Chvíli jsem to hrála na to, že je ta moje roztržitost docela vtipná a roztomilá.
Drobné i větší kiksy jsem sváděla na nevýhody homeoffice s dětmi. Ale teď? Teď, když obě holky dopoledne vyklidí prostor a rozejdou se do svých institucí, nemám to na co svádět. Blbnu! Jak jinak si mám vysvětlit, že odejdu na focení bez brašny s foťákem, důležité poznámky si poznamenám mizejícím fixem na šití, tašku s párky k večeři zapomenu v šatničce školky a Bohyni dovolím Instagram!?
Ou jé...
Ilustrace: https://cz.pinterest.com/pin/378232068696256716/
S těma svatbama se v poslední době nadělá.
Tahle nebyla jedna z nich, tahle byla docela hezky obyčejná. Mám ráda obyčejné svatby, stávají se tím neobyčejné. Vždycky se snažím odmyslet si všechny ty nezbytné zbytečnosti kolem a zachytit jádro pudla.
Lucky photo
Tak nějak jsem si to představovala.
Ta moje dopoledne.
Zatím teda nevím, co samou radostí dřív, ale jedno je jisté: bylo na čase!
Mé nadšení trvá, Šušinky trochu opadlo, ale dokud se mi po cestě do školky neobmotává kolem lamp, je to dobrý.
Vlasně všechno je lepší, než to, co jsme si při nástupu do školky užili tehdy s Bohyní.
Lhala bych, že se mi stýská.
Nestýská!
Alespoň prozatím:)...
https://cz.pinterest.com/pin/378232068697212745/
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Lucky photo
My zas nejsme takoví balíci, jak se zdá.
My náhodou svýho času (za našich mladejch let) docela cestovali. Za peníze ze sčítání lidu jsme jeli třicet osm hodin autobusem na Korfu, za roznášení volebních lístků jsme se v Zadaru se těsně minuli s papežem, na svatební cestě vyjeli skútrem na Olymp a celé jsme to završili dobrodružnou cestou do Splitu autobusem a ramenem jeřábu nabouraným v něm.
Teď už chápete tu euforii, když my někam dojedem!
A ve správný termín!!
Když jsem se na Airbnb koukala poprvé, ten dům tam ještě nebyl, vybrala jsem něco jiného, to se, než jsem se rozhoupala, obsadilo. Musela jsem začít odznova a narazila na dům, který se mezi tím rekonstruoval určitě přímo pro nás. Je to jeden z nejstarších a určitě nejcitlivěji zrekonstruovaných domů ve městě Senj. Dubové podlahy, dubové okenice, hrubé štuky, obnažené trámy, šedé betonové obklady, pruhaté povlečení z Ikey, žádné zbytečné doplňky, jen obrovský pytel ledu na uvítanou v mrazáku.
Už zase se mi chtělo brečet:).
Do Senj vedou několikakilometrové serpentiny, možná proto tam nejezdí autobusy, díky tomu tam nestojí žádné velké hotely, lidé jedí za rozumné ceny v restauracích, nakupují na trzích a největší turistickou atrakcí je trampolína a blikající autíčko. Toť má teorie a můj splněný sen.
Je mi vlastně úplně jedno, proč tomu tak je, jen bych si moc přála, ať to tak ještě dlouho zůstane, protože tam turisti a místní žijí ve zvláštní a vzácné symbióze.
A nebo si to jen maluju, protože jsme sluníčkářská rodina. Sluníčkářská rodina, které přijde přirozené polehávat na pláži vedle rodiny z Burkina Faso. Až druhý den mi doteklo, že asi neni úplná náhoda zrovna tohle volné místo, že lidi prostě nechtěj ležet vedle někoho, kdo má pleť tak černou, že se u moře mění až v tmavě modrou...
A to my zase jo!
A měli jsme to i s muzikou...
Hrozně to uteklo, stihli jsme jen výlet na hrad, který byl téměř za barákem, několik procházek do obrovského, luxusního, vylidněného, venkovního sportovního centra financované EU, jeden (drink) Sex on the beach, dvanáct svezení v blikajícím autíčku, vysbírat všechny omleté střepy z lahví (drahokamy - to se teď sbírá místo mušlí!), deset zmrzlin, tři nákupy na trhu, dvě posezení na lavičce před kostelem a než se Šušu naučila vyšplhat na ultra moderně vysokou postel s ještě vyšší matrací, jeli jsme domu.
Tentokrát jsme měli štěstí - o ničem jinym to neni!
Je to první místo, kam se chci vrátit, první místo, kde mi znovu strávené chvíle nebudou připadat ztráta času.
Lucky photo
