NA...

Ani nevim, čím začít!
O tom, že jsme v Třeboni ztratili dudlík, už všichni víte. Ona by to ve dvou letech nebyla taková trága, ale když já si ho chtěla schovat, já si to chtěla sama rozhodnout, já prostě nesnášim, když se něco děje za mě. Jasně, že máme doma náhradní, ale rozhodli jsme se využít situace a Šušince ho nedat. Jenže ona neni úplně blbá. Poté, co jsem jí vehementně pořád dokola opakovala, že dudu pič, dudu bác a pápá, neni... - ona si doběhla na krbovou římsu a tam si vzala dudlík, kterej jí táta Slávista přivezl z utkání Sparta x Lazio, na kterej se náhodou při svojí montáži v Praze dostal. Má úplně jinej tvar savičky, neni na šňůrce, je sparťanskej, ale na noc a poobědové spaní si ho prozatím vydundala. Přes den si na něj už skoro ani nevzpomene, jen já si na ten její čumák bez dudlíku těžko zvykám. Asi si klepete na čelo, co to jako tak řešim:). Ale já to mám trochu jako s tím přebalovákem, ten je pro mě symbolem rodičovství, dudlík je pro mě zase symbolem miminka. No nic, jdu si dát panáka....
A rovnou si připiju i na několik vzrostlejch, úplně zdravejch kaštanů, který nám město Písek před domem pokácelo, protože revitalizace píseckých Bakalářů je prostě jeden velkej provar.
Možná naleju i Danovi, ten totiž v neděli vrazil Bohyni svůj první pohlavek a ještě dneska to rozdejchává.
Pustíme si k tomu novou reklamu na Hornbach, ta nás děsně ba a já mu budu vyprávět, jak v Písku vzniká klub pro ženy Minerva a že nebejt na vše, co začíná slovem klub alergická, možná bych se i družila, ale jsem moc velkej individualista. Ovšem ta stěžejní  myšlenka se mi docela zamlouvá.
A co je novýho u vás?

  
























Foto: Lucky