Deset pracovních dní před Vánoci jsem se jala poslat balík,
i když nebyl čas oběda, ani chřipková epidemie, fungovala v našem okresním městě jen a pouze jedna jediná přepážka. Se zpruzelou Šušu jsem si vystála dvacetiminutovou frontu a s vypípanou dírou do hlavy jsem se načuřeně sunula k přepážce a chystala se kafrat. Ani jsem se nestačila nadechnou a už jsem byla odzbrojena. Tak nebývale milou pani za přepážkou jsem ještě v životě neviděla. Hotovej přírodní úkaz. Chvíli jsem ji podezírala, že prošla nějakým převánočním školením České pošty, ale pak mi došlo, že někdo to tak prostě má. S tím se člověk prostě narodí. Naprosto odzbrojeně jsem jí odkejvala i informaci, že po půl hodinovém čekání u jedné jediné přepážky mi ten balíček za 70kč nestihnou ani náhodou doručit do deseti pracovních dní (do Vánoc!), a že jediná možnost je připlatit si jednou tolik. Ano, ano, ano...
Nebo můj dvorní pan kovář.
Já ho prostě miluju - Dan o tom ví:-). Všude možně si ťukali na čelo, vymlouvali se, posouvali termíny, ale on... On nehnul ani brvou! Nic nebylo problém : "Někam to vsunem, jasně paninko, já nepiju - tak snad jen to pívo, a to si nedělejte škodu, já Vám zavolám (a zavolal), nepotřebujete ještě něco. OMG - to je sen! Nejenže to u něj voní, jak to vonívalo v dílně dědy Trčků, po zablácenym dvoře běhá vlčák a u kotle se hřeje kotě, ale já mu asi(snad) nepřipadám vůbec divná. Nerozhodilo ho, když jsem tam bez zavolání nakráčela omotaná dráty a Šušu v náručí a jeho psem na noze. Nepodivil se, že mi jednou normálně pětiminutová cesta trvala půl hodiny, protože jsem se sekla na nedalekém smetišti. S ledovým klidem přešel několikačetné prozvonění od Šušu a vytípnutí během hovoru při přebalování. Nevynadal mi, když jsem na všechno tak spěchala a pak si to vyzvedla o tři dny dýl. Větu, "potřebujete to hned, nebo až za týden", nemyslel vůbec ironicky a nevadí mu moje laický výrazy.
Někdy mi některý lidi prostě vyrazí dech!
A to tentokrát myslim v tom dobrym slova smyslu.
V poslední době jsem tak nějak začla ztrácet svou naivitu a víru v dobro.
Ale najednou...
Nevím, jestli je to tím předvánočním časem, ale já si prostě pořád myslim, že dobrý lidi ještě jsou.
Jen asi nejsou na těch správných místech.
A že když dva dělají totéž, není to totéž.
PS: " Že jo, pane prezidente?!"
Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068685211067/
A tímhle bych to pro letošek uzavřela!
Ještě teď jsem zpocená.
Ono totiž sehnat někoho, kdo vám stočí z drátu o průměru 14mm kruh, je dost velký oříšek. Když tomu připočtu shánění jednobarevné lehátkoviny české výroby, musí snad už i moje babička konečně pochopit, proč nejsou věci z kolekce Lucky LIMIT zrovna nejlevnější.
Kruh se uzavřel:).
A já vám dnes můžu představit křesílko, který jsem si vysnila k Bohyni do pokojíčku.
Překvapivě je strašně pohodlný, pro doma, na ven, pohovní si v něm klidně i dospělák, báječně se v něm fotí děti a já jsem na jeho výrobu náležitě pyšná!
PS: Mise splněna, polsední letošní balíček odeslán, začínám lenošit:).
Foto: Lucky
S tylovou sukní je děsná prča:-).
Foto: Lucky
Díky Šušinky narozkám a našim svátkům paříme vlastně už od půlky prosince až do Vánoc.
Bohyňky nový pokoj už začíná vypadat jako pokoj a né skladiště.
Kterej chytrák si vymysel takovou akci před Vánoci?
Nevim jak to, ale pokvete mi orchidej.
Ryby mají mimina.
Dnes jsem na házené absolvovala zápas maminky versus tatínci, bylo to drama!
Konečně jsem si vybrala brejle, Bohyně je zhlásila - prej, že lhát se nemá (jak mám osmiletý holce vysvětlit slovo takt?).
Šušu je hroznej živočich.
Jdu si nalejt Baileys a dodělat péefka.
Foto: https://www.pinterest.com/pin/477240891737637983/
Last minute pro pozdilce:
Některé věci do Vánoc už prostě nestihnem.
Ale doručit poukázku - jo:).
Foto: Lucky
Porodní blues zde.
Foto: Lucky
Akce škatulata nabírá na obrátky.
Šmirgluju, natírám, maluju, sakruju, hledám inspiraci, navštěvuju sběrné dvory, používám dosud nepoužívané svaly, ale dobrý... Zdá se, že to stihneme!
Díky fb se mi podařilo sehnat srnčí parůžky. Jsou to ale roztodivná dětská přání:-)???
Přišli jsme o jednu rybičku, ale přibylo nám šest šneků, Bohyně si je jako svátost přinesla od spolužačky ze školy.
Náš zážitkový adventní kalendář má úspěch (inspirace Z lesa!)
Holky na sladký moc neužije, masovej jsem nesehnala (i když nedávno jsem někde viděla adventní štangli salámu, ze které se každý den kousek ukrajovalo - to by bylo dobrý:-)), a tak máme v kapsičkách takový ty věci jako: můžeš si nalakovat nehty, večer si všichni zahrajeme Prší, spi v copanu a budeš mít kudrnatý vlasy, máš dovoleno skákat nám v posteli, sněz si klidně celej pytel brambůrek, dokoukej finále Superstar, odpoledne si budeme hrát na hřišti, dokud nezmrznem. A nejlepší na tom je, že ten pytlík celej nesní, finále nedokoukají, na hřišti to zabalíme za půl hoďky, že je prostě nejvíc ze všeho baví ten pocit, že prostě můžou.
Dan už vypověděl službu, musí vyplodit Bohyni palandu a má toho hodně v práci, takže domečky a budky až po Vánocích, ale ostatní je ještě k mání (jen s tou poštou už bude asi potíž).
Radujte se, veselte se, chystejte se, těšte se a nezblázněte se!!!
https://www.pinterest.com/pin/378232068685100853/
