RELAX

Neumim relaxovat.  
A "aktivní odpočinek" mi už vůbec nic neříká. 
Já jsem buď aktivní ,nebo odpočívám = spim. Jo a ještě taky umim koukat do blba. A tak asi chápete, že úplně dobrovolně bych se do termálních lázní asi nevydala. Ale když... já to vyhrála. Pamatujete na tu foto soutěž →klik. No, tak v tý já se nakonec umístila na prvních místech a vyhrála poukaz na jednodenní zájezd do termálních lázní v Bad Füssing. A proto, že jsem pak vyhrála ještě jednou, se to nějak nahromadilo, a mohla jsem s sebou vzít i Bohyni, babičku a švagra s dětmi.
Zdálo se to jako vzdálená budoucnost, ale tři měsíce utekly jako voda a bylo to tu. Mohl jet Dan, ale JÁ to vyhrála! Ba néééé - myslela jsem si, že nám to s Bohyní prospěje. Moc času na ni teď nemám, většinu času ji někam převádím, peskuju a okřikuju. Ale co Šušu? Neumře? Doma. Sama (teda s Danem)???
Byla to výzva! Chtělo to odhodlání. Chápejte, aplikujeme tradiční model, já se starám a Dan pracuje.Tohle u nás není zvykem. Sbalila jsem plavky, připravila svačinky, vše polepila lístečky, zatlačila slzu a spolu s Bohyní vyrazla vstříc novým zážitkům. Hned v první zatáčce jsem se málem pobl... Jo! Pan řidič se jmenoval Karel. Nebyla to jeho vina, chtěl nám dopřát a trochu moc topil a bylo ráno a cesta byla dlouhá a klikatá a babička byla taky bílá a děti taky. A tak jsme cucali bombary a v rukou třímali igelitové pytlíky.....  No, sranda to byla!
V lázních to ale bylo prima, bylo tam super klima!!! Bylo trošku složité dětem vysvětlit, že lázně nejsou aquapark a že se tam nesmí křičet, běhat a vlastně ani plavat:-) - když já to vyhrála?! Nakonec to celkem pochopily, nasadily potapěčské brýle a většinu pobytu strávily pod vodou, okukováním nožiček (a že jich tam bylo!). Záhy i babička pochopila, že župan a bačkory vezla zbytečně, protože její obvyklé lázeňské zvyky jsou s touto partou tytam. Tímto se omlouvám všem ohozeným účastníkům lázeňského pobytu! Děti se fakt moc snažily dodržovat veškerá pravidla, ale při častých ponorech jim někdy ujela noha, hlavně v "divoké řece" - pardon, fakt!
Já se pokochala! Byly tam k vidění kouzelné, rozmarné záběry a pohledy, které jsem nevyfotila, páč jsem vyhodnotila fotografování za nevhodné a rozhodla se nefotit a prožívat.... Ale byla jsem nesvá:-). Ta atmosféra!!! Lehký opar nad hladinou, stovky hlaviček v roztodivných koupacích čepičkách, klid, plavky ve větru, modrá obloha, světlo, stín....a takové ty obrovské hodiny, jako na nádraží. Hmmm.... A v katalogu maj tak ošklivý fotky. Škoda, že fotit se prostě nehodilo (stačilo, že se moc nehodilo být tam s dětma).
Cesta domů byla lepší a rychlejší. Já to Bohyni říkala, že druhá půlka (všeho) utíká vždycky rychleji, ale je ve věku, kdy si myslí své. Cestou tam si ode mne odsedla ke své sestřenici, že prej je se mnou nuda, a cestou zpátky (když byla unavená), jsem jí byla dobrá. Vydejchala jsem návštěvu supermarketu a počítala, v kolik asi tak dorazíme domu. S blížícím se večerem nervozita stoupala.... Teď jí asi dává večeři? Jestlipak mu spala? Snad nebulí? Zprávy z domova byly podezřele strohé: "Dobrý!". No, tomu já neříkám SMSka? 
Pan řidič Karel pustil tematicky Něžné vlny a najednou jsme byli doma. Šušu už spala. Prej jen jednou řekla máma. Bylo uklizeno, krabičky vylízané, oblečky složené.... Dan se tvářil,  jako že nic, ale usnul v devět. Jsem na něj pyšná a on na sebe taky. Slibuju, že toho nebudu zneužívat (ale trochu to svádí:-)).
Byl to prostě po všech stránkách prospěšný pobyt. 

Byla to VÝHRA!

https://www.pinterest.com/pin/378232068681443903/