JÍZDA

Když máte dvě holky, 
je doma v období kolem Velikonoc docela veselo.



Nejdřív jsem to chtěla hrát na přestupnej rok, ale neprošlo mi to.

I Šušu se tvářila všelijak.

Taky ta její snůška nedopadla moc valně.

Nakonec to zachránila Bohyně pod Danovo dohledem.

A nedopadlo to vůbec špatně.

Až z toho Danovi šla hlava kolem.
 Tři dny doma v kuse, asi už se těšil do práce:).

Ani letos holky beránek nepokakal. 
Bohyně dostala klobouk a Šušu obleček pro panenku.
Ten zatracenej titernej obleček jsem šila tři večery. 
Stejně je to pěknej zmetek, to bych snad příště radši šila sako s podsádkou!

A pak už si toho moc nepamatuju, né kvůli alkoholu, ale kvůli té intenzitě:).

Děti si hrály.

Dospělí se usmívali.

Již tradičně se fotilo (dvacet nás bylo!).
Jen letos to byla nuda, protože strejda Pavel měl foťák, kartu, baterku i stativ:))).

Náročný, ale báječný....

Všichni si to užili.

Kocour přežil!

Tak zase za rok!
♥



Foto: Lucky

SUMA SUMÁRUM

Pojem ŠTĚSTÍ je tak strašně relativní:-).
Nikdy jsem si nepředstavovala, že mě udělá šťastnou třeba takovej den jako předevčírem.

Po noci strávené díky Šušu na 1m2 v Danovo nohách jsem naplnila odevzdaně lahvičky, rozdala medaile (červené Fidorky), přebalila jednu opruzelou prdku, obula bačkorky, posbírala hrnky, zavázala šálu, vystrčila Bohyni ze dveří a vrhla se na domácí zvířectvo. Nakrmit kocoura, vyčistit kočkolit, vylovit přemnožený šneky, doběhnout je spláchnout, chytit rybičku, kterou mezi tím Vašek vyhodil z nezavřenýho akvárka.  Jééé, dyť já si ještě ani nedošla na záchod. Šušu se zrovna snaží nakrmit panenku Fidorkou - dobrý, jdu. Očekávám klasický pokřik "mamíííí", ono nic, hm? Spokojeně opouštím WC a začíná mi to bejt jasný, jedno poklidný vytrůnění mě stálo květ Anturie. Šrotuje mi, že je asi jedovatá, snažim se ji složit jako puzle, marný! Prohlížim Šušu dutinu ústní a mohla bych to vzít rovnou i s dutinou nosní, protože tam si v dalších dvaceti minutách, během mého oblíkání, rve plastickou gumu, která teplem a vlhkem v nose měkne a Šušu ji, jak řve, vdechuje hloubš a hloubš. Vyhodnocuju, že doma to začíná bejt životu nebezpečný, a chystáme se ven, po cestě předsíní posbírám dva bobky, který Šušu odpadly při bezplenkovym tréninku. Hodim na sebe to co včera, ve dveřích čapnu ještě pytlík z kočkolitem na vyhození a pěkně schůdek po schůdku scházíme ze třetího patra, abych dole zjistila, že nemám kabelku a že ten pytlík z kočkolitem byl děravej a celej barák je pocukrovanej pochcanym kočkolitem.

A v podobnym duchu to šlo až do večera. Já... no, nebudu vás už unavovat detailama. Všichni to znáte, mnozí to prožili, většina to žije a kdo se na to těší, toho nechci strašit:-)

Jasně, že jsem byla na mrtvici, to já jsem teď skoro pořád. 
Odmítám nabídky, o kterých se mi jen snilo, zříkám se kultury, chodim jak šupák a často si pročítám vaše komentáře, ve kterých píšete, jak rychle to všechno uteče a jak si to mám užívat. Jak já se dřív ksichtila, když jsem pod tím mým lamentováním takovej komentář našla:))).
A víte co? Měli jste a máte pravdu!
Mám pocit, že je to jen sen, že se probudím u mamky na gauči, nebudu vědět co s časem a budu si snít, jaké to jednou bude, a ono je to TEĎ!

Jsem s tím smířená, jsem za to ráda, chtěla jsem to - mám to.
Příští rok v tuhle dobu budou Šušu tři roky, pomalu si bude balit bačkorky do školky a já budu ještě s láskou vzpomínat na tyhle infarktový dopoledne. 




PS: Já to nedám, je to ta jedna z akcí, kterou si ještě letos nechám ujít, ale příští rok nesmim chybět. I kdybych měla přiletět na tom červeném balonku z vizuálu:-).  Mini - dětský prodejní festival v pražské Villa Pellé. Moc mu držim palce a kdo můžete(a máte klidnější dítě:)) - jděte tam! 
Bude to stát za to.



PS2: Taky si určitě nenechte ujít večerníček Povídání o mamince a tatínkovi!!!




                                                                 HEZKÉ VELIKONOCE♥!

 
Foto: Lucky

ZVYK

Něco malého, nového, pěkného - když jsou ty Velikonoce:-).
Podrobnosti tady - KLIK.

Foto: Lucky

OUVEJ

Tak nějak mi po včerejšku přijdou ty moje předpřipravený příspěvky trapný, nudný a malicherný.
V hlavě zmatek, ve foťáku chaos, v pracovně bordel.
Velikonoční výzdobu nemám. 

Budu muset počkat na světlejší zítřky:).

Foto: Lucky

NA...

Ani nevim, čím začít!
O tom, že jsme v Třeboni ztratili dudlík, už všichni víte. Ona by to ve dvou letech nebyla taková trága, ale když já si ho chtěla schovat, já si to chtěla sama rozhodnout, já prostě nesnášim, když se něco děje za mě. Jasně, že máme doma náhradní, ale rozhodli jsme se využít situace a Šušince ho nedat. Jenže ona neni úplně blbá. Poté, co jsem jí vehementně pořád dokola opakovala, že dudu pič, dudu bác a pápá, neni... - ona si doběhla na krbovou římsu a tam si vzala dudlík, kterej jí táta Slávista přivezl z utkání Sparta x Lazio, na kterej se náhodou při svojí montáži v Praze dostal. Má úplně jinej tvar savičky, neni na šňůrce, je sparťanskej, ale na noc a poobědové spaní si ho prozatím vydundala. Přes den si na něj už skoro ani nevzpomene, jen já si na ten její čumák bez dudlíku těžko zvykám. Asi si klepete na čelo, co to jako tak řešim:). Ale já to mám trochu jako s tím přebalovákem, ten je pro mě symbolem rodičovství, dudlík je pro mě zase symbolem miminka. No nic, jdu si dát panáka....
A rovnou si připiju i na několik vzrostlejch, úplně zdravejch kaštanů, který nám město Písek před domem pokácelo, protože revitalizace píseckých Bakalářů je prostě jeden velkej provar.
Možná naleju i Danovi, ten totiž v neděli vrazil Bohyni svůj první pohlavek a ještě dneska to rozdejchává.
Pustíme si k tomu novou reklamu na Hornbach, ta nás děsně ba a já mu budu vyprávět, jak v Písku vzniká klub pro ženy Minerva a že nebejt na vše, co začíná slovem klub alergická, možná bych se i družila, ale jsem moc velkej individualista. Ovšem ta stěžejní  myšlenka se mi docela zamlouvá.
A co je novýho u vás?

  
























Foto: Lucky

ZA HUMNY

Dnes obrazem!
Naše celorodinná výprava na turnaji v Třeboni.
Stihli jsme toho hodně! Ztratit dudlík za tři stovky, pofandit, vyhrát, prohrát, projít...
A i když počasí bylo nic moc, byla jsem ráda, že jsme jeli všichni - protože každá cesta za humna je mnou vysloveně vítána:-).

Foto: Lucky