pátek 30. října 2015

JSEM NA HLAVU

Šušu ztratila naušnici.
Od našeho oblíbeného cédéčka Dušičky máme jenom obal (???).
Marně sháním někoho, kdo mi z drátěné tyče stočí kruh.
Má objednávka tisícovky textilních cedulek přijde každé firmě směšná.
Celý základ na rajskou mi vybublal na sporák, v hrnci nezbylo lautr nic. 
Už týden máme doma tmu dvacet čtyři hodin denně. Kvůli rekonstruci domu vedle nás nám zakryli všechna okna. To vám je tak strašně nepříjemný. 
Kulatej koberec je nedostatkový zboží.
Jedu si zlepšit náladu do Prahy!!!!

Přeju pěkněj Halloween:-).



PS: Jo a nevíte někdo, kam mi zmizela ikonka pint? Nemůžu si na Pinterest připínat žádný  fotky. Díky..









































 Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068684506878/



pondělí 26. října 2015

BEZ DECHU

Celé to bylo dechberoucí. 
V době, kdy pomoc je potřeba na každém rohu. V době, kdy je na každém rohu pořádaná nějaká sbírka. V době, kdy už pomalu začínáme být otupělí z toho všeho neštěstí kolem. Mě ta částka prostě překvapila. Na sen Honzy Bicka bylo na sobotní charitativní akci vybráno neuvěřitelných 50 100Kč!!!
Je úplně jedno, že v tu chvíli byla částka na vydání knihy už kompletní. Výtěžek a zbylé prostředky poputují na konto Nadačního fondu Klíček, který pomáhá rodinám umírajících dětí trávit své poslední dny co nejpříjemněji, mimo nemocniční prostředí. 
Bylo mi ctí být součástí, protože to bylo tak strašně správný.
Byl to vlastně geniální nápad. Nabídnout profesionální služby na netradičním místě za symbolickou cenu. Zrodil se v hlavě Hance a Janě, které Honzu dobře znaly. Oslovily kamarádky, příbuzné, známe i neznámé, které měly co nabídnout. Jedna poskytla prostory, druhá zajistila hračky do dětského koutku, další tiskla letáky, jiná pekla pohoštění. Ale ty nejdůležitější byly: kosmetičky, kadeřnice, manikérky, fotografka, které se celé odpoledne ani nenapily a jely... a malovaly a foukaly a aranžovaly a zkrášlovaly a děkovaly a to vše bez nároku na honorář. Největším kaufem bylo, že jejich služeb využily i organizátorky, které v pozdějších hodinách dražily šaty věnované svatebním salonem Adam a dort od Upekla. Těm se prostě nedalo odolat:-)! Díky nim se částka vyšplhala tam, kam se vyšplhala.
Celé to bylo spontánní, jednoduchý, příjemný, transparentní, naprosto neprofesionální, ale o to víc opavdový.
A proto to bylo tak úspěšný.


PS: Težko hledám slova, raději koukněte na fotky a přečtěte si, co napsala Honzovo žena Nela.




























































































































































































































































































































































































































































Všechny fotky najdete zde→ KLIK.


Foto: Lucky






 Holky, díky!!!



Foto: Lenka Drápalová






neděle 25. října 2015

LETEM

Oddechla jsem si! 
Myslela jsem, že se Šušu udělala na čele pigmentová skvrna, a nakonec stačilo jí to čelo pořádně umejt.
Holky mají první velký sesterský konflikt. Hádají se, která bude sedět na špuntu.
Bohyně tápe, jestli je ještě malá nebo už velká.
Domeček je slavnej, je v časáku.
Mám makové období.
Chci koupit nový brejle, ale při zkoušení se nevidim.

Nemůžu se zahřát. 








































Foto: Lucky



čtvrtek 22. října 2015

MOC MOCT POMOCT

Já ho vlastně neznala. 
Jen od vidění... Asi tak jako se v Písku známe všichni, ale vždycky se mi strašně líbil a po očku jsem ho sledovala. Život se s ním nemazlil (vytáhl si černýho Petra). Čas od času se mi donesla nějaká zpráva a pak bohužel i ta poslední.
Kurník, tentokrát se kácelo ve fakt špatnym lese. Je obdivuhodné, kolik dobra, emocí, solidarity, odhodlání, soucitu může vyvstat z takové nespravedlnosti.
Na vydání knížky o Honzově neuveřitelném životě je potřeba přes 150 000Kč. Doposud se vybralo cca 143 000Kč! Pevně doufám, že díky sobotní akci, kterou jedna nadšená parta uspořádala, bude částka kompletní (já tam budu, přijďte taky)!
Ale Tím to rozhodně nekončí.
Přáním Honzy bylo, aby veškerý výtěžek z knížky byl věnován na rozvoj dětského hospice Nadačního fondu Klíček v Malejovicích.
Tak až jI někde uvidíte - koukejte si ji koupit. Bude o vzletu, sešupu, boji, bude o Honzovi.
Tolik dobra, lásky, síly a odhodlání, co v ní bude, to se jen tak nevidí.

Snad to ty řádky unesou.... 













































středa 21. října 2015

SPRDUNK

Dostala jsem sprdunk,
že jsem vám ani neukázala ty naše rybičky.
Tak sdílím:-)...... Připsala bych to spíš začátečnickýmu štěstí, ale musím uznat, že jak jsem se tomu tak strašně bránila, tak do toho teď strašně ráda civim.
Hotová telenovela. Jako první se odporoučel William (byl divnej už v pytlíku), zbyla po něm Kate a o tu se popral Rychlík s Blackem. Rychlík byl rychlejší, k smrti uhnal Blacka. Betty se na to nemohla koukat a taky zaklepala bačkorama. Od té doby, až na tu jednu sebevraždu (jedno mimino během naší dovolené vyskočilo z akvárka, asi nám šlo naproti:)), je klid. 
Vodu jsme dolejvali asi třikrát, vždycky jen to, co se odpařilo, ale jinak nic. Máme ho nějaký bezúdržbový??? Sama se tomu divim. 
Trochu svítíme, hodně krmíme, hojně bubláme a... rádi se díváme:-).

Mít akvárko neni zas tak špatný!






















































































Foto: Lucky

úterý 20. října 2015

NE

To mi řekněte...
Je možný, že by jí při tom píchání naušnic trefili nějaký bod, který spouští vzdorovité období?
Proč je od minulé středy její nejčastější slovo NE?
Ale říká ho děsně roztomile (a hezky zřetelně)!
A to se cení:-).




Taky umím říkat NE. Nedělní ráno před naší ložnicí (7.00hod).






































Foto: Lucky

středa 14. října 2015

ASI TAK...

Bohyně si rozsekla hlavu. 
Ano, na házené:-). Přesněji, těsně před házenou - nabrala hlavou hydrant! Odmítla odejít domů a s dírou v hlavě a čůrkem krve na čele to ještě odtrénovala. Tomu se říká zapálení pro sport.

Vše, co doma hledáme, je v koši. Už tam byl i můj mobil. Šušu pomáhá!

Vyprala jsem flešku.

Bohyni nabídnu jabko a ona chce hrušku, zdá se mi to nebo má předpubertu?

Skončila mi dotorka z Dixie, už jsem zase Sama doma:).

A to nejlepší na konec...
Šušu má ušinky!!! Dostala je k svátku, sama je chtěla, byla to hrrrr akce - je strašně pyšná.
A já(i na sebe) taky.

Je veselo...













 
























Foto: Lucky

úterý 13. října 2015

KDO TO BYL?

Přiznejte se!!!
Kdo to byl? Kdo mě tam nominoval? Blogerka roku 2015? Co si jako myslíte, že si vezmu na sebe? Kdo bude hlídat holky? A kdo se mnou pojede:-D?
Ještěže tohle nebudu muset řešit, protože do finále se naštěstí nedostanu, ale představa je to vskutku tragikomická.
Minulý rok jsem to brala trochu jinak. Né, že letos bych si toho vůbec nevážila, ale raději si v teple domova přečtu nějaký váš vtipný komentář, než abych se v lodičkách potácela někam do Prahy. Proto ten váš případný hlas dejte prosím raději někomu jinému. 
Znáte to - jako při volbách:-), výběr je opravdu veliký. 
S láskou (a velkou úctou),
vaše Lucky♥.


PS: Vždyť já ani neumim psát spisovně:-).
































 Foto: Lucky

 

pondělí 12. října 2015

KAT...

Přiznávám,
moc se mi nechtělo. Šla jsem přímo ze zubařskýho křesla, půlku obličeje jsem necítila a nejraději bych si lehla. 
Na to všechno jsem ovšem zapomněla hned za vsupníma dveřma.  
Kudlíci jsou prostě Úžasňákovi:-)!!! Jejich dům, jejich děti, jejich pes, oni dva.... 
Vyválela jsem se na plácku, kde celé sídliště venčí své čtyřnohé miláčky (a zřejmě nemají ani tušení o existenci igelitových pytlíků), jejich pes mi oslintal objektiv, celou zpáteční cestu jsem (naprosto dobrovolně!) nesla jejich staršího dvanáctikilovýho Štěpánka, ale bylo to báječný odpoledne! 
Pěkně jsme si popovídali, já si svým způsobem strašně odpočinula a doufám, že si s Katkou jednou vyrazíme jako "velký holky". Protože ona je nejen strašně fotogenická, ale i neskutečně milá a ještě ke všemu má právě dneska narozeniny. 

Takže Kat..., všechno nejlepší:-)!!!!




























































































































































































































Foto: Lucky

pátek 9. října 2015

BILIBO MAXI

Možná jsem objevila Ameriku a vy to všichni už dávno znáte?! 
Já to taky už kdysi zaznamenala, ale název jsem si poznamenala na nějaký papírek, který jsem vzápětí jako vždy ztratila, a nějak jsem nemohla najít slova, která bych vložila do vyhledávače, abych tu věc vyhledala.
Ono to totiž jde dost špatně popsat. Jakási plastová mušle, která slibuje spoustu zábavy a široké množství využití. Dá se v ní houpat(sebe i panenky), sedět na ní/sedět v ní, stoupat na ní/do ní, bobovat, koupat se s ní, nabírat písek, shromažďovat cokoliv. 
Mně to prostě přijde dobrý. Kór teď, když nás čekají svátky, narozky, Vánoce. 
Jo, je to plast. 
Ale v tomhle případě mi to zas tak nevadí:-).

PS: K dostání je v několika barevných provedeních a unese to i mě. Odzkoušeno, byla jsem k popukání!!! 
K dostání třeba ZDE.















Foto: http://www.go-activepeople.cz/specials/bilibo.html

středa 7. října 2015

HLE...

Já tušila, že to jednoho dne přijde. 
Pomalu přicházím o nervy! 
Zatím jen o jeden, u paní zubařky, ale i ten mi bude určitě chybět.
Bohyně propadla házené a zdá se, že na rozdíl od svých rodičů (tatínek vysloužilý skejťák, maminka tmelič kolektivu, návrhář dresů a zahřívač laviček) jí to opravdu půjde. Její nadšení nezná mezí, vůbec nezná pravidla, sotva ví, která je její brána, ale samozvaně jezdí na turnaje a dává góly. Pořád kříčí : "Nejsme z cukru, jsme z Písku."A opakuje slova trenéra :"Kousejte, štípejte - hlavně hrajte!" Bavilo by ji ragby.-).
V obýváku nám svítí už jen dvě žárovky z pěti.
Dan má vyhřezlou plotýnku.
Šušu projevila zájem o naušnice, ták...., že by...., už?
Nedala jsem Bohyni na bruselní helmu, bez helmy se nesmí bruslit, no:-). Ještěže jsem jí dala brusle!
Vítej říjne!!!


PS: A ještě jedna novinka viz foto:).









































Foto: Lucky



úterý 6. října 2015

NENÍ NUTNO

Já si prostě trvám na svým
že pěkný fotky se dají nafotit i v pošmourným počasí (a třeba i v nemocničním parku).
Nepotřebuju jasno a třicet. Potřebuju volné ruce, jasnou mysl, trochu světla a zajímavou atmosféru.

Vždycky se najde zajímavé zákoutí, neopakovatelný moment, rozverný detail - vždycky to dobře dopadne:-)







































































































































































Foto: Lucky