SLÁVA NAZDAR VÝLETU

Sláva nazdar výletu,
občas jsme zmokli a už jsme tu.
Ale stálo to za to. I za ty zvadlý kytky, 6 praček prádla, rozbitý koleno, spálenej zátylek, trochu nepohodlí a dvě klíšťata. Po dlouhý době jsem viděla škvora! Nevíte někdo, jestli fakt prokusuje ty bubínky? Když jsem byla malá, mamka mě tím strašila a já vlastně dodnes nevím, jestli je to pravda. Ale když nad tím tak uvažuju, nejsem si jistá, že takový divnostvoření, jako je škvor, je natolik inteligentní, že najde cestu do ušního bubínku. A co by z toho jako měl???? No nic:-). Stejně těch škvorů nějak ubylo, a tak asi nemá cenu se tím nějak hlouběji zabývat. Holkám řeknu, že mamka říkala...... A ať si to přeberou. Tečka....
Na chalupu jsme to vzali trochu oklikou. Od Písku je vzdálená cca 12km směr Praha a my to vzali přes Šumavu, směr Šumava ke kamarádům na Opolenec. To je jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy viděla. Kašperské hory, kaplička, 5 chalup, houby, borůvky a dlouho dlouho nicccccccccc. Ani voda, ani záchod, ani ploty - nádhera. Nejsem zrovna přírodní typ, ale na tři dny v hezkym počasí - dobrý, dokonce dost dobrý. A když už jsme byli v Kašperkách, nemohli jsme minout přímo božskou kavárnu Nebespán a po cestě zpátky v Rabí hospůdku U Vystřelenýho vočka. A aby proběhla i nějaká ta kultůra, konečně jsme po několikaletém míjení navštívili i hrad. A hurá na chalupu do Malčic....
Z naší Mazdy Premacy se rázem stal obytňák. Já to auto miluju a miluju Dana, který to tam tak hezky skládá, že se tam toho tolik vejde. Na Slámování se v něm chystáme spát, minulej rok jsme to zvládli: já, břicho a Bohyně. Dan nespal - škoda každé minuty na takové akci. A tenhle rok to vidím taky tak, za každou vynesenou tašku z dovolené má slíbené jedno pivo, tak jsem mu to včera čárkovala a vypadá to na dlouhou noc!
V Malčicích je blaze. Je to vesnice s hospodou a to je základ. Babi s dědou jsou na chaloupce každou volnou chvíli, často nás tam zvou na ozdravné víkendové pobyty all inclusive, ale být tam sami se nám poštěstí tak týden v roce, když děda odjíždí do Norska na ryby. To si pak celorodinně nadšeně hrajeme na vesničany a musím uznat, že nám to celkem jde. Obujeme crocsy (aleluja - kdo je vymyslel), zarosteme fousy, Dan oblíkne švédku a jediná naše starost je předpověď počasí a sběr okurek. Přiznávám - domů se mi nechtělo, ale když jsem všechno vybalila, zkultůrnila byt, všechny vykoupala, vyšťourala špínu zpoza nehtů, nalila vybublanou Colu do svého oblíbeného hrnku, rozbalila  Miňonky, podrbala Vaška a zapla počítač...

Ó, TY ŠTASTNÝ DOMOVE!!!

Taky se tak rádi vracíte???

Opolenec 2014

 Foto: Lucky