Ale ani nezastírám, že mě nikdy nenapadlo, že by k nám přijel někdo z nějakýho časopisu a nafotil náš byt.
Říkala jsem si, že kdyby.... tak se na to pěkně vyšňořím, upeču něco děsně originálního, vystajluju celej byt a hlavně - vyexpeduju děti.
A jak už to tak ve skutečnosti bývá, realita byla podstatně jiná!
Nejdřív se celá ta akce tvářila celkem nevinně. Jedna stránka, fotky z blogu , pár fotek bydlení, několik otázek - dobrý. Dmula jsem se pýchou, nadšeně vybírala, odpovídala a vše přeposílala mailem.
A pak se to všechno zvrhlo, ta naše půdní chalupa se zřejmě někomu v redakci Marianne bydlení zalíbila tak, že z jedné stránky byl nakonec návrh na článek o osmi stránkách, a to už mi to pomalu začalo docházet! "To oni asi budou chtít přijet k nám? To bude asi trochu problém? To asi budu muset uklidit? To by asi chtělo plno věcí dodělat? To se teď ale vůbec nehodí! To je nemyslitelný! To je v prčicích!! Uááááá!"
Ještě jsem se pokusila to uhrát, jakože si to nafotím sama, ale moje vybavení na to prostě nestačí a kvalita fotek, který měly obsáhnout třeba celou dvojstránku, značně pokulhávala.
Nebylo zbytí a taková nabídka se přece neodmítá, vyděšeně jsem kývla, pomalu začala poklízet a plánovala, co se kde předělá a dodělá. Nedodělalo se nic, přijeli za tři dny:-).
Ten den odjížděla Bohyně s Danem na vodu a já neměla hlídání.
Zmohla jsem se jen na vlastnoručně koupený chlebíčky, lehký úklid, nepobryndaný svršky, kytku z lesa. Prostě jsem to vzdala, už jsem ani neměla sílu bránit vlastním tělem nepublikovatelný kouty.
Zmalovala jsem si pusu, rozšafně rozhodila přeležený vlasy, vyslala výhružné pohledy směr holky a doufala, že delegace z Prahy bude mít smysl pro humor a pochopení.
Obého měli naštěstí dost:-)! A ještě ke všemu byli milí, mladí, šikovní a pohlední.
Chvílemi bylo dusno, ale jen z důvodu, že venku bylo pětatřicet stupňů.
Trvalo to docela dlouho, překvapilo mě, že se nic moc nestajlovalo a došlo mi, kolik máme doma nedotažených věcí. Když už nic jinýho, hned po oddechnutí jsem chytla slinu s tím zase trochu pohnout... a doladit některý nedořešený kouty a dořešit zdánlivě neřešitelný. Třeba koš na prádlo! Ten mi vrtal v hlavě už několik let. Vyřešeno:-). Místo koše máme plechový popelnice. Objednala jsem Bohyni do pokojíčku novej koberec. Vsugerovala Danovi přivrtat pár poliček. Ušila závěs před regál, kterej nám supluje vestavěný skříně a tak dál a tak dál....
Prostě, z toho časopisu by měli přijet častěji, má to na nás blahej vliv!!!
PS: Nebojte, dám vědět, až to vyjde!
Ale ty svoje fotky, který jsem tak pracně nafotila - si sem s dovolením vystavím:).
O překvápko vás neochudim, v časopise budou zase úplně jiný.
Foto: Lucky
