LITUJU

Lituju, že jsme nezastavili.
Jeli jsme do Bavorova a jeli jsme všichni. Já fotit a Dan si hrát s oběma holkama při samosběru jahod na super otce. Pořád nechápal, proč je na některej jahodovejch plantážích zákaz vstupu dětem. Když Šušu začla házet jahodama po hlavičkách v brázdách, přišlo mu to najednou pochopitelný.
Až na jahodovou koulovačku a dešťovu přeháňku proběhlo všechno hladce. Museli jsme trochu šlápnout do pedálů, protože před domem už na nás čekala návštěva, Šušu řvala hlady, Bohyně skučela žízní a všechno se kloubilo s únavou po odpoledni na čerstvém vzduchu. Ovšem ten kamión, co jel před náma, nás krapítko(dost) zdržoval. Vedle mě se ozývalo klasické:" Co tu vůbec dělá, ten mi tu chyběl, toho se nezbavíme...."  Jakoby pán ve zpětnym zrcátku odezíral, odbornym okem zmapoval terén a soustrasně pokynul, jakože můžeme jet. Dan pookřál, vítězoslavně předjel a dojemně děkovně zablikal. V tu chvíli jsme zbaveni stresu poklidně vjeli do lesa a tam stál... Křížek! Skrz koruny stromů na něj dopadal paprsek slunce, všechno kolem se po dešti třpytilo, ve vázičce svítily čerstvě natrhaný kytky. To vám byla krása!!! Až mě to nadzvedlo ze sedadla. Danovi to bylo jasný. Pro křížky, kapličky, muka, smírčí kameny já mám slabost. Vyměnili jsme si v rychlosti pár pohledů. Ten kamión - dyť nás zase předjede! Ta návštěva! Jahody v kufru! Holky, který pomalu umíraj! 
Nezastavil. A já ho ani nenutila. V tu chvíli jsem úplně sabotovala. Na malou chvíli na mě dopadla všechna hoře světa. Proč pořád musim řešit kdo, co? Proč se zase chvilku nemůžu chovat jako svobodná? V klidu a bez výčitek si ohrozit silniční provoz a třeba i spáchat přestupek? Proč já si prostě nemůžu zastavit, kde se mi zlíbí, vytáhnou foťák a cvakat a cvakat a cvakat. A nestresovat se tím, že někdo má hlad, někdo na mě čeká a už vůbec neřešit nějakej náklaďák.
Přísahám, trvalo to jenom chvilku. Jo, někdy takové chvilky mám. 
Lituju, že jsem litovala.

Já jsem za to naše plný auto přeštastná!!!

Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068687770956/