KLAPLO TO

Odjeli jsem, pobyli jsme, přijeli jsme. 
Jak by řekla moje ségra - dali jsme to:-), jo! 
Byl to tak trochu výlet do neznáma (záměrně píšu výlet, protože do dovolené to má s tou naší sebrankou dost daleko). Jelo se hlavně kvůli Bohyni. Už byla fakt neodbytná. U moře byla poprvé a naposled před šesti lety (nepočítám Chorvatsko, tam tehdy bylo patnáct stupňů, zemětřesení a z fotek to vypadá, že jsme navštívili přinejmenším finské fjordy), předminulej rok jsme byla těhotná, minulej rok byla Šušu prtě a tenhle nám už relativně nic nebránilo. 
Každý člen rodiny vznesl své požadavky a já byla zoufalá. Dan nechtěl řídit, já nechtěla utratit majlant, Bohyně chtěla do hotelu s jídlem, Šušu někam blízko - ha! Byl to celkem oříšek, ale nakonec jsem ho celkem bezbolestně rozlouskla. Jak už to tak bývá, celé to byla souhra náhod. Dumala jsem nad jezery v Rakousku, u Líbi na blogu jsem se inspirovala těma jižníma, zadala do vyhledávače "Velden" (o kterém se zmiňovala), vyjel mi celkem slušnej penzion se snídaní za rozumnou cenu, koukla jsem do mapy, kolik je to kilometrů, a celé jeden večer naservírovala Danovi. Trochu se zakuckal, ale ukamenovala jsem ho argumenty, slíbila balkon s ledničkou, loupla okem a už se jelo:-). 
Těsně před odjezdem se nám ještě stihla donést informace, že se nevědomky řítíme do miliardářskýho městečka. Ještěže jsem zabalila bugaboočko a né golfky:-). I tak jsem měla pocit, že jsme tam spadli z Marsu!!! Kolem samá Lamborginy, Ferarry, casina - prostě jinej svět. Bohyně byla nadšená! Je to v tom věku, kdy miluje všechno, co se třpytí a blejská. Ta z toho pozlátka byla uvytržení- my už míň, ale na večerní dovolenková korza to nakonec bylo naprosto ideální (a děsně vtipný:-)).
Ubytování naštěstí odpovídalo našemu naturelu. Byl to příjemný penzion nedaleko centra, hned vedle kostela, se zarostlou zahradou, altánem, košatou vrbou, psem a obdivuhodným majitelem, postarším pánem, který se o celý chod penzionu staral úplně sám. Žádný velký luxus, ale to kouzlo... (i wifinu jsem mu odpustila).
Jediné, co mě zaskočilo, bylo koupání. Celé jezero Wöthersee je obšanclé hotely, které zabírají většinu pláží a znemožňují veřejný přístup k vodě. Jedinou možností jsou jakési plovárny, které jsou sice poměrně malebné a vybavené, ale od mojí romantické představy přírodního koupání v tyrkysovém jezeře na hony vzdálené.  Naštěstí je všude kolem spousta malých jezer, která mou představu uspokojila, i když cesta k nim nebyla rozhodně snadná a stála nejednu hádku, puchejř, rozbitý koleno, odřený bugaboočko, vosí bodnutí a pář štípanců.
Z přehršle nabízených aktivit a atrakcí jsme využili jen výstup na rozhlednu Pyramidenkogel a stálo to za to. Je to obdivuhodná stavba s božským výhledem a luxusním zázemím.
Velden je z Písku 450km, cesta trvala tam devět a zpátky šest hodin, pokaždé jsme stavěli jednou (v McDonaldu:-)). Holky to zvládly naprosto skvěle. Celou cesty byly slušňácky připoutané, neprudily, nekňouraly (sama se tomu ještě doteď divim). Moc toho nenaspaly, zato hubu nezavřely. Pořád se něčím cpaly a zpívaly a poslouchaly. Velké "DÍK" patří Kašpárku v rohlíku:-).
Velkým pomocníkem byl taky tablet a mobil!
Jinak bychom vystačili asi tak z půlkou věcí, co jsme vezli. Dan pořád plašil, že jedem do hor, tak jsme si zabalili i softshellky a peřový vesty. Ale bylo vedro, rána byla sice chladnější, už i tam pomalu přichází podzim, dny se zkracují a koncem týdne by podle předpovědi mohlo v noci dokonce sněžit! 
Byl to báječný týden, ale ještě nikdy jsem se tak ráda nevracela domů! Přiznávám, že jsem byla nervózní. Poprvé v téhle sestavě, poprvé autem, poprvé na vlastní pěst.
Příště už budeme chytřejší a klidnější:-).............

Foto: Lucky