Slyšet to z vyprávění, asi bych si hubu roztrhala,
ve skutečnosti jsem se zase až tak nesmála. Já se totiž na ten Ještěd vážně moc těšila. Zdálo se, že letos už to určitě vyjde. Ve čtvrtek jsem odfotila svatbu v Plzni, na kterou jsem z nejasných důvodů kývla, vrátila se posledním vlakem do Písku, přebalila zavazadla a už jsme si to celá rodina šupajdili po dálnici směr Liberec a dál do Lužických hor. Máme tam v zeleném údolí pár přátel, kterých si vážíme, ať už jsme kdekoliv.
Víkend to byl snovej, nic jsme si nemyli, spali jsme ve stanu (jen nechápu, proč jsme si zabalili je tři karimatky, když jsme čtyři???). Peklo se prase, hrálo se na kytaru, vyrážely se zuby, rozbíjely iPhony. Takovej normální společensky nabitej víkend v přírodě.
Vyvrcholením měl být pohár na Ještědu.
Už potřetí jsme z chalupy odjížděli jako první, abychom vystoupali k mému vysněnému cíli. Jednou nám dobytí Ještědu zhatila zvracející Matylda, podruhý špatný počasí a letos prošláplá spojka.
Bylo to o fous, tak blízko jsem ještě nebyla, když jsem si ho co nejvíc přizoomovala - jako bych tam byla. I ty okýnečka už jsem viděla. Dělilo nás pár set metrů.
Dolů už jsme si to svištěli odtahovkou společně se závoďáky, které odtahovali z ten den jeté ralye do vrchu, které jsme se nechtíc zúčastnili, ale rozhodně nevyhráli. Při průjezdu cílovou branou nám všichni tleskali, Matylda kvičela, že je to trapný, Dan nadšeně fotil a já marně hledala, kde jsou v odtahovce pásy, neb autosedačky nikdo neřešil.
Pevně věřím, že Ještěd počká.
Snažím se rozšifrovat, proč nám to cestování moc nejde(viz naše loňská dovolená), a dědovi s babičkou, kteří nás na otočku přijeli do Liberce zachránit, slibujeme, že teď chvíli zůstaneme doma na gauči a hodně do široka rozšíříme asistenční služby.
Lucky photo
Jsem ve skluzu, ale nevzdávám to, baví mě ty střípky spojovat:
Lucky instagram
Rychlé, chutné, efektní - tak nějak si já představuju občerstvení na párty.
Nejsem velká kuchařka, asi to bude mým vztahem k jídlu. Vlastně žádný není! Jím, protože musím.
Většinou svůj um musím dohnat nápadem a vtipem.
Po letošním květnovém maratonu oslav mi za prsty uvízly dva recepty, o které bych se s vámi ráda podělila. No, recepty je asi silný výraz:)))
Danovo chlebový dort už jste v minulém příspěvku asi zaznamenali. Byla to vážně rychlovka a u všech bodovala. Kváskový chléb, dvakrát rozkrojený, promazaný pažitkovou a šunkovou pomazánkou (žervé, máslo, sýr, pepř, sůl, pažitka, strouhaná šunka). Vršek zdobila fotka na jedlém papíře, kterou jsem lehce podmázla zbytkem pomazánky a zastřihla do požadovaného rozměru. Pro chlapa a ve vedru - ideál!
A druhým esem v rukávu je kyblíková limononáda. Babička včera trochu koukala, když jsem do plastového kýble na prádlo napustila několik litrů vody, nasypala pytlík mražených malin, vylila několik jahodových džusů a celé to prošpikovala velikými barevnými brčky, ale nakonec si taky sosla.
Tak třeba vám to někomu poslouží, protože pořád je co slavit!!!
I když to někdy tak nevypadá:)
Ilustrace: https://www.flickr.com/photos/maraid/
Sešli jsme se na sídláku:).
Danovi se moc nechtělo, ale já ho ze svých posledních sil přesvědčila, že jako svejch třicet devět oslav většinou přešel, tak že tu čtyřicátou prostě musí oslavit. Že " čtyřicet neni padesát", ale důvod se sejít to rozhodně je! Poslední dobou mám nějakou nostalgickou, díky péči o dědu mi dochází spousta věcí...
Prostě moc děkuju všem, kteří jste oželeli plovárnu, zahrádku, chalupu, zápas, v tom dusnu přišli na terasu, kde točí to nejlepší pivo v Písku, a udělali radost jednomu chlapovi, kterýmu tímto začalo táhnou na padesát!
