Vždycky jsem se zalíbením poslouchala věty tipu: "Když jsem šla s holkama, my s holkama, holky byly...."
Konečně už to můžu říkat taky.
Už to neni Já s Bohyní a vlající Šušu, my, Šušu a zpruzená Bohyně.
Konečně jsme parta.
Šušu nám totiž přes léto tak nějak dorostla. Konečně sklízíme ovoce, které jsme před více než dvěma lety zaseli. A sklizeň je to tuze veselá:-)! Nevím, čím to je, ale naše holky jsou naprosto nesnesitelné jako miminka, cca kolem roku a půl se "vyloupnou", a když ostatní začínají šílet z období vzdoru svých dětí, my sklízíme...
Najednou mám pocit, že se uvolnilo napětí, stres a všechno jde tak nějak samo. Konečně nemusím neustále hlídat čas, urputně dodržovat režim, být neustále ve střehu, mít oči na šťopkách. Konečně si můžu dovolit i takovej luxus, jako je: chvilku se koukat do blba, skočit do lomu, přemýšlet o ničem, osahat rohlíky, vystřelit vzduchovkou, přečíst časopis, zpozdit se o deset minut, aniž bych měla pocit, že dělám úplné zbytečnosti, které nikterak nepřispějou blahu rodiny a ještě ke všemu dozajista některého člena rodiny doženou k slzám.
PS: Dveře od záchoda si teda ještě nezavřu, ale huš se blýská na lepší časy!
Foto: Lucky
Září bylo fajn:-).
Foto: Lucky
Já si prostě musela udělat radost, páč jsem s hrůzou zjistila,
že je konec září a já tak trochu zapomněla plnit své novoroční předsevzetí, že na sebe budu hodná.
Pírko je další kousek skládačky do mé vysněné rozdělané pracovny, a to tríčo? To je přichystané na jednu významnou událost!
Dám si vanu, vyfoukám své dorostlé vlasy, najdu rudou rtěnku, oblíknu tričko s vlaštovkou, vezmu za ruku svého muže a půjdem......
Sami, dva, ven, někam, kamkoliv. Dohnat všechny ty zmeškané večery a odbytá výročí.
Slibuji!!!
PS: Myyno, děkuju - jsi skvělá!
Foto: Lucky
Přijeli až z Příbrami, bylo pošmourno (spíš dost zataženo), malej se nevyspal do růžova - i tak to dopadlo dobře!
Prej:-).
PS: Jak já jsem ráda, že jste rádi.
Foto: Lucky
Šušu má šmajdky!
Už v těch krásnejch prvních Little blue lamb botkách si toho nešlo nevšimnout. Ty druhé jsme už museli koupit kotníkové. Dětská nožka (a tím pádem i klenba) se sice až do sedmého věku ještě stále vyvíjí, ale ta Šušinky se vyvíjí asymetricky a evidentně pomalu. Je třeba jí trošičku pomoci a podpořit správný vývoj. To se dá několika způsoby: správnou obuví, cvičením a pomůckami.
Rozkaz zněl jasně! Na rovné tvrdé podlaze (tudíž doma) nosit kotníkové boty, na měkkém nerovném terénu chodit bosky. Sodoma gomora! Na náměstí si sundavala boty, doma se odmítala ve čtyřicetistupňovým vedru zout a zodpovědně donekonečna přebíhala tam a zpátky gauč(bosa:-)!) - ideální nerovnej terén. V tu dobu byla i ochotná předvést pár cviků, když se na ni Bohyně dívala a náležitě při tom óchovala i ichovala.
Pří následné kontrole bylo dodržování těchto zásad poměrně znát. Pak ale Šušu přestala spolupracovat (já už ji nepřeperu), venku se ochladilo a jsme tam, kde jsme byly. Tušíte kde?
Sestřička tvrdí, že zas tak hrozný, abych ji trápila pravidelným cvičením to není. Ale že trochu by jsme měly... No, to je na prd - já potřebuju bič. Nakonec jsme to vymyslely! Ona se tvářila, že jde o krajní řešení, já se toho okamžitě chytla. Tejpování!!!
Vy to možná znáte, já to teprve objevila. Jsou to takové elastické textilní náplasti, které se speciálním způsobem aplikují na postižená místa a v našem případě naprosto bezpracně stimulují ty správné svaly. Šušině zatejpované nožky kupodivu vůbec nevadí a v období, kdy nemůže běhat bosky a odmítá cvičit, je to řešení seslané z hůry.
A jelikož jsem koupila růžovou tejpovačku - Bohyni bolí snad úplně všechno:).
PS: Znáte? Používáte? Pomohlo?
Foto: Lucky
#mojinejoblíbenějšízákazníci#zásnubníkaplička#výlet#Chlumská#povedenásobota
PS: Dnes už se zmůžu jen na hashtagy:-).
Foto: Lucky
Stoupla jsem v očích celé rodiny! Ve všední den jsem uvařila rajskou.
CD Medvědů od Chaloupka už jsme prošoupali, Šušu vzala na milost Chaloupku na vršku. Jupíííííííí....
Nutně potřebuju, aby zapršelo, máme strašně špinavý okna.
Koupila jsem si kožený(kový) kalhoty - ideál! Jsou omyvatelný.
Mně se snad to akvárko i líbí?! Musim vám ho vyfotit.
Bohyně mi přerůstá přes hlavu. Doslova! Měří 140cm a nohu má šestatřicítku.
Mám novýho chlapa - Dan se oholil.
Místo Dr. Quinnové koukám na Doktorku z Dixie.
Tančila bych, až bych brečela. Strašně si potřebuju povyrazit.
Zjistila jsem, že jsem skoro stará na zapsání do registru dárců kostní dřeně - to abych hejbla zadkem.
A je tu podzim...
Foto: Lucky
