Na vědomost se dává, že do konce měsíce dostanete nový ŠPERK ByLucky jako dárek ke každé objednávce nad 1500Kč.
Nechte se zlákat třeba CARDIGANEM. Tomu nedávno podlehla Katka Ševčíková, kterou musíte sledovat, protože její pravidelná dávka příspěvků, fotek a emocí je přesně tou každodenní radostí, co se postupně stane závislostí. Jestli se jednou odhodlám nás vyfotit - tak u ní!
A PARAVAN už jste viděli???
Omlouvám se za pokušení, to se prej musí:).
V březnu se těšte na jednu velkou novinku zase pro děti♥
Konec hlášení, líbám na obě strany.
L.
Photo: Pavel Ševčík "mačkal", Katka Ševčíková navigovala
Přiznejte, kdo z vás má rovné nohy a zuby hodné hollywoodské hvězdy???
Drobné odchylky utvářejí charakter.
Vývin je však nevyzpytatelný a často mívá velký smysl pro humor.
Jednou ze spravedlností na světě je, že nikdo není dokonalý, i když si to mnozí myslí.
Mně třeba v oblasti mezi lýtky a kotníky chybí cca 10 cm.
S tím už asi nic nenadělám...
Zvykla jsem si!
Trošku sebemrskačství je přiznat si vývinové chyby u svých dětí, naučit je své chyby milovat a odhadnout ten moment, kdy se odchylka přehoupne ve zdravotní problém.
Šušu má křivé nohy a Bohyni se nevejdou zuby do pusy.
Nohy jsme pravidelnou rehabilitací přemluvili ke spolupráci a s radostí zařadili do škatulky drobných odchylek, ale zuby ne.
Těžko přemluvit špičák, který to vzdal a lehl si v nose, i když se mu obětovaly čtyři nové zuby.
Čímž se nechci rouhat, ale potrápit to umí, né, že ne.
Hlavně ta zodpovědnost za rozhodnutí, který z plánů léčby bude ten pravý.
Dobrých ortodontistů je jako šafránu a většina z nich nové pacienty nepřibírá.
U nás v Písku je jeden, jehož díky monopolu předražená navrhovaná léčba vlastně ani nebyla léčbou. To se pak ošetřující lékař těžko vybírá.
Nezbylo než být za nevděčného oblastního blázna, který kvůli intuici a lehké protekci bude místo chození do ordinace za roh nadšeně dojíždět k bosému postaršímu gay panu doktorovi na retro polikliniku v Táboře.
Navzdory tomu, že z první návštěvy odjíždí odtahovkou:)!
Někdy prostě cesta nejmenšího odporu není tou správnou cestou.
Snad...
ByLucky PHOTO
Koukám na Most. Taky! Jsem ráda, že aspoň na něčem se jako národ shodnem.
Reklamuju vánoční dárky.
Zbavuju se zbytečností.
Mám raději Šípa než Krause.
Drobim Milu do počítače.
Jsem ráda, že jsem ráda.
Čekám na příliv energie...
ByLucky PHOTO
Stejné místo, stejný vlek, stejná chalupa, stejná sestava...
Jen zase o rok starší:).
ByLucky PHOTO
Tolik sněhu pamatuju jako dítě.
A úplně jsem zapomněla, jak impozantní pocit ta bílá masa vzbuzuje.
Když jsme přijížděli na každoroční rekreaci do Železné Rudy a v teple auta míjeli dopravní značky, co jim koukaly jen špičky, a ze střeh se svážely obrovitánské čepice, které měly místo bambulí rampouchy, Šušu nadšeně křičela: "Mně snad i slza ukápne!!!". Nebyla sama...
Při pohledu na třpytící se pláně bych snad i v Elsu uvěřila.
Taková krása to byla.
Byl to dobrej pobyt.
Z Šušu je úplnej Alberto Tomba, Bohyně se svou né úplně snowboardovou postavou konečně pronikla do tajů prkna a já si po několika krušných letech běhání po svahu zaslouženě stihla aspoň trochu opálit pod vlekem čumák.
Jen škoda, že Šušu zahlídla holčičku s nejrůžovějším prknem, co Šumava viděla. V mžiku se rozhodla, že na lyžích už umí nejlíp a příští rok vymění své funglovky s jednorožcem za přesně takové růžové prkno, jako má holčička, a bude z ní snowboarďák.
Škoda... plánovala jsem pokračovat v tom, co jsem letos zahájila.
Klidně bych pokračovala i na jiném místě, ale tradice je tradice a pro děti i Dana je ta představa nepředstavitelná:).
Samotám ZDAR!
ByLucky PHOTO
Ještě pořád se vezeme na vánoční vlně.
To ten sníh.
Nedojedené vanilkové rohlíčky, stromek, co neopadává, vánoční ozdoby z povánočního výprodeje, neutuchající radost z některých dárků...
Letos mi to nějak nevadí.
Ne, nerozhodla jsem se soutěžit se svojí ségrou, která již tradičně střídá stromek za zajíce, ale když někdo může mít stromek měsíc před Štědrým dnem, proč my bychom ho nemohli mít měsíc po.
Každému jak libo jest!
Chtěla jsem vám už v prosinci napsat pár tipů na vánoční dárky, ale copak jsem mohla?
Vždyť mě tu celá rodina (už i Dan:)) šmíruje a já si pak musím dávat pozor na ruku.
Ale byla to jako každoročně sranda.
Třeba mojí mamce jsme dávali obrovský fotoobraz od Saal digital s fotkou všech vnoučat a největší prekérkou nebylo to, aby překvapení nepropálilo jedno z pruhovaných dětí, ale jak já zrecenzuju produkt, který jsem na blogu slíbila zpropagovat. Fb naštěstí/zatím babička nemá, tak jsem nakonec šoupla recenzi tam.
Pak jsem si už od léta tajně myslela na staré Primky, nejlépe po dědovi, ale trochu jsem se ostýchala o ně babičku poprosit. Nakonec jsem se osmělila přesně v den, kdy mi Dan koupil pod stromeček krásné, nové, veliké a drahé - Primky. A děsně jsem se divila, že dostatečně nesdílí mé nadšení z pokladu po dědovi.
Taky jsem dostala dva poukazy na spodní prádlo, čímž se radost jen znásobila.
Musím se pochválit.
V bezobalovou domácnost se asi nezměníme, ale apelujeme na bezpotřebnou.
Ještě víc než dřív přemýšlím, co opravdu musím nebo chci koupit. Jestli to víc chci nebo potřebuju, jestli to chtění je nepřekonatelné, potřeba veliká a radost dlouhodobá. A nedalo by se to koupit už jednou koupené?
V podobném duchu jsem letos přistupovala i ke koupi dárků.
Snowboard pro Bohyni z Letgo jsem dokonce přebírala na Štědrý den v poledne na parkovišti u McDonalda. A jakkoliv jsem se snažila být štědrá, šetrná a praktická zároveň, sem tam mi pod prsty přece jen nějaká ta nová, plastová hračka pod stromeček proklouzla, třebaže v ekologickém papíře zabalená.
Bez L.O.L. Surprise by to prostě nebyly Vánoce!!!
Jsem všechno možné jen né přehnaně důsledná, jdu na to fikaně pozvolna, abych okolí nezastrašila:).
ByLucky PHOTO
Začínám tu šestý rok.
Tehdy jsem vůbec nevěděla, co dělám.
Během prvního roku jsem publikovala 225 článků, ten minulý už jen 70.
Letos se taky nepřetrhnu, mezi mými předsevzetími určitě nebylo víc psát.
To spíš spát a psát, když mám co a když mám chuť.
A to se nedá naplánovat.
Blog se prostě zcela přirozeně propadl v žebříčku mých hodnot, kterým těch pět let dost zamávalo.
Svět se zas o něco zrychlil, všichni teď mnohem raději sjíždějí rychlejší a dravější Instagram. I já.
Na nic však nedbám.
Sama k sobě se sem vracím k receptům, fotkám, vzpomínkám a nejednou se tu, přiznávám, začítám do vlastních řádek.
Díky blogu jsem to víc já.
A slibuju, že oficiálně ho rušit nehodlám.
Snad to udělá radost i vám...
L♥
ByLucky PHOTO
