středa 30. srpna 2017

SEN(J) 1

Klaplo to, 
až na jednu zapomenutou kontaktní čočku to bylo dokonalé!
Stejně jsem ji nakonec nepotřebovala, celou dobu jsem měla oči přivřené blahem.
Cítím lehký pocit zadostiučinění, protože letošní dovolená byla u nás docela dlouho zakázané téma. Zasvěcení vědí, pro nezasvěcené přidávám odkazy: HAHAHA, STANE SE.
Plus naše poslední uskutečněná dovolená, kdy jsme Matyldu vyvezli k moři, stupnice teploměru po celou dobu nepřesáhla patnáct stupňů a celé to pompézně zakončilo docela slušné zemětřesení.
Prostě a jasně nám cestování prostě nejde a ještě začátkem července to vypadalo, že Dana povezu na dovolenou leda tak v kufru svázaného do kozelce.
Ovšem nevzdala jsem to, nikde svůj záměr raději moc nešířila, aby pak případně nebylo moc velký trapno, a rozhodla se prolomit tu smůlu.
Na výběr moc nebylo.
Když už jsem objevila něco v naší dojezdové vzdálenosti, sladila to s Matyldy prázdninovými aktivitami, Danovo pracovními povinnostmi a mým požadavkem, aby to bylo aspoň trochu malebné (sladění s mým menstruačním cyklem jsem se dobrovolně zřekla na úkor krásna:)), bylo to drahé nebo obsazené. Už jsem to málem vzdala a najednou jsem narazila na náš Sen(j), bylo to až podezřele dokonalé, ještě pořád vyhlížím nějaké ale. Zblblo to i Dana, snad poprvé v životě byl optimista, prohlásil, že naše Mazda je přece auto z Hirošimi a doveze nás tam. Pak teda dodal "snad", ale to dělám, že jsem neslyšela.
Za to malé zaváhání jsem mu zapomněla energy drinky na cestu v lednici, ale nebojte, hned jsem mu je zase na první benzíně koupila!
Kdy už tam budem, jsme slyšeli hodněkrát, holky spaly z deseti hodin tak půl hodiny a ještě k tomu na střídačku, ale žádná velká scéna ala lev v kleci se nekonala.
Nejvíc zabral samozřejmě tablet, který jsem šikovně zavěsila za obal na prádelní šňůru mezi opěrátka předních sedaček aby se děvčátka nepoblinkala, a já se celou cestu při podávání všeho možného zepředu dozadu a zezadu dopředu škrtila. Jediná pohádka, která zabavila obě dvě, byla Potkal jsem ho v ZOO, titulky vzácná shoda skončila a začala diskoška: Následníci, Pepina, Plyšáková, Avengers, Frozen....
Jestli bude nějaké příště, dva tablety jsou do auta nutnost!
Během střídání o tablet jsem tasila zbraně jako spinnry, omyvatelné karty, albi tužky, vějíře....
A já se ve volných chvílích (kterých teda nebylo moc kvůli podávání hraček, jídla, pití, EUR, Kun, lístečků, pasů, lepení známek, navigování) kochala různorodými předměty zavěšenými na zrcátkách aut a solidárně se v koloně usmívala na kolemjedoucí s látkovými plenkami přivřenými v okně.
A zase jsem si při prvním pohledu na moře plákla, stejně jako při vzletu a přistání letadla, jsem už taková.

Pokračování příšte..... 













 













Lucky photo

čtvrtek 17. srpna 2017

PLNINY

Andulky už bylo, prodávají švestky, studí ramena.....
Omlouvám se všem zahrádkářům, vyznavačům family freestylu a milovníkům prázdnin, ale je to tak - začátek konce léta je tu!
Nám vyznavačům režimu a obyvatelům půdních vestaveb bez bazénu to slzy do očí rozhodně nevhání. 
I když, nejen co se počasí týče, to nakonec bylo až nečekaně pěkné léto, kdo by to byl v červnu řekl.
Bohyně se naučila pískat na trávu, Šušu jsme prozradili tajemství spadlé řasy hozené za tričko, 
já si koupila svůj první parfém "Life is now" vonící po bonparech.
Za mě dobrý..., jen bez těch oparů bych se obešla.
Milovat léto je strašně jednoduchý!

P.S. Kdo vymyslel název prázdniny? Nemělo by se to spíš jmenovat plniny?

































Lucky photo

pondělí 7. srpna 2017

TO

Někdy se snažíte tak, 
že vám praskají žilky v oku a je z toho prd. Jindy jen tak prubnete a ono zrovna "zazvoní".
Nejhezčí je vždycky ta první vrstva laku na nehty, jak se začne přetírat, už je to těžkopádný.
Nechci opovrhovat pílí, úsilím, oddaností, jsou to obdivuhodné vlastnosti, ale ještě obdivuhodnější je umět odhadnou tu chvíli, kdy to prostě nestačí a smířit se s tím, že některý věci jsou prostě mezi nebem a zemí.
Zazvonění nejde koupit, zinscenovat, naplánovat, vydupat, ani si zasloužit, zazvonění se prostě snese (klidně i na vola) a rozhodně není spravedlivý. 
V tom já si libuju. Neholduju alkoholu, nejedu na drogách, neujíždím na jídle, frčim si na těchto chvilkách. Ať už na těch malých, téměř nepolapitelných, nebo velkých, významných, téměř životních, svých, ale i cizích.
To si totiž vždycky uvědomím, že jsem tady správně, že  svět je v pořádku, brambory v řádku a ty chvilky jsou o to intenzivnější a co víc byla ta doba před nimi na hovno.
Rozumíme si, že jo:)









































Ilustrace: https://cz.pinterest.com/pin/378232068696621903/

středa 2. srpna 2017

PIJAVICE JEDOU...

Načínám Birella, 
pouštím větrák, vybírám gramofonovou desku - Dan s Bohyní odjeli na vodu!
Ty tyjátry kolem nesnáším, už měsíc se neřeší nic jiného, všichni se tváří jak před výstupem na Kilmandžáro, ženám vstup zakázán, ale na sbalení pláštěnky, baterky, lovečáku a bot do vody je jim secsakramentsky dobrá.
Co ale miluju, je, když zaklapnou dveře a já zůstanu sama ve ztichlém bytě s hlavou plnou plánů a potřebou nedělat chvíli vůbec nic.
Tu představu mi ovšem kazí jedna malá nešťastná Šušu a velký červený stan uprostřed obýváku, který jsem jí v návalu lítosti postavila (a i karimatkou vystlala), protože ani ona ještě letos nebyla na expedici Otava tour PIJAVICE 2017 připuštěna.
Jojo, neni sranda bejt mladší sestra.
Ani asi neni sranda bejt starší dcera. "Mami, neuraž se, ale já si od tebe ráda trochu odpočinu," mi Bohyně řekla! Neurazila jsem se:-). Ale po tom, co o prázdninách pořád někde trajdá, jsem se nad sebou spíš zamyslela. Přitvrdila - začíná vystrkovat růžky a drápky. Přitvrdila jsem taky. Zatím jsem k tomuto vývojovému stádiu nenašla moc pochopení. 
Ale budu se muset začít snažit...
Mladší už nebude. 
Už teď Dan vypadá, jakože sjíždí Otavu s milenkou:))).




























Lucky photo