Tolik sněhu pamatuju jako dítě. A úplně jsem zapomněla, jak impozantní pocit ta bílá masa vzbuzuje. Když jsme přijížděli na každoroční rekreaci do Železné Rudy a v teple auta míjeli dopravní značky, co jim koukaly jen špičky, a ze střeh se svážely obrovitánské čepice, které měly místo bambulí rampouchy, Šušu nadšeně křičela: "Mně snad i slza ukápne!!!". Nebyla sama... Při pohledu na třpytící se pláně bych snad i v Elsu uvěřila. Taková krása to byla. Byl to dobrej pobyt. Z Šušu je úplnej Alberto Tomba, Bohyně se svou né úplně snowboardovou postavou konečně pronikla do tajů prkna a já si po několika krušných letech běhání po svahu zaslouženě stihla aspoň trochu opálit pod vlekem čumák. Jen škoda, že Šušu zahlídla holčičku s nejrůžovějším prknem, co Šumava viděla. V mžiku se rozhodla, že na lyžích už umí nejlíp a příští rok vymění své funglovky s jednorožcem za přesně takové růžové prkno, jako má holčička, a bude z ní snowboarďák. Škoda... plánovala jsem pokračovat v tom, co jsem letos zahájila. Klidně bych pokračovala i na jiném místě, ale tradice je tradice a pro děti i Dana je ta představa nepředstavitelná:).
Nebaví mě fotit stále na stejném místě. Mám pár oblíbených lokací, poctivě je střídám, vyhlížím nové a jejich výběr přizpůsobuju sestavě focených a počasí. Tentokrát jsem se moc netrefila. Dva dospělí, dvě děti, krásná jména, zima, déšt, v McDonaldu už jsme fotila mnohokrát, co třeba to nově otevřené - jak Šušu říká, KaFeCe. Těsně vedle, Marián vede bezobalový ochod Kosí zob a Tereza komunitní centrum/lesní školku Kosí hnízdo ve Slivenci u Prahy. Upsss, těsně vedle. Jaká to náhoda, zrovna v týdnu, kdy jsem si ušila své osobní frusáčky a sbírala kuráž ke svému prvnímu nákupu v jejich spřáteleném píseckém bezobalovém obchodě. S nima by bylo hezky všude. To vám bylo tak pěkné focení... Myslím, že z těch fotek je to vidět. Jsem vděčná za taková setkání. Seznamte se: Marián+Tereza+Žofka+Čenda