Je 10.30 (dopoledne!) a já do sebe leju Baileys po deckách.
Já normálně vůbec, jakože vůbec nepiju, ale dneska jsem po té metle lidstva prostě sáhla.
Když to může dělat prezident...
Potřebuju vypálit červa, ještě před půl hodinou jsem stála mezi dveřmi v elasťákách a se sluchátky na uších, že si asi na pátý pokus v tomto týdnu půjdu konečně zaběhat, a opět ouha!
Pasáž s oblíkáním mám nacvičenou dobře, leč před dům jsem se letos zatím nedostala.
Dnes mi to překazil zoufalý telefonát zvracející Bohyňky ze školy, včera zhroucený počítač (on se normálně tvářil, že ke mně vůbec nepatří), předevčírem Dan v mdlobách - co jako bude zítra?
Volby!
To je teda ledníček. Celorodinná viróza, Bohyně vyvrknutej kotník, Dan zablokovaný záda, první kolo voleb, střevní chřipka, zhroucenej počítač, druhé kolo voleb.
Je třeba si udržet hladinku aspoň do soboty odpoledne.
Já se fakt bojim.
Ani tak o počítač, ani o to, jestli odjedeme v neděli na hory, ale tý soboty - jak to asi dopadne.
Já nechci zase plakat!!!
PS: Jdu si dá žvejku, jsem viděla ve filmech, že se to tak dělá - musim vyzvednout Šušu ze školky:).
https://cz.pinterest.com/pin/378232068698502980/
Šušu šmajdá!
A to jako dooost.
Drobné odchylky na vzhledu pouze podtrhují indvidualitu, já vím, ale tohle už je vážně moc.
Rozhodla jsem se to řešit.
Popravdě, řešila jsem to už jednou, když byly Šušu dva roky. Už tehdy bylo v jejích Little blue lamb prvních botičkách znát, že se jí nožky divně vtáčejí dovnitř, a ani její vývoj po fyziologické stránce nebyl tak úplně učebnicový. Půl roku jsme cvičily, poctivě docházely na rehabilitace, ovšem Šušu v tomto vývojovém období zajímaly spíš plakáty přilepené na zdi, zrcadlová stěna a obuv ostatních rehabilitujících. Nakonec jsme se s rehabilitační sestrou usnesly, že určitým řešením by bylo tejpování, které by i bez vůle šmajdy mohlo přinést určitý efekt, a potřásly si rukou s doporučením, že by bylo dobré v aktivní rehabilitaci pokračovat, až budou Šušu tak tři roky.
V prosinci jí byly čtyři, nějak to uteklo, ups...
Mám spoustu výmluv, jakou byste chtěli slyšet?
Naštěstí něco tam nahoře ví, že jsem někdy pěknej lajdák, a sem tam mi nějakého mého kostlivce naservíruje na zlatém podnose tak, že už to prostě nejde odmítnout.
Fotila jsem fotky na web pro ordinaci fyzioterapie Fyzioreha v Písku, kde se mimo jiné věnují objektivizaci plochých nohou, vyšetření systémem Podocam, poradenství
ve výběru vhodné obuvi a tvarování individuálních stélek do bot značky
Formthotics.
Hned, jak mi z té náhodičky odjel mráz ze zad, objednala jsem Šušu na vstupní vyšetření.
Bylo to rychlé, přesné, bezbolestné, efektní a díky smlouvě s naší obvodní lékařkou na předpis.
Výsledek vyšetření mě nepřekvapil. Překvapilo mě, že čas na nápravu máme jen do té doby, než vypadnou mléčné zuby.
Pravidelně docházíme na kontroly, vyfasovaly jsme sestavu cviků, vyhodily jsme skoro všechny boty (o tom zase příště:)), asi nás neminou vložky.
A já pevně doufám, že Šušu budou v dospělosti bolet záda z úplně jinýho důvodu, než jsou křivý nohy!
Pokračování příště...
Lucky photo
To nebyla viróza, ale virhrůza.
Co vám budu povídat, ještě teď nemůžu mluvit.
A jako správní mušketýři - schytali jsme to všichni čtyři.
Rozkaz na leden zněl jasně: E-SHOP!
To se naštěstí dalo splnit i z postele.
Těším se z něj, těšte se na něj.
Doufám, že bude nakažlivej:)
JIŽ BRZY!!!
Netrpělivě čekáme na výsledky:).
Věříme a doufáme...
Lucky photo
Tak jsem si jen tak ze zvědavosti pročetla svůj seznam předsevzetí z minulého roku a zjistila, že jsem jich splnila sotva půlku, a letos si raději žádná předsevzetí nedala.
Úplně bohatě bude stačit, když dotáhnu ta zbývající předsevzetí z minulého roku, která jsem z různých důvodů prostě nestihla.
Ale zase jsem stihla spoustu jiných věcí, které nebyly úplně v plánu, přesto jsem je přijala.
Nebudu moc rekapitulovat, ten rok stál poměrně za hovno, přesto byl krásnej (mně se ty dvě věci nevylučujou:)).
Kdyby ten další byl blbej jen tak jako tenhle, bylo by to fajn!
Lucky photo
