DEKY

Žeru hadry! 
Látky, deky, závěsy, materiály, odstřižky, útržky... 
Mívám nutkání je osahávat. Leze mi mráz po zádech, než střihnu. Miluju, jak se práší za křídou a šustivý zvuk střihového papíru. Když ještě moje mamka mívala obchod s látkama, pracovala jsem u ní a jednou za čas jsme spolu jezdily pro zboží. Tiba, Veba, Texlen, Frýdlant - blaho, ty bláho! Cihlové tovární komíny, vily továrníků, industriální haly plné poctivého českého zboží. Jó, to byly časy.
Z většiny továrních komínů se již dokouřilo, krámek změnil sortiment, ale vášeň zůstala. Jakmile vidim někde kus pěknýho hadru, beru ho, to se přece vždycky hodí. Třeba na pachworkovou deku. Doma máme každý jednu. Až na Šušu, ta na tu svou stále čeká. Hned po sárongu (který se dá použít jako šátek na krk, nosítko na dítě, šaty, sukně, přehoz, lehká deka) je to pro nás nejoblíbenější kus hadru na světě. V létě pod nima spíme, v zimě přehazujeme ještě přes peřinu, válíme se pod nima u televize a zalejzáme pod ně, když je v telce něco, jak my říkáme ,"na pod deku". 
Ovšem neni patchwork jako patchwork, ten můj se skládá z kostek 20x20 - a to je vše. Žádné vychytávky, žádný příběh, žádné ruční šití, ani složitější vzory. Jen oku lahodící naprosto nesourodé kusy a zbytky látek, které vcelku působí vcelku vábně. Vybírat látky a stříhat čtverečky, to mne hodně ba. Ale to sešívání, vkládání vlizelinu a hlavně obšívání, to už míň. Proto nesmírně obdivuju  Rosu, Sašu a Janu, které se zapojily do senzačního projektu "Jsme ze stejné planety" a sázejí překrásné patchworkové deky jako Baťa cvičky (a to myslim lichotivě)!!! Dost silně přemýšlím, že tu svou pro Šušu nedodělám a jednu z nich si objednám. Mami, babi - nečtěte to:-). 

Co vy, nepotřebujete náhodou nějakou?

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068683349956/