NO...

Jednou jsem poslala balík na dobírku bez dobírky, héč.
Naštěstí mám poctivé zákaznice. Vendy, ještě jednou děkuju!!!
Pak se mi za záhadných okolností vypařil email s objednávkou. V polospánku jsem ho odsunula z plochy mobilu a pak už prostě nebyl. Prošla jsem snad stokrát všechny své internetové účty a profily - nic. Nakonec jsem to vzdala, ale byla to potupa. Přece nejsem úplně blbá? Nejsem, ten email fakt existoval, paní se nakonec přes fb ozvala a celá moje storka ji naštěstí dost pobavila.
Pořád něco hledám, nejčastěji klíče, a o víkendu jsem si dokonce zabouchla barák s Šušu v náručí. Jediná sousedka v domě měla vypnutej mobil, ségra je na druhém konci republiky, Bohyně s Danem na chalupě. Mami, promiň - já tě prostě musela vzbudit:).
Jsem roztěkaná, splašená, unavená, všude mám papírky s úkoly, které stejně nikdy všechny nesplním, ale jsem na sebe fakt pyšná. I když je LIMIT zatim jen v plenkách - mám z něj obrovskou radost! Nejen, že díky němu mám všechny věci, které jsem nutně potřebovala konečně doma, ale hlavně, že je nutně potřebujete i vy. A že jste na mě tací hodní, tolerujete mé přešlapy, sdílíte mé nadšení, lajkujete, komentujete a sledujete mou troufalou výpravu za mým snem. 
Jde to pomalu. Kór teď v létě, nikdo nepracuje, děti na krku, vedro k padnutí, ale já jsem urputná. Řeklo se čtvrtletně, tak čtvrtletně. Budu se muset naučit pracovat s větším předstihem, popohnat firmu na cedulky, dotisknout vizitky, zaregistrovat v Popoutu, nezanedbat rodinu.... a  nezapomenout na sebe.

No... mám co dělat:-)!

PS: Často myslím na tenhle článek - klik.

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068678562847/