pátek 31. května 2019

JAK JSEM

Vypsat se mi hrozně pomáhá.
A moc mi nepomáhá, že na to nemám čas.
Hrozně ráda bych vám napsala o tom, jak se Bohyně nedostala na gympl, jak jsem vlastně nechtěla, aby se tam dostala, a nakonec jsem byla smutná, protože ji to vůbec nemrzelo a já ji tam i přes svou počáteční nevoli už viděla. Prostě zmotivovaná matka!
Jak jsem zase o rok starší. Psychicky je mi fajn, ale fyzicky je to bída. Že mě od sezení u počítače strašně bolí záda, ani míč místo židle nepomáhá, běhání to jen zhoršuje a na hromadné pocení jsem nepřekonatelný asociál. Naposledy, když jsem vyšla do společnosti, jsem zjistila, že jsem malá - já na to prostě zapomněla.
Taky o tom, jak naše domácnost zezelenala. Přišlo to plíživě, postupuje to krok sun krok, náš odpad se zatím rozhodně nevejde do zavařovací sklenice, ale jsem na nás pyšná. Pro naše holky to jednou bude věc samozřejmá! Nelibě nesou snad jen ten vlasový octový oplach. Ten poměr budu muset ještě vychytat.
To všechno by si zasloužilo samostatný příspěvek.
Na to všechno bych nerada zapomněla...




























Bylucky PHOTO


středa 8. května 2019

SKORO 1/4 ZE 100

Příští rok spolu budeme 25 let.
Nevím, jak se to stalo...
Bylo mi necelých patnáct, a i když jsem byla hodně naivní, v tohle jsem ani nedoufala.
To, že i za čtvrt století se budu probouzet vedle svého prvního kluka, nebyl cíl ani plán.
Krom něj a Dylana jsem jiného nemilovala.
Zní to až hrozivě, ale ani to nebolelo, fakt:).
To se tak někdy přihodí... že není důvod nic měnit... rouhat se.... litovat.... experimentovat...
♥ 








































ByLucky PHOTO