PULEC

Bohyně chce rybičky. 
Podle její kamarádky Aničky, už nemá nárok nic chtít, protože má kočku, ségru, mobil  a ona nemá nic. 
Já rybičky měla (ale neměla jsem mobil!), ale moc jsem si jich neužila, protože většinu času nebyly vidět - to akvárko bylo furt zakalený?! Myslela jsem si, že je to nedostatkem světla. Do pokojíčkové stěny, kde jsem akvárko měla, jsem si sofistikovaně nainstalovala stolní lampičku a málem jsem uhořela. První to vzdala paví očka, ty jsem směr záchodová mísa na polévkové lžíci ještě jakš takš odnesla. Ale když přišla na řadu závojnatka, začala jsem zmatkovat. A skalár už byl nad moje síly. V tu dobu už jsem chodila s Danem, ale náš vztah byl ještě v začátcích (ještě jsme před sebou neprděli.-)) a tak jsem řešila velké dilema, jestli mu zatelefonovat, aby mi přišel přes celé město vyhodit rybičku do záchoda, nebo se bůh ví jak dlouho dívat na umírající rybičku. Co rybičku, skalára, byl hrozně velkej, černej a měl vypouklý oči!!! Zavolala jsem, přišel - už tehdy mě miloval. 
A přišel, i když jsem papouškovi ostřihala nehty a on to nerozdejchal. Byl málem nesmrtelnej. Dodnes podezírám mamku, že nám ho vždycky při odjezdu na pionýrák, vyměnila za mladšího. A těch křečků a morčat co já ze ségrou měla. Dělaly jsme jim domečky z leporel, oni nám pořád zdrhali a běhali po paneláku (kamarádka si jednoho zasedla v křesle, nekecám, fakt). Šnečí kolnii na balkoně už ani nepočítám, na netopýry v krabici na rekreaci už jsem málem zapomněla, ale nic vetšího a chupatýho jsem nikdy neměla. 
Až ten samej Dan, kterej mi pomáhal zahrabávat všechny mé chovatelské pokusy, mi k osmnáctinám přinesl kočku. Kočka Vanilka žije dodnes, i když už značně přesluhuje, ale tetokrát jsem si jistá, že ji nikdo "neobnovuje". Druhá taková nejde sehnat. Je to překrásná siamka, která věkem zčernala. Zůstala u mamky a my i s půdou pro bydlení, získali kocoura Mirka. Mirek už není, teď máme šíleného kocoura Vaška a já si bláhově myslela, že duše chovatele mých dcer bude tímto uspokojena. 
Hahaha, já bláhová.... Rybičky jsem (zatím) nedovolila, ale ke dni dětí dostala Bohyně PULCE. No, nepulte voči:-).

PS: Jen na chvilku....

Foto: Lucky

INSTANT 5

Můj(náš) instantní květen:

Bylo toho dost:-).

 PS: Ještě jednou všem moc děkuju za včerejší narozeninová přání, měla jsem fakt radost (až na kost)! 




Foto: instagram

35

Dnes je mi pětatřicet!
Ne, ještě se to nestydim říct (ani napsat), ještě je to dobrý.
Když jsem byla mladší, vždycky jsem si představovala, jak budu v tomhle věku vypadat. Myslela jsem si, že budu vysoká hnědovláska s hustou ofinou. Ha hááá! Jsem zaprdlá blondýna s brejlema a odrůstajcím pokusem o ofinu. Trošičku jsem se sekla, ale může za to Dan. To on mi kdysi dávno (v minulém století) bez rozmyslu odpověděl na mou, pro mě tehdy zásadní otázku, "která z hereček nebo zpěvaček se mu líbí", že Mahulena Bočanová. Větší protiklad neznám!? On si to teda (prý) nepamatuje, já mu to ve vhodných chvílích často předhazuju, ale jasné je, že Mahulena ze mě už nikdy nebude. Konečně jsem si to přiznala!!! A jemu je to asi jedno, když si to ani nepamatuje:-). 
Jedno jsem ale splnila na 100%. V mých představách jsem působila spokojeně - a to jsem! Unavená, ale spokojená. Unavená, spokojená a zaprdlá pětatřicetiletá blondýna s brejlema a odrůstající ofinou:-).

Foto: Dan

TO JE VONO

To je, oč tu běží! Přidaná hodnota, to, proč mě to tak strašně baví. Miluju zpětnou vazbu ,a když má objednávka příběh...
No, uznejte sami: KLIK
 
PS: Violčina maminka Veronika je nejen nesmírně milá, ale i šikovná - všimněte si její látkové žárovky, ta mě fakt dostala!

                                                                          Violko, všechno nejlepší♥!!!                                                               

                                                          A když budeš chtít, máš u mě schované další cedulky:-D. 
  

Foto: Veronika

PRIMA RÁNO

6.30 - Silueta za dveřma ložnice.
6.45 - Znova silueta a špitá: " Stihneme ten vejlet?". Neslyšíme, spíme...
6.50 - Zase silueta, ťuká! Uááááá, tak jo.
7.00 - Snídaně, zuby, vlasy, oblíknout, svačinka, lahvička, pláštěnka, vhodná obuv, pusinka, kázání.
7.35 - Úprk s tatínkem z bytu, odjezd na školní výlet.
7.40 - Snídaně...
7.45 - Telefon: " paní Závorková, tady paní učitelka Uhlíková, výlet je až zítra - mohla byste, prosím, Matyldě přinést školní tašku?
7.46 - Oblíknout. Ježiš, ještě Šušu!!!
7.59 - Smyk před školou, výsadek, výměna slabikáře za buřty, Bohyňky vyčítavý pohled, pobavená paní učitelka, Šušu v pyžamku a bačkůrkách.
8.15 - Pokus o snídani č.2, penál - na stole:-(.
8.30 - Přemýšlím, jestli se má smát, nebo plakat!
8.31 - Převlíkám si zpocené tričko, zhltnu modrý miňonky, zapiju je šíleně nezdravou dvojkou coly, utřu čelo, projedu mobil, podrbu Šušu v kudrnách a pokračuju v krasojízdě:-). 

https://www.pinterest.com/pin/378232068681741319/

BOD ZLOMU

Já věděla, že se to jednoho dne zlomí (a to mi pomáhalo přežít).
Já věděla, že nedělám nic špatně.
Já věděla, že potřebuje "jen" čas a moře lásky.
Věděla a přesto často pochybovala, křičela, sakrovala a lámala si hlavu proč.
Proč jen je to moje dítě pořád tak nespokojené? Bylo to "na budku", trvalo to rok. Zdálo se to nekonečné, ale byla jsem připravená, že to bude trvat věčně. I tak bych ji milovala!!!
Ten zlom přišel z čista jasna minulý týden. Šušu dospěla - zní to strašně, ale já nenašla lepší výraz:-). Konečně její tělo dohnalo hlavu. Štráduje si to po bytě, dloube se v písku, staví komíny, prohlíží knížky, nevrže, nevěší se na mě, nežmolí, spí skoro celou noc, a to všechno prosím pěkně, SAMA!!! Konečně si budu moct zamalovat kruhy pod očima, aniž bych při tom k hraní musela obětovat rtěnku. Já si najednou klidně můžu v klidu dojít na záchod. Vybrat, co si vezmu na sebe, aniž bych si musela den předem dělat hromádku. Zadívat se do blba, pracovat, vyhrnout rukávy, strčit vlasy za ucho. Prostě se nadechnout... Bylo to intenzivní. Vždycky jsem obdivovala rodiny, které mají "nestandartní" děti, ani náhodou se s nimi nemůžu srovnávat, ale teď si jich vážim ještě víc.
Musím teda taky přiznat, že jsem si to trochu zkomplikovala sama - těma svejma aktivitama. Někudy to prostě muselo ven a výstupní formát je takový, jaký je:-). Realizace byla nutná, poté co jsem téměř potlačila své základní životní funkce, se to mé Já muselo někde/nějak /někudy probojovat.
Jo, je to maminčák a co je všem do toho. Kdo ji celé dny a noci choval, až má z toho nezvratné kožní změny na levé paži (vrásky:-))? Kdo ji rozptyloval a bavil, i když jí nic nebavilo a byla protivná sama sobě? Kdo se s ní pral při přebalování. Kdo jí  v noci nasilím vpravoval do úst odměrky se sirupem na zuby? Já!
Už to neni žádné miminko a její láska není tak samozřejmá a bezprostřední. Ale já jí věřim. Věřim, že si svůj okruh fanoušků získá! Kór teď, když už ty potencionální přestane odpuzovat svým negativním přístupem k životu...
Huf! 


 PS: Vše zúčatněným (i když jich věru nebylo moc), děkuju!

 Foto: Lucky

KONEC

Tak a to je konec!
Nebo spíš začátek - můžete dál objednávat. 
Snad jsem se aspoň trochu trefila. Popravdě, já na to moc nemyslela, já ty věci prostě potřebovala. Tašku sháním už léta, pytlíků neni nikdy dost, domeček jsem prostě chtěla, brož si vysnila, gatě obšlehla a budku vyprosila. 
Celá kolekce vychází z mých momentálních potřeb, ale s ohledem na vaši "jinakost" je většina věcí bez povrchové úpravy, a vy tak máte volné pole působnosti k dotvoření. A jestli jsem se do vašich potřeb zrovna netrefila, tak snad příště. Ale nebudu chodit daleko, mám šikovné kamarády, kteří né vždy dělají, co je těší, a naše nápady je baví. Dan je truhlář, já textilačka. Plánů je hodně. Teď aby to ještě všechno klaplo. Musím to všechno ještě vychytat, odklikat, překombinovat, poučit se, zanadávat si, zklamat se, nadchnout  a nadechnout....


PS: Těšte se na léto, zrovna si tu trochu pohráváme s kovem, trubkama, OSB a tak:)!


http://luckylimit.blogspot.cz/

Foto: Lucky

JARO?

Jestli si to příroda žádá - budiž, ale já z toho teda radost nemám. Vzhledem k tomu, že nejsem zahrádkářka ani rybářka, bych si ty poslední a následující deštivý dny klidně odpustila. Jak já mám tomu chodci začátečníkovi vysvětlit, že předevčírem mohla venku skoro všechno a dnes a zítra a pozítří a popozítří nebude moct nic?
Sedět a koukat neumí! Pláštěnku statečně bojkotuje a úspěšně předstírá, že se pod ní dusí.
Jaro, prosím, vrať se mi!!!!!
Jinak si ale myslim, že se nám konečně vrátila čtyři roční období:-).


PS: Předposlední část Lucky LIMIT bojovky zde: KLIK

Foto: Lucky

DETAILY

Detaily jsou důležité!
Teda pro mě určitě. A cedulka je přímo životně důležitý detail. Snad chápete?
Jako mohla jsem si je nechat natisknout, ale asi by to bylo moc jednoduché.
Jsem sama sobě věčnou komplikátorkou:-).


PS: A slíbené pokračování bojovky zvané Lucky♥ LIMIT tu: KLIK

Dneska žádné velké překvápko, ale koncem týdne vás určo ještě překvapím a od pondělka hlásím opět normální blogoprovoz.

Foto: Lucky na mobil

LIMIT MODELKA

Mám tu nejhezčí modelku na světě!!!!
Strašně ráda mi pomáhá, nejradši když je to nejmíň vhod, ale jako modelka/asistentka je nepostradatelná a neodolatelná. 
Jj, další blogerská generace už přešlapuje:-)..


PS: No2 Lucky♥ LIMIT tu: KLIK

Foto: Lucky

A JE TO TADY!

Tak jo, 
jdu s kůží na trh a rozhodla jsem se to udělat napínavý. Budu Vám to dávkovat a trochu tu s tím prudit. Jen doufám, že mě mezitím netrefí. Včera jsem samou únavou scedila vývar přímo do dřezu!!!! 
Že já si furt nedám pokoj, ale jsem spokojená (snad budete i Vy)...
klik↓

 

PS: Síťovka je průhledná, igelitka je igelitová, hadrovka je nej!!!

V POHO

Taková normální rodinka...

Kopice zašívání (ty rukavice už asi nemaj cenu:-)). Schválně to mám na očích, jakože mě to donutí..... Nedonutilo!

Co dodat - pomalu zarůstáme!

Ztráta času, na světě jsou mnohem zajímavější věci! Třeba... TERMOTRANSFEROVACÍ TUŽKA.

Výsledek TU.

Přece si nebudeme kazit srandu.

V "poho".......................

Chvíli jsem tu rovnováhu hledala, ale už ji mám - musim:-)!

Foto: Lucky

TRAMTARARÁÁÁÁ

Baví mě hodně věcí. 
Možná se Vám zdá, že jsem nevyhraněná... Tak to se Vám nezdá, to teda jsem a jsem na to hrdá - jsem jasnej blíženec!
Ráda zkouším nové věci, zjednodušuju a vypichuju klady. Mám ráda hezký a praktický věci, který se mi někdy nedaří sehnat, a tak si je prostě podle svých představ vyrobim, nebo poprosim někoho šikovnýho v okolí (a nemusim chodit nikam daleko, jednoho "šikovnýho" mám hned po boku).
A když už si s tím vším lámu hlavu, až mě někdy pěkně bolí, je mi líto si to nechat jenom pro sebe. Mám toho v rukávu celkem dost, pořád jsem totiž s něčím nespokojená, pořád mi něco schází a pořád mi přijde, že většina věcí je zbytečně složitá, naprosto nepraktická a ještě ke všemu ošklivá. Jo, jsem vybíravá! Jestli jste taky, třeba Vás potěší, že jsem se konečně rozhoupala tomu dát nějaký směr a fazonku. Každý čtvrt rok, každé roční období se můžete těšit na limitovanou mini kolekci věcí, za které bych dala ruku do ohně:-).

PS: Je to na spadnutí!!!

 https://www.pinterest.com/pin/52635889365875377/

?

A to jí poradil kdo, marodit v tomhle počasí?
No nic, stejně mám uprostřed čela obrovskýho uhra, tak kam bych lezla.

Takhle jsem včera začala svůj příspěvek, který jsem ani nestihla dopsat, a už jsem musela běžet hledat diazepam, protože Šušu teplota začala stoupat do nadmořských výšin. Nesnášim, když maj holky horečku. Sama na ně trpim, vždycky při nich bezdůvodně neřízeně brečim, proto mám pro rozpálené děti 100% pochopení a dělám jim pomyšlení. Sálající Šušu mě znovu rozkojila, celé odpoledne koukala na Elma, večeřela soletky, usínala mi v náručí... 
Dnes už je to naštěstí jinak. Po patnáctihodinovém spánku, litru nurofenu, milionu pusinek a pohlazení se ráno probudila, místo haf haf řekla pes, vyplázla jazyk (nevim proč, ale chodí s vyplazenym jazykem!) a konečně šla. Proč u nás každému vývojovému skoku předchází taková kalamita a proč během prvních dvou let je těch skoků tolik???


PS: Bohyně si taky prochází vývojovým skokem, prej má pubertu  a hrdě se k ní hlásí. To se těšim, až to s ní začne "třískat" doopravdy.

Foto: Lucky

I VEN

Já jen, že ven jde taky (po po naolelojovování - tfuj, naolejování:-)).

A díky Zákaznické kartě České pošty, můžem o 50Kč zlevnit poštovný!!!
Takže pozoooor, podrobnosti: KLIK ...

Foto: Lucky

JSME

Dnes jsme spolu 20 let!!!

Ani to nebolelo:-). 
I když usmiřovacích kytek už jsem dostala nespočet, většinou tulipány z Lidlu, tam maj otevřeno i o víkendu. 
Zrovna mám jedny na stole...

Žijeme si hezky/česky/maloměstsky. 
Někdy mi bývá trochu těsno, osobně bych uvítala trošku širší obzory, ale Dan je takovej "Jozovskej" typ (viděli jste Želary, né?).
 - Chvála bohu internetu! 

Nezastírám, že mě nikdy nenapadlo, co kdyby kdyby... 
Ale vážím si dobrého bydla a toho, že spolu nejsme ze zvyku, kvůli dětem, nebo z povinnosti, 
ale že jsme spolu (i po těch letech) rádi ♥ .
Máme velké štěstí!



PS: Jo a umí strašně hezký děti:-D.

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068680552935/

SLABOST

Přiznávám, mám slabost pro muže blogery!
Příjemně čeří dámské blogerské vody.
No uznejte samy: KLIK


PS: Tak věcné, osobní a pravdivé.... Až se mi nechce věřit, že to psal chlap:-).

Pohled z druhé strany.

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068682090573/

SEKEC MAZEC

Pořád se něco děje....
Šušu už zase nechodí. Ještě že jsem si ji natočila, jinak bych si připadala jako blázen. Chvílemi už nevěřím sama sobě. Dan se mi směje, protože jsem to vytroubila doslova do celého světa (zrovna nedávno jsem nadšeně vyprávěla o tom, jak můj blog čte někdo až v Africe) a vono nic. Trochu planej poplach.
Taky máme golfky. To jsem se jeden víkend rozhodla a rodině oznámila, že golfky kupovat nebudem, protože jsmem nadmíru spokojená s "bugabůčkem", v pondělí jsem šla do sekáče pro tričko, které viselo ve výloze, a odvezla si golfky - sama tomu doteď nerozumim. Jsou úplně přiblblý, takový ty Quinny zapp, ale já je prostě musela mít. Nejdou polohovat, nemaj úložnej prostor, maj malý kolečka, ale jsou petrolejový:-) a Šuška je v nich nesmírně spokojená. 
Taky tu byl pan ladič na piáno. Piáno rozebral, odešel a už se prý nevrátí. Budu muset sehnat nového ladiče!
Bohyně už je jen o hlavu menší než já.
Plním si své sny... Koupila jsem si TOMSKY a chystáme se na Ještěd. Já musim - dala jsem si předsevzetí!!!
Konečně mi jakž takž dorostly vlasy a já už zas přemýšlím, že je ostříhám. 
Byli jsme celorodinně na pouti - asi naposled, páč (prý) pode mnou praskl skákací hrad. Říkala paní Kolotočová, barbie v růžové péřové bundě. Škoda 30 000Kč! To maj blbý, řádně jsem zaplatila vstup, slušně se zeptala a šla, co víc? Vždyť vážim jako dvě děti???
Nefandim. Dan fandí za dva:-).

 
Důkaz chození zde: KLIK

Foto: Lucky

MILK

Vy, kteří kupujete mlíko po kartonech, ani nečtěte dál, protože si během mého dnešního příspěvku dozajista ukroutíte hlavu. 
My totiž mlíko prostě nepijeme. Neni to z žádného předsvědčení. Důvod je daleko prozaičtější, nechutná nám. Osobně proti němu nic nemám, takové opečené škubánky si bez něj nedovedu představit, ale pokud budete chtít přijít na kafe - radši dejte předem vědět, ať stihnu koupit jednoho krabičáka, nebo si vemte trochu do zavařovačky (taky můžu odstříkat:-)). 
Já mám ráda jogurty, sýry, tvaroh, ale s holkama a Danem je to horší. Nemyslím si, že mlíko jako takové nutně potřebujeme, ale ten vápník by mohl být problém. Obě hoky byly poměrně dlouho kojené, umělé mléko odmítaly a na mléčné výrobky se mi je nalákat taky nepodařilo. Bohyně jednou za čas nějaký ten jogurt pozře, ale Šušu se tváří, jako bych ji trávila. Už dlouho jsem si lámala hlavu tím, co jí budu dávat, až přestanu kojit, a nakonec jsem jednu alternativu našla. Je to ČERNÝ SEZAM. 
Pravda, vypadá jak myší hovínka, ale je výborným zdrojem vápníku (fosforu, železa, zinku, draslíku). Za 20Kč se dá koupit v jakékoliv prodejně zdravé výživy a náhodou je moc dobrý -  trochu jako malinkaté oříšky. Holkám (i Danovi!!!!) moc chutná, sypu jim ho skoro všude. Doporučuju ho přes noc namočit ve studené vodě, propláchnout, scedit, dát v misce do ledničky, ze které můžete dle libosti přisypávat do jakéhokoliv jídla.
U nás teď "bobky" prostě frčej:-)!

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068681118152/