TUZE

Tuze mě to focení baví. 
Čím dál tím víc, zas a pořád.... Začíná to se mnou být vážný. 
Toužím si uchovat ty drobné všední momenty, které se v danou chvíli jeví nepodstatnými a časem se stanou podstatou našeho bytí. Mně prostě přijde důležité, že Šušu se za uchem kroutí vlásky a Bohyně strašně ráda polyká sněhový vločky, že kanál, po kterým denně chodíme, je nesmírně krásný, a každý večer s námi u stolu večeří náš stín. To si chci pamatovat, to chci mít zachycený, zastavený a k prohlížení - to chci!!!
A jestli to chcete i vy - stačí říct. 

PS: Podrobnosti najdete tady - klik.

Foto: Lucky

VÁNOCE V LEDNU

Óóóch,
teda madam - já padam!!!!

Taká krása,
nepřestávám jásat.

Celý Písek bude blednout,
možná si i z toho sednou.

Konečně jsem velká holka
a né ňáká chudá selka.

Tak jsem se dočkala,
ráda jsem si počkala.

 - To jsem ROSE napsala:-). 

Děkuju♥.....

Velké emoce a ovace nová kabelka od Rosi Mitnik vyvolala!!!!

Zvenku nuda, uvnitř zábava (puntíkatá podšívka:-)).

Foto: Lucky

ORL

Jsou jistá životní období, kdy i návštěva ORL je vrcholně kulturním zážitkem.
A právě v tom období jsem se ocitla já. Popravdě, je málo věcí, které mě v poslední době donutily se barevně sladit, vyžehlit vlasy a odupat boty. Přesně tyhle věci udělám až příště půjdu na ORL a ještě dlouho budu litovat, že jsem je neudělala už tentokrát, protože ten pan doktor byl fakt švihák. Proč já mám štěstí na ty mladičké pány doktory (u prvního porodu jsem si připadala jak na pionýráku, porodní asistentka vypadala tak na osmnáct a doktorovi bylo osmadvacet).
 - Co si asi myslel, když jsem se tam vřítila celá brunátná, oteklá, neučesaná, oblečená co věšák dal a ještě ke všemu ošperkovaná Šušu. Tvářil se dost pobaveně. Zřejmě jsem pro něj byla výzva?! Kojící matka, které nezabírají jediná atb, které může dostat, s ročním miminem v náručí a nepřestávající bolestí pravé půlky hlavy. To tam asi každý den nemá. Ale klobouk dolů! Zachoval klid, i když mu Šušu při vyšetření kopala do rozkroku a následně se mi věšela za jehly zapíchnuté v nose. Nevím, kdo byl statečnější! Jestli on, a nebo já - obrázek bychom zasloužili rozhodně oba. Kdyby mi to nepomohlo, mám ještě jednou přijít. Nepřijdu! Ne, že bych pana doktora nerada viděla, ale tu bolest už nikdy nechci zažít, a naštěstí nemusim, protože po tomhle tragikomickém zážitku se mi nakonec konečně ulevilo:-)...

PS: Děkuju pane doktore!!! 

Solidární kocour:-)!

Foto: Lucky




 

SEČTENO PODTRŽENO...

Táááák........... a od zítřka je líp!
- Jsem se rozhodla. Už mě to neba. Se tu v tom babráme už měsíc. Konec, šmidra, finýto, ende, šlus, dosmrkat, dopšíkat, dokašlat. Před pikolou za pikolou nikdo nebude stát. Nandat jantary. Dobrat atb. Už jdu....

PS. Nebo nebudu hrát:-).

 

Foto: http://www.pinterest.com/pin/378232068680518266/

ONO TO FUNGUJE!!!

Klidně se smějte, ukazujte prstem, koulejte očima, ale ty jantarový korálky prostě fungujou. 
Jejich objednání jsem nazvala zoufalým činem (pchááá - byla to ta nejlepší věc, kterou jsem za poslední dobu udělala). Řekla jsem si, že uškodit nemůžou a tři stovky jsem už utratila i za horší blbosti - tak šup sem s nima. Ukojim svou zvědavost, ulevim svědomí a třeba někoho pabavim (viď, ségra:-)).  No a...... Ono to funguje!!! 
Klidně se smějte, ukazujte prstem, koulejte očima, ale já je tý Šušu už nesundám. Spí, nevrže, je ochotná opustit můj osobní prostor, splaskla, zbělala a tak nějak se nám vrátila. Konečně ji poznávám. Nevím, jak to ten jantar dělá, a je mi to fuk. Dělá to dobře! 
Klidně se smějte, ukazujte prstem, koulejte očima, ale já jsem spokojená. Jsou věci na které je i jantar krátký. Třeba rýma, kterou ode mě Šušu chytla, nebo záliba v lezení do myčky. 
Ale co jantar sliboval - splnil. 
A to je v poslední době skoro zázrak!
Nemyslíte???


PS: Jen Šušu tím pádem vyfasovala novou přezdívku, Dan jí teď s oblibou říká "JANTÁRKU":-).

Foto: http://dulazapad.webnode.cz/jantarove-koralky/

TO SE DALO ČEKAT....

To se dalo čekat,
že nakonec padnu. A taky že jo! Šušu už je lepší, čtyři z šesti jejích zubů už spatřilo světlo světa - haleluja, ale já odpadla. Z toho všeho chovinkání, natřásání a ponocování jsem plynule přešla k inhalování, napařování, skuhrání a skomírání. Kdo zažil zánět dutin, ten pochopí. Jsem celkem pevný jedinec (co se bolesti týče), ale ta tupá bolest hlavy a posléze i zubů je opravdu skličující a ten kanagon, co mi teče z nosu - naprosto nechutný (i jako lepidlo stál za prd:-)). Nejsem schopná, jsem neschopná, jsem bezmocná a to já nesnášim - ještě víc než špinavý uši! To nám ten novej rok pěkně začal! Leden je měsíc blbec, nemám ho ráda, už několik lednů se nám nevydařilo. Kdy že začíná únor???
A tak se tu nedobrovolně povaluju v čepici, s nudlí u nosu a spřádám plány (i klikání mě bolí). Nefotim, netvořim, nešiju - hniju:-). Tak co mám psát??? Jediné zjištění tohoto víkendu bylo, že Radim Dochleba z Boty jménem Melichar je pořád fešák:-).... 

  Foto:  http://www.pinterest.com/pin/378232068680240260/

ABY SE TO NEPLETLO.....

Aby se to nepletlo,
máme všechny ty naše babičky, dědečky a tety všemožně i nemožně pojmenované.
Můj děda byl svého času nejmladší dědeček v Písku a Danova mamka s kočárkem už maturovala, a tak se nám poštěstilo, že si naše holky užívají přízně opravdu široké rodiny. Není divu, že se jim ti příbuzní maličko pletou. To je pak lepší toho dědu nebo babičku trochu specifikovat. A tak vzniklo několik poměrně srandovních interních pojmenování našich příbuzných a známých.
Třeba máme dědu Králíka a babičku Koko - slepice a králíky už několik let nemají, ale to neva. Hodně oblíbená teta je u nás teta Labuť (původně velká Šárka), která bere Šušu na labuťe, a její dcera (malá teta Šárka), která už dávno není malá - je to paní zubařka, ale má to marný. Snažila jsem ji přejmenovat na tetu Zubejdu, ale neujalo se to a v našich kuloárech je stále nazývána malou - promiň Šári:-). Taky máme babičku Rádio, ktrerá dětem pouští malinkatej tranďák, a babičku Dáju, která mívala pudlíka stejného jména.  Rodině mojí ségry se neřekne jinak než Buňáci, protože jejich nejstarší (Rozárka) měla problém s vyslovením tak krásného a pečlivě vybraného jména a místo Rozárka Zborníková se představovala jako Jarka Buňáková! A několik našich kamarádů a známých to taky pěkně schytalo. Třeba takoví sourozenci Kudrličkovi - tmavá a světlá Hanah Montana, Mádl, Sněhurka. Au, to musí bolet! Ale nesou to statečně, už i na pohledy se tak dobrovolně podepisují:-).

To neznamená, že Vám nemůžeme "přijít na jméno". Ba naopak - my Vás všechny máme rádi!!!!

                                                                      ♥

Foto: Lucky