevných, blikacích, pískajících a vrnících hraček si oblíbila právě tuhle Nánu. A přísahám, že jsem ji vůbec, ale vůbec nenaváděla. Ale neidealizujte si to:-). Rozhodně to není  panenka, s kterou jsem si celé dětství hrála a moje maminka ji pečlivě ukryla do dřevěné truhly, v které jsem ji nedávno objevila, jedním dechem sfoukla prach a k půlročním narozeninám věnovala své druhorozené dceři. Tak je to jen ve filmech a ani tam už ne. Ulovila jsem ji v mimibazaru (s vtipným názvem Blecha), který vlastní moje maminka, kam se takové poklady někdy zatoulají. Ale netěšte se!? Vzhledem k tomu, že jsem spoluzakladatelka, mám přednostní právo, a tak tam na Vás těch pokladů moc nezbyde - pardon! Přesně takovou jsem ale opravdu měla, bůhví kde je. Kdyby Šušu mohla hodnotit, určitě by vyzdvihla prima materiál na žužláni (PVC nejasného původu), vhodné tvary na okusování a hlavně tu podobu. Té si nejde nevšimnout - ta kudrlinka na šošolce je naprosto identická:-)....

Naše oblíbená...

Nána.

Holky mají stejnej oučes:-)....

ZLATÁ '80

Jsem z generace, která modelkám říkala manekýny,  hrála vybiku, přebírala, poslouchala walkmana, mazlila se s mončičákama, nosila modrý trenýrky, pila sodu, mlsala vitacit, a jsem na to pyšná. 
Vždyť víte, že miluju retro!
A tak jsem ráda, že se některé věci stále vrací, i když třeba v modernějším pojetí, a snaží se bojovat s barbínama, tabletama, hamburgrama, softshelama a já nevím, s čím vším. Nemám nic proti pokroku, ale na některé věci by se prostě zapomínat nemělo, protože jsou nezapomenutelné. Jako například: památník, dopisáky, verzatilka, klovatina, modurit, Klokanky, marcipánový miminka, Pedro, špalek, Termix, Lipo, Antiperle, šumák, kazety, pikola, Krvavý koleno, Hutututu, Polívka se vaří.., guma, céčka, síťovka, dederón, krimplen.......

Kdo nezažil - nepochopí:-).

Zapomněla jsem na něco????

Vltavadesign

Designville shop

DESKA

Miska z desky, to jsem zas něco objevila!

Ale je to opravdu jednoduchý, hezký, retro,  recy,  DYI, lowcost, Lohas......Prostě odpovídá všemu, co dnes (zaplaťpánbůh)  frčí. Čemu fandim a co, i když jen po troškách, nechávám vstupovat do našeho života, aniž bych měla batikovanou sukni:-)...

Bohyně si do ní přála naservírovat nedělní oběd, Vašek ji pojal za pelíšek a Dan jen kroutil hlavou (nechápal, proč se v té troubě nepeče husa, ale deska ). Jen ta dírka uprostřed je trochu nepraktická....

P. S. Mamí, díky za materiál. Bylo vidět, že je nechceš dát, ale koukej - jak ještě pěkně slouží. A neboj, Kroky, Hložka ani Zagorku, bych si na mísu nikdy nevzala.

Další, mnou oblíbené DIY nápady, najdete zde.

A co Vy, máte taky nějaké. Tak sem s nimi.

RETRO

Věřte neveřte, pořád ke koupi a to tady.

Miluju retro, vy taky?

I love retro

KELÍMKY

Ty jsou krásný, co?
Celou kolekci porcelanových retro kelímků od Evi Pelechové, najdete na stránkách designové galerie HARDDECOR.

A který se nejvíc líbí Vám?