PRODEJ

Na vědomost se dává, že nabízíme k prodeji náš podkrovní byt v Písku.

Odkaz zde.

Přišlo mi škoda nevyužít zdejšího dosahu a dobrého zacílení, protože tady byla vždycky fajn bublina podobně smýšlejících. A třeba zrovna těď někdo z vás přemýšlí o přesunu do měnšího města, většího bytu, hledá nový domov, vlídnější prostředí, smysluplnější okolí -  prostě místo pro zakotvení. 

My už jsme tu šťastní byli. Domov nedělá místo, ale lidi a kvůli blahu většiny členů rodiny bych byla ochotná přestěhovat se i na světakraj...

Troufám si říct, že takových bytů moc není.

V ceně je i božský výhled, kostelní zvony místo budíku, škola za rohem, košík na zeleninu z trhu pod okny, průkazka do nejkrásnější knihovny a termohrnek na kafe s krabičkou na dortíky z čertovsky dobré kavárny. 

Prostě maloměstskej život:)

 

VYLOSOVÁNO!

Je vylosováno. 
Už od pátku jak jsem slíbila, ale publikovat jsem to nestihla. 
Omlouvám se...  
Možná lepší výraz by byl, že jsem dala přednost jiným věcem, které jsem vybrala, abych si zachovala zdravý rozum, příjemný výraz obličeje a dobře po těle.). 
Výběr to bývá těžký. Zodpovědnost veliká. Doba překotná.
Někdo vybírá míň, někdo víc, někdo vůbec. Někdo dělá hrdinu, jiný to dává víc na odiv. 
Každého jak libo jest. 
Jen ta přímá úměra s okolím pak bývá dost neúprosná. 
Pro každého má den 24hodin. 
Proto nemá moc cenu si stěžovat.



Tak rychle:)))

Vítězkou se stává, Šušu vylosovala: Věru Samkovou

Píšu e-mail, balím Viktora a tuze gratuluju.
Vám ostatním ze srdce děkuju za spoustu komentářů(Bohyně je všechny poctivě sepsala) s inspirací ke čtení během dlouhých zimních večerů.
L♥

ByLucky PHOTO
 

RADOST A VIKTOR

Mám z nich radost!
Jo, rozčilujou mě. Nechtějí si čistit zuby, v jednom kuse mají hlad, nezhasínají, nezavírají, neuklízí... Někdy je jejich společnost až nepříjemně intenzivní.
Ale světe div se, nehádají se.
Jsou zvyklé se jedna druhé přizpůsobit a vyhovět si. To jsem si přála, to se povedlo, to je jejich věno.
Poslední dobou nás ty jejich sesterský chvilky až dojímají.
Třeba jejich společné čtení před spaním.
Čtou Viktora a případ zmizelého psa. Tahle napínavá podzimní dětská detektivka je zaujala nejen proto, že jedna z autorek je naše známá Pavlínka. Spíš za to může poutavý příběh, milé ilustrace a akurátní písmenka.
Dostali jsem dvě, holkám stačí jedna, rádi se rozdělíme!
Napište do komentářů, co právě mají vaše děti rozečteného (+ váš e-mail), my příští pátek 4.10. vylosujeme jednoho z vás a tomu knížku Viktor a případ zmizelého psa tuze rádi pošleme.
Těšíme se na vaše tipy.
♥

ByLucky PHOTO

LETOS

Jakkoliv se v červnu zdálo nemožné si letošní prázdniny užít, povedlo se.
Byly jiné, trošku trpké, ale tím víc jsme si vychutnali všechny sladké momenty.
Uteklo to - jako všechno pěkné.
A teď už: " Vítej, podzime".
Kvituju ten koloběh.
Metr čtvereční osobního prostoru mi po intenzivním rodinném létě dost prospěl.

 




































ByLucky PHOTO

POST

Naše domácnost prošla velkou změnou. 
Ano, osazenstvo je pořád stejné. Ne, tu skříň Bohyně stále nemá. Byl to proces, je to proces, ale kdyby se v naší domácnosti dnes provedl zelený audit, prošli bychom na jedničku a na schránku si pyšně vylepili samolepku s třemi hvězdičkami a podobiznou Grety. 
Hrdě jsem přijala roli oblastního a rodinného blázna, který okolí nenápadně vnucuje látkové sáčky na potraviny, nakupuje předražené lentilky bez obalu a vytrhává dětem z úst plastová brčka s větou: "Přece nechcete zabít velrybu". 
Smějou se mi, ale respektují to. 
Začínám být nakažlivá! 
Využívám toho momentu a přitvrzuju.
Řízeně "doděláváme" zbytky kosmetických přípravků v plastu. Po vaně se nenápadně začínají klouzat opatlaná tuhá mýdla s šampóny. Čisticí prostředky nahradila jedlá soda, ocet, kyselina citronová. Oprášila jsme starý Sodastream. Maso a uzeniny kupuju v řeznictví. Ovoce a zeleninu na trhu. Třídím, co se dá. Víc peču. Šetřim vodou. Sušim pečivo - dostávám vajíčka. Schraňuju papírové sáčky od mouky. 
Přemýšlím, třídím, redukuju, recykluju, neplýtvám, nevymlouvám se, neprudim, jdu příkladem.
Žiju to, čemu jsem se smála u své babičky.
Vlastně se vracím pár desítek let zpět a prdim na argumenty typu, že to nemá cenu.
Někdy se držet krok s pokrokem prostě nevyplácí.
Pro někoho novinka, pro jiné samozřejmost.
Ne není to drahé, co ušetřím na čisticích prostředcích, vrazím do kosmetiky (a lentilek). A ne, není to časově náročné,  víte kolik času ušetříte, když nemusíte každý den chodit s košem? Jo, najet si určitý systém bylo trošku logisticky náročné. Chvíli to trvá než vám přecvakne a začnete myslet komplexně. Zase jsem si vzpomněla na učitele angličtiny, jak  říkával: "Anglicky se naučíš, až začneš anglicky myslet". 
S tímhle životním postojem je to podobné.

Tuhle módu já beru!



A s touhle taškou chodím nakupovat:

ByLucky PHOTO

TRAPING

Jsme holky z městečka.
Jsme a vždycky budem. Ruku na srdce.
Uvědomila jsem si to minulý týden, když jsem jela za dětmi a babičkou na chatu, přes cestu mi přeběhla srnka a já si pomyslela, co tady dělá ten richback.
Zakroutila jsem hlavou sama nad sebou, oblíkla khaki bundu, svázala odbarvené vlasy do drdolu a tvářila se jako trampka/trapka. Přes den to byla brnkačka. Večer, když jsem si pod hlavu rolovala vypelíchanou larisu a uléhala na slámou vycpanej, vrzavej gauč a přes palubkovej strop mi přeběhla (prej) veverka, se mi stáhla první půlka. A o půlnoci, když pod okýnkem nad mou postelí zadupal a zaštěkal srnec, druhá. Přitáhla jsem si spacáček až pod bradičku, myslela na něco pěkného, místo oveček počítala blbce a těšila se na ráno jako nikdy.
S ránem jsem získala své sebevědomí i pozadí zpět.
Rána, ta jsou tam opravdu pěkná!

PS: Já si stejně myslím, že to byl jelen!!!

ByLucky PHOTO

PO RÁNU

Foťte se, nechte se fotit, na mobil, zrcadlovkou, sdílejte, vyvolávejte, rámujte.
Vždyť to tak strašně letí...

ByLucky PHOTO