ZRÁNÍ

U nás doma nastal čas zrání...
Trvalo to dlouho, ale je to tu a já se upřímně těšim na období sklizně:).
Trvalo deset let, než si to všechno sedlo, a já si konečně můžu sednout na sedačku a v klidu si říct, že tady na té sedačce budu sedět i za deset let. Teda, ta sedačka bude asi už jiná, ale flek pro sedačku už je konečně jasnej. Napjatě vyhlížim konec šoupání nábytku, přendavání věcí, přesouvání krabic a vysvětlování Danovi, že takhle je to prostě lepší! Konečně každý pokoj slouží k účelu svému určenému. Děcák je děcák (a ne vestavěná skříň), z trucovny je pracovna a naše osobní skladiště nabírá obrysu technické místnosti.
Šlo nám to pomalu, ale zpětně jsem ráda, protože hodně mých naštěstí Danem nevyslyšených přání a bědování bylo úplně šálených. Nakonec se to vyvrbilo moc hezky, všechno mělo svůj čas a chtělo to jen trpělivost. To kdybych věděla dřív, ušetřila bych si několik stěhovacích záchvatů a pár Danovo infarktů. To když přišel z práce a lekl se, že si spletl byt, protože naše doma vypadalo najednou úplně jinak. Bývala jsem schopná, než přišel z práce, přestěhovat půl bytu a k tomu ještě vymalovat:)
Zatím co nám pomalu začínají odcházet všechny elektronické spotřebiče, ostatní věci získávají na důležitosti, zvyšují svou hodnotu a pomalu zapouštějí kořeny. 
Konečně došlo na takové věci, jako je třeba koberec na hraní, závěs před regál do technické místnosti, prádelní koš a další věci nezbytně zbytné.
Strašně nerada kupuju nové věci - moc mi to nejde. 
Ale třeba pěknejch koberců na smeťáku prostě moc nenajdete, a tak se i já sem tam hecnu a něco nového do domácnosti na netu vyberu. V poslední době jsem si oblíbila Bonami.
Vybrala jsem tam Bohyni koberec do pokojíku. Hezké jsem objevila taky na Bianu, ale ten, co jsem chtěla. nakonec už nebyl, tak jsem načuřeně pokračovala v hledání a místo koberce jsem tam našla spoustu jiných věcí, které teď na mě vyskakují v reklamních oknech a tváří se, že je jako nutně musim mít. Kdyby Bohyni starší sestřenice neodtajnila význam symbolu na koberci, kterého jsme si do té doby nevšimli, mohli jsme být všichni spokojení, takhle se při vstupu do pokojíčku všichni uculujeme a Dan tvrdím že mu až oči přecházejí! Já nevim jak vy, ale já to tam nevidim:).
Další věc, která uzrála, byl koš na prádlo. V čem máte prádlo vy? Pro mě to byl téměř neřešitelný problém. Potřebovali jsme minimálně dvě cosi, co nebude plastové a bude to nějak vypadat, protože to bude volně stojící. Nakonec jsme tam postavili dvě popelnice, jako... neohybá se tam úplně nejlíp, ale je to pěkný:))). Ba ne, jsou super, aspoň mám nějakej pohyb, holky baví do nich nosit gaťky, a když se neosvědčí - neztratí se. Takový věci já mám ráda!
Teď už stačí jen pár dodělávek a budeme sklízet, hnízdit, užívat si a prohlubovat svoje důlky v sedačce.
Jsme takoví domácí týpci:)!

 

Foto: Lucky