SPOLU*PRACOVNICE

Šušu očima Bohyně!!!
Jsem pyšná, tohle musí mít Bohyně po mně, v tomhle nemá prsty Dan. Po něm má prapodivné prsty u nohou a zádumčivý výraz.
Bohyně se mi rozhodla pomáhat s blogem - tak to nazvala ona:-)! Já doopravdy pomoc nepotřebuju, ale ona si to sama vymyslela a já ji v tom chci podporovat. A tak odedneška budete muset přežít občasné Bohyňky malůvky, které mají znázorňovat všeobecné dění: doma, ve světě, na světě, v mysli i fantazii...Je to strašná dokumentaristka, ale nebojte se, množství postů budu zodpovědně korigovat (děuji za shovívavost:-)).
Doba je holt taková, dnešní děti mají k technice daleko blíž než my. Vyrůstají s ní a přijde jim přirozená, všední, nemají k ní respekt a vůbec se jí nebojí. U nás doma je každodenní součástí, snažím se tomu dát nějaký řád, ale stal se z ní další člen domácnosti. Taky jsem dlouho odolávala. Nejsem úplně technický typ, ale izolace na mateřský, manžel, ketrý tomu prdlajz rozumí, a potřeba se aspoň trochu realizovat, byli prostě silnější. Rády bych bydlela v chaloupce, bez signálu a připojení, ale znám své limity. Po týdnu na chalupě mě svrbí prsty a zdá se mi o přeplněné mailové schránce. Miluju věci, které něco pamatují, tradice, zvyky, řemeslo, přírodu, poctivou práci, ale to se přece nevylučuje s přijetím techniky a smířením s pokrokem. Naše rodina je prostě konzumní - přiznávám.....

A jak to máte vy???

Šušu očima stárší ségry.

Foto: Lucky