UNUDLENÉ JARO

My čekali jaro a ona přišla chřipka.
Nejhorší byla samozřejmě ta Danovo.
Počet členů domácnosti se zdvojnásobil, ale úložné prostory ne, jsem z toho šílená.
Začala jsem novým botníkem.
Trochu válčim s Bohyní, ztrácí na roztomilosti, bezelstnosti, nabírá sebevědomí a jako správná lvice si hledá své místo na slunci.
Při nejbližší příležitosti se hodlám trošku opít, koupila jsem si totiž novej objektiv.
Plánovala jsem to už hodně dlouho, i když razím teorii, že v technice to není, přece jen mi ten můj základní na focení za špatných světelných podmínek nestačil. Volba padla na Tamron 17-50 f/2,8 VC a zdá, že budeme kamarádi. Jen nechápu, že zrovna já jsem narazila na prodejce, se kterým jsem musela komunikovat v angličtině, když pro mě i v češtině je vše kolem těla objektivů španělská vesnice. 
Mám rozděláno spoustu věcí, ale neni elán je dodělat.
Nejvíc elánu má náš 93letý děda, ještě pořád nelitujeme toho, že jsme se rozhodli mu pomoct dožít doma, jen kdyby se chvílemi nechoval jak Trautenberk. 

Foto: Lucky