Už brzo u nás proběhne akce kulový blesk.
Bohyně se přestěhuje do svého nového pokojíčku, do toho starého se nastěhuje Šušu a já se už snad konečně budu moct zabydlet ve své vysněné pracovně. Zní to skvěle, ale je vám jasný, že teď přijde to ALE...
Budu si muset vytvořit tabulku v Excelu. Malinko se mi totiž zavařuje mozek.
Než totiž začnu užívat pracovnu, musim vystěhovat Šušu z ložnice (je to hajsavka a nepřežije, když jí budu pobíhat nad hlavou a drnčet šicím strojem). To ale znamená, že Bohyně musí vyklidit prostor a přestěhovat se do pokoje, který byl plánovanej jako druhej pokojíček, ale několik let nám sloužil jako vestavěný skříně. Aby se do toho pokoje vešla i se svou vytouženou palandou, musíme do ložnice přestěhovat náš adoptovanej nenaladitelnej klavír. Ale to nejdřív musim přestat kojit (jinak nemá cenu Šušu nikam stěhovat).
Čekjí nás pěkný škatulata, plno práce, hodně radosti, další návštěva Ikei (bez dětí!!!), pády z palandy, škrábance od stěhování, proplakané noci, vyšší náklady na topení...
Jediné, co mě na té akci těší, je záchod. Jo - záchod, který patří k Bohyňky novému pokojíčku a který se při tý příložitosti konečně zprovozní. Na ten se teda fakt těšim. Nesnášim fronty!
https://www.pinterest.com/pin/378232068683715988/
Někdo fotí portréty,
někdo je dobrej na svatby, další si ujíždí na přírodě, no a já bych se pomalu mohla specializovat na focení nerado se fotících lidí.
V tomhle případě měla zákaznice ještě jedno přání, potřebovala fotky na své webové stránky a chtěla na nich být z dálky a lehce zamžená.
Snažila jsem se, ale když zrovna já tak miluju ty detaily a ona je tak děsně zajímavá žena (psychoterapeutka, designérka, blogerka, máma tří dětí). Velký odstup jsem si neudržela, lehce zklamaná zákaznice musela kvůli mým fotkám předělat celé webové stránky a nakonec dobrovolně použila ty největší detaily.
Vzhledem k tomu, že jsem stránky viděla před i po, mám naprosto čisté svědomí (a Monika šikovného syna:)) - strašně jim to prospělo!
Milá Moniko, bylo mi potěšením...
PS: Vám snad taky:-).
Foto: Lucky
Náš instantní říjen - zase jsme o měsíc starší:).
Foto: Lucky
V Praze bylo blaze.
I když v koutku duše si přeju zažít Prahu jinak (bez stylingu uhoněné matky:)).
Stihli jsme toho hodně. Projít trhy na Náplavce, povrávorat v přeplněné tramvaji, vzít Bohyni na Hrad, cournout v přilehlých zahradách, poškádlit hradní stráž, zamastit celej mekáč, protlačit přes Karlův most, nafotit spoustu fotek, vypít demižon vína, seřídit šicí stroj, ztratit jedno dítě v Ikee, přecpat se masovejma kuličkama(zase), uvíznout v zácpě, koupit draka u silnice...
Plánů bylo víc, ale předem jsem věděla, že v zájmu zachování zdravé mysli jednotlivých členů naší výpravy, se jich budu muset vzdát - znám naše limity...
Nestihla jsem Pokoje, nedomluvila ani jedno setkání, neposeděla v žádné kavárně, nevykoupila Háemko, neodškrtala ani jednu věc z Ikea seznamu, nenavštívila ani Huga, ani Nit.
I tak to byl báječný víkend. Hlavně díky našim "Pražákům:)".
Kamarádi, máme vás rádi!!!
PS: Furt a zase se utvrzujeme, že jsme srdcem maloměšťáci.
Foto: Lucky
Šušu ztratila naušnici.
Od našeho oblíbeného cédéčka Dušičky máme jenom obal (???).
Marně sháním někoho, kdo mi z drátěné tyče stočí kruh.
Má objednávka tisícovky textilních cedulek přijde každé firmě směšná.
Celý základ na rajskou mi vybublal na sporák, v hrnci nezbylo lautr nic.
Už týden máme doma tmu dvacet čtyři hodin denně. Kvůli rekonstruci domu vedle nás nám zakryli všechna okna. To vám je tak strašně nepříjemný. Kulatej koberec je nedostatkový zboží.
Jedu si zlepšit náladu do Prahy!!!!
Přeju pěkněj Halloween:-).
PS: Jo a nevíte někdo, kam mi zmizela ikonka pint? Nemůžu si na Pinterest připínat žádný fotky. Díky..
Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068684506878/
Celé to bylo dechberoucí.
V době, kdy pomoc je potřeba na každém rohu. V době, kdy je na každém rohu pořádaná nějaká sbírka. V době, kdy už pomalu začínáme být otupělí z toho všeho neštěstí kolem. Mě ta částka prostě překvapila. Na sen Honzy Bicka bylo na sobotní charitativní akci vybráno neuvěřitelných 50 100Kč!!!
Je úplně jedno, že v tu chvíli byla částka na vydání knihy už kompletní. Výtěžek a zbylé prostředky poputují na konto Nadačního fondu Klíček, který pomáhá rodinám umírajících dětí trávit své poslední dny co nejpříjemněji, mimo nemocniční prostředí.
Bylo mi ctí být součástí, protože to bylo tak strašně správný.
Byl to vlastně geniální nápad. Nabídnout profesionální služby na netradičním místě za symbolickou cenu. Zrodil se v hlavě Hance a Janě, které Honzu dobře znaly. Oslovily kamarádky, příbuzné, známe i neznámé, které měly co nabídnout. Jedna poskytla prostory, druhá zajistila hračky do dětského koutku, další tiskla letáky, jiná pekla pohoštění. Ale ty nejdůležitější byly: kosmetičky, kadeřnice, manikérky, fotografka, které se celé odpoledne ani nenapily a jely... a malovaly a foukaly a aranžovaly a zkrášlovaly a děkovaly a to vše bez nároku na honorář. Největším kaufem bylo, že jejich služeb využily i organizátorky, které v pozdějších hodinách dražily šaty věnované svatebním salonem Adam a dort od Upekla. Těm se prostě nedalo odolat:-)! Díky nim se částka vyšplhala tam, kam se vyšplhala.
Celé to bylo spontánní, jednoduchý, příjemný, transparentní, naprosto neprofesionální, ale o to víc opavdový.
A proto to bylo tak úspěšný.
PS: Težko hledám slova, raději koukněte na fotky a přečtěte si, co napsala Honzovo žena Nela.
Všechny fotky najdete zde→ KLIK.
Foto: Lucky
Holky, díky!!!
♥
Foto: Lenka Drápalová
