PO HEHE

Bohyně by chtěla bydlet v Železný Rudě, koupila si tam čepici s rovnym kšiltem, je to svéráznej kraj. Od minule se tam toho moc nezměnilo, cukrárna Šarlota prosperuje, Samoty bojujou, kostel stojí a dál jsem nedošla...... 
Sázka na jistotu se vyplatila, bylo to super. Dalo by se tomu i říct dovolená:).

Foto: Lucky

SKOL

Byla, jsem a nudná budu.
Tím spíš, že jsem si vzala Závorku, ten je ještě nudnější. Někdo by hned namítl, jakože chudák děti, ale oni jsou taky takové naše malé konzervičky. Prostě nám to všem vyhovuje. Máme v sedačce vysezené svoje důlky, hýčkáme si své denní rituály, prohlubujeme je v zlozvyky a v panice vzletně nazýváme tradicemi. 
A tak již tradičně odjíždíme na hory do Železné Rudy - některé věci neni důvod měnit!
Bylo tam a bude dobře.

PS: Tak se mějte hezky, WiFi tam sice je, ale asi si dám pauzu. No, možná sem tam něco lupnu na Instagram. Prostě..., taková malá plánovaná odstávka. Ale pak se těšte, v hlavě (i v reálu) mám rozděláno snad sto padesát tisíc věcí:). 

Foto: Lucky

NEBE A DUDY

Každá je úplně jiná, a přece jsou tak stejný:-).

Foto: Lucky

MIMOCHODEM...

Po cestě z města mi včera pod kočárem zmrzla vajíčka.
Zjistila jsem, že na jedno auto máme uzavřený dvě pojistky.
Pěna do koupele, kterou jsem holkám koupila, vůbec nepění. Zlatý retro delfín s bílym víčkem místo čumáku, to bylo pěny až po krk.
XXL týden v Lidlu - dobrý, ale měli by k tomu ve slevě prodávat ještě nějakýho šerpu.
Chystáme se na hory a chybí nám snad všechno.
Ten samec venku je zevnitř strašně hezkej:-).
Mám strašnou chuť si pustit Mumínky.

Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068685638542/

KAPACITA

Některý pozemský věci musejí prostě stranou, já nutně v hlavě potřebuju místo na tohle:

Foto: Lucky

DEJTE MI POKOJ

Bylo to bláznivý, nekoncepční, možná i trochu zbytečný, ale měla jsem prostě zase to svoje nutkání.
To já občas mívám, Dan by řekl, že možná až moc často. Ta místnost navíc, která dlouhou dobu sloužila jako vestavěná skříň, mě prostě začala pálit a já zatoužila (a tím pádem i náhle nutně potřebovala) ji předělat na účel k tomu původně určený - Bohyňky dětský pokojík.
O tom, co tomu předcházelo, si můžete přečíst tady. Bylo toho dost, ale nakonec skoro všechno klaplo. Kojit jsem přestala, Šušu ještě nepřestěhovala, pracovnu vesele užívám, Bohyně se palandy taky dočkala, (teď už jen sehnat šest chlapů a přestěhovat ten zakletej klavír). 
Zní to táááák jednoduše:-), ale to by nesmělo bejt těsně před Vánoci. 
Jenže já si prostě usmyslela, že bude nejlepší, aby ten pokojík dostala Bohyně jako vánoční dárek, protože už nevěří, protože už si moc nehraje, protože Šušu jí ho ještě nebude závidět, protože jsem pro ni prostě chtěla nějaký ACH dárek, protože, protože, protože, protože jsem blbá!!! 
V plánu to bylo už od léta, ale jak už to tak bývá, pořád bylo dost času a pak už nebyl žádný a Danovi se to nakupilo v práci a začaly se rojit objednávky Lucky LIMIT. Prostě jsme to celé podcenili a nakonec ještě s hrůzou zjistili, že ve výšce palandy nemá žádná zeď v oné místnosti dva metry(to ta půdní vestavba), tudíž tam můžeme udělat tak postel pro liliputa, nebo nazdít zeď o cca půl metru. Vzhledem k tomu, že Bohyně má v osmi letech 140cm, vyhrálo nazdívání a nakonec i sekání elektřiny, protože vypínač se stal tím přizděním nenahmatatelným a zhasínání z palandy nemožný. A tak se vrtalo, štukovalo, bílilo, malovalo. a zatímco jiní ve voňavých adventně vyzdobených příbytcích vyhlíželi Vánoce, já se snažila silou vůle zadržet ručičky hodinek, po nocích oblíkala své pracovní lacláče a přes den místo nakupování dárků s křečovitým úsměvem vítala jednoho řemeslníka za druhým - "hlavně se nezouvejte"(není divu, že jsem popletla datum toho vánočního večírku). 
Dan to měl doslova ze pět dvanáct, třiadvacátého po půlnoci jsem pověsila obrázky, povlíkla postel, načechrala polštářky, utřela pot z čela a celé veledílo pyšně vyfotila, jakože ho budu sdílet s celým světem. Strašně jsem se těšila, co na to všechno bude Bohyně říkat. Věděla, že se pokoj chystá, ale domluvili jsme se, že ho bude mít jako překvapení a do Štědrého večera se do něj prostě nepodívá. Na Štědrý den ráno nám Ježíšek přinesl stromeček, radost veliká, maminka fotila a fotila a pak chtěla holčičkám fotky ukázat a klikala a klikala, až se proklikla k fotkám z předchozího večera - a Bohyně všechno viděla:-(. Ten moment asi nikdy nezapomenu, ona byla fakt šťastná a já tak nešťastná. Hned to poznala, i když jsem se to snažila všemožně okecat. Jasně, že jsem to obulela, ale ona se vám tak zklidnila(od rána byla na přesdržku, když je nervózní, je jak jalová:)) a byla celej den tak spokojená, že mi to nakonec bylo jedno. Asi největším zážitkem bylo štědrovečerní proskočení papírem, kterej zakrejval dveře, pak už vplula na palandu a dodnes z ní vesměs neslezla. Ještě ten večer si tam přenesla svůj polštářek a hadrovou plenku(neříkejte, že jsem to sem psala, ona se za ně trochu stydí - dík:)) a řekla Šušu, že teď už si ten její starej pokoj může klidně vzít.
Snaha byla, ale ještě neni ani zdaleka hotovo, ani to nebylo v plánu. Chybí skříň, úložný prostory, koberec na hraní, ale to už snad trochu v klidu - jestli okolnosti dovolí:-)...


PS: Druhý den konstatovala u babičky na návštěvě, že ty Vánoce byli letos chudší!!! Ach ty děti, teď už se tomu směju, ale polikala jsem moldánky:-).

Foto: Lucky

MY3

Myslela jsem, 
že už nic pravidelného (krom poměrně pravidelné mateřské péče, pravidelně nepravidelného přispívání na blog a skoro pravidelné menstruace) nezvládnu, a tak jsem projekt 365, který mě dost lákal, vzdala a zkomplikovala si život vlastním, časově míň náročným, ale taky časosběrným projektem - MY3/12/2016.
Moc se mi líbí odhodlání BG, obdivuju Davida Macháčka, fandím Andree Novotné a teším se na další fotky Dasac. 
Já to ovšem vzdávám a sama sobě slibuju, že si aspoň jednou za měsíc uděláme s holkama jedno pěkný selfie:-).
Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží?
Kontrolovat mě můžete na instagramu!

Tady je první:

Foto: Lucky mobil

HA!

V myčce se mi scvrkly plastové krabičky a nepasují na ně víčka.
To Farmářský máslo (skoro za pade!!!), který se tváří jako 250g a má jen 200g, mi dnes celé prokapalo topením - to když jsem si ho nechala "povolit". 
Matylda dostala na dramaťáku roli královny, která asi v polovině představení omdlí, poctivě to trénuje a mě z toho asi brzo trefí.
Nějak se nemůžu dostat do tempa. 
S Šušu šijou všichni čerti.
Nutně potřebuju do Ikei!
Ty šneky fakt nikdo nechcete?

PS: Jen podotýkám, že příběhy i osoby nejsou smyšlené, to je prostě tak...

Foto: Lucky

FORTEL

Abyste viděli, že domečky jsou opravdu vyráběné s láskou:-).
♥

PS: Pro dílny všeho druhu já mám slabost, nevyjímaje té Danovo, kde se rodí naše domečky - už pro ty industriální detaily, snad pro ten mužský kolektiv, možná kvůli tomu tvůrčímu prostředí a té vůni lepidla.
Prostě tam s holkama chodíme moc rády! 
Trochu zdržujeme, ale zase vždycky aspoň zameteme, někdy i nanuk přineseme, papouška pozdravíme, fotbálek zahrajeme, pěkně se zaprášíme, slušně pozdravíme a hned zase vyfuníme... 
Ať může taťka zas pěkně pracovat!

Foto: Lucky

BLIK

Minulej rok mi došla spousta věcí. 
Mám pocit, že jsem zestárla minimálně o deset let. 
Hodně věcí jsem pochopila, některý přehodnotila a v jiných se utvrdila. 
Třeba, že:

Nemá cenu číst mezi řádky, naznačovat, mlžit, dedukovat, myslet si, domnívat...

Mám ráda pozitivní stres.

Neni vůbec jednoduchý si v týhle době udržet optimismus.
  
Ty delší vlasy mi asi slušej víc.

Holky nepotřebujou nový hračky, ale potřebujou, abychom si všichni společně hráli s těma starejma.

Nad některejma věcma(i lidma) je třeba mávnout rukou.

Někdy je dobrý kouknot se na svět dětskejma očima.

Je strašně důležitý vytvářet a udržovat tradice.

Neni nutný hrát si na superženu


Nikdy nebude hotovo, ale že vždycky můžu říct tááák... a teď na všechno chvilku seru:).

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068684422054/