úterý 31. května 2016

BALANC, BILANC, HERNAJS

Zase o rok starší!
A krom toho, že když mávám, třepou se mi povolený bicepsy o trochu víc než minulej rok  - na svůj věk se vlastně vůbec necejtim.
Balancuju, jak se dá, bilancovat moc nehodlám, ale jedno vám prozradim.
Dlouho jsem nějakej chtěla. První, kterej jsem dostala od svýho prvního kluka (btw Dana), jsem nechala na háčku při těláku v šatně a už nikdy ho nenašla. Zásnubní ohrožuje mé okolí na životě, protože ten zirkon, kterej měl zřejmě vyjadřovat Danovo mládeneckou bezbřehou lásku, trochu moc vyčnívá. Snubní je mi velikej a s tím s růžovejma Swarovsky kamínkama jsem se kdysi dost přehmátla.
Bylo secsakramentsky težký sehnat takovej, kterej mi nebude padat, neztratím ho, nebudu s ním nikoho ohrožovat, stylovej, jednoduchej, ale zajímavej, hodící se ke všemu
Nakonec jsem to prstýnkové dilema vyřešila jednou provždy a ani to nebylo tak těžký.
Ještě pořád jsem ráda:).
Ať si kdo chce, co chce říká
Já si prostě letos koupila k narozkám prstýnek, kterej už asi nikdy nesundám.
A proč bych ho taky sundavala?! 
totiž přesně vím, proč ho tam mám. 


PS: A jednou budu děsně šik babička:-).


 

























 

Foto: Dan

pondělí 30. května 2016

SLIBUJU

Zlato!
Slibuju, že dnes nebudou k večeři nudle s mákem, udělám nějakou baštu - třeba hamburgery, které máš tak rád. 
Slibuju, že si umeju hlavu a nechám si rozpuštěné vlasy.
Slibuju, že dnes nebudeš muset jít s košem a běhat do večerky pro zapomenutý rohlíky na svačinu.
Slibuju, že holky Ti dneska nebudou hopsat při zprávách před televizí a já Ti nebudu ztlumovat zvuk.
(Klidně si pusť nějakej sport, ovečky z Déčka holt půjdou dneska spát bez nás:))
Slibuju, že dneska večer nechám vyplej počítač.
Slibuju, že takovejch večerů bude víc!
A Ty mi prosím na oplátku slib, že Ti nezačně vadit, že jich je tak zoufale málo.....

Hezký narozeniny♥






























 Foto: Lucky

čtvrtek 26. května 2016

RYCHLE

Poté, 
co jsem zjistila, že za všechno může Mars a Merkur, jsem všechnu tu tíhu světa smyla Rakytníkovým regeneračním sprchovým krémem od Weledy (to si jeden den povzdechnete, že je vám teskno a druhý den máte překvapení ve schránce - děkuju!!!), zajedla dvěma Nugátkama a vzpomněla si na kamarádku, která se mě nedávno ptala, jak se mám. Jednoduchá otázka, ale složitá odpověď. "Rychle", vyhrkla jsem. Načež ona  světácky odvětila: "tak to je dobrý, to se máš, když je ouvej - tak se to totiž děsně vleče". A ona ví, o čem mluví.

Takže dneska rychle:-):
Nestručně/nejasně, takové jsou teď moje dny.




Vlastně jsem vám nikdy neukázala, jak vypadá domeček v rozkladu, v jakym stavu bývá doručován.
































Taky jsem chtěla dát na vědomí, že mám na prodej vůbec poslední dvě křesílka. LIMIT je holt limit:).













































Fotila jsem holky(a kluky) z naší školky na tablo a skoro na každý fotce mám jednu malou vtěrku:-).































Období besídek je v plném proudu!





























Mám nové vizitky a hlavu.





PS: Mějte se rychle:-)!

Foto: Lucky

úterý 24. května 2016

NAHORU, DOLŮ

Čím to je, čím to je...
Že ta samá paní z pošty, kterou jsou tu nedávno vychvalovala do nebes, mi zčistajasna odmítá poslat dopis, kterej ještě minule byl dopis poslat jako dopis, a tvrdí mi, že je to balíček? 
Stejná mikina, stejná velikost, stejná obálka, stejný sklad, jen výška 3cm už asi neni co bejvala.

Čím to je, čím to je...
Že můj dvorní kovář, s kterým jsem si ještě před čtrnácti dny plánovali společnou tvůrčí budoucnost, mi najednou dal vale.

Čím to je, čím to je...
Že sotva jsem nastartovala opravenej notebook, rozbil se mi telefon a já jsem odkázaná na Bohyňky růžovej Hallo Kitty aparát.


Čím to je, čím to je...

Že některý dny jsou prostě horší než ty ostatní.  








 



















Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068687054500/

neděle 22. května 2016

POST

Místo oleje jsem na rozžhavenou pánev nalila Matonku - má teď nové lahve a ta jedna(žlutá) se děésně podobá té od oleje.
Krabičku s tampóny jsem místo tuňáka strčila do ledničky a naopak.
Holky se pod mým vedením celej tejden neodtrhly od výpočetní techniky.
Zatímco já byla poměrně dost odtržená od všeho.
Protože Trhni si.
Stálo mě to pár bezesných nocí, protože když se jde s kůží na trh, je třeba určitých náležitostí a hlavně mít co prodávat:).
Vypila jsem litry coly, namotivovala Dana, vypotřebovala kilometry nití, zlomila nespočet jehel, vypustila z pusy hodně sakrů a dokopala jsem se k dodělání spousty propagačních restů, jako jsou nové vizitky, štítky, reklamní cedule, letáky, samolepky... a jen se modlila (a vlastním tělem kryla okna), aby Šušu nezjistila, že přichází doba úplňku a já mohla po večerech v klidu pracovat.
Neměla jsem velká očekávání, prostě jsem si to chtěla zkusit a ideální příležitostí je prodejní festival skoro přímo před domem. 
Vše bylo skvěle zorganizované, klobouk dolů před celým teamem a hlavně Martinou Zaciosovou, já bych na organizování takové akce vůbec neměla nervy. Je to děsně nevděčná funkce! Malé město, spousta frfňalů, nejistota počasí, bohémský kolektiv, velké ideály.
Ale ať si všichni klidně trhnou(nohou), nám se tam moc líbilo.
Počasí vyšlo skvěle - což byl celkem základ. Holky si to užily, já se zase trochu posunula, Dan po třech točenejch taky pookřál a vůbec všechno dopadlo tak nějak dobře. 
Netvrdim, že s dvěma dětmi za zády to byla brnkačka (díky, mami, za dopolední hlídání:)). 

Ale řekla bych, že to byla celkem zdařilá premiéra.




















































































Foto: Lucky

pátek 20. května 2016

TRHNI SI

Konec neplánované odstávky:).
Počítač opraven, mobil zavařen, nehty okousány.
Ano, jistá závislost tu prostě je.
Čtyři dny bez počítače to potvrdily, ale přiznám se, že jsem to čekala horší.
Mou nervozitu zvyšoval jen fakt, že jsem s počítačem omylem poslala do opravy i paměťovou kartu do foťáku. 
Abstinenční příznaky naštěstí mírnily přípravy na Trhni si

Jsem na nás zvědavá, jestli i vy - přijďte si taky "trhnout".





neděle 15. května 2016

STARÁ PLOVKA

Ještěže jsem si ji stihla nafotit.
Byla kouzelná!
Teď prochází rekonstrukcí, kouzlo se pomalu vytrácí a já tiše trpim.
Snad jen ty záchodky vítám.
Myslim, že prvorepubliková atmosféra právě dodejchala.
Omlouvám se, ale mě se vážně strašně nelíbí.
Kroutí se mi prsty na nohou při pohledu na elektrickej ohradník místo zábradlí, kluzkej beton kolem bazénu. Kroutim hlavou nad hloubkou brouzdaliště, kácenim vzrostlejch stromů, výběrem herních prvků a hlavně nad tou pompézností, která bez respektu smetla věškerou omšelou krásu, která tam byla hmatatelná.
Kde jsem byla, když se veřejně projednávala plánovaná rekonstrukce?
Kojila!
Já prostě nemůžu oběhávat všechna veřejná zasedání.
Od toho chodim k volbám, abych při plném vědomí a podle svého nejlepšího svědomí vybrala toho, kdo při plném vědomí a s čistym svědomím bude v pracovní době fundovaně o veřejných věcech rozhodovat.
A vždycky doufám, že můj názor bude zároveň názorem většiny.
Bohužel, zatím nic:(...













Foto: Lucky


čtvrtek 12. května 2016

DUP

Jo, jo a jo a dup...
Rozhodla jsem se, že budu krkna, hamoun, sysel a já nevim co ještě.
A místo pořádný židle k psacímu stolu pro Bohyni (nebožačka sedí na vyřazené školní židličce) nebo nový židle pro Dana (Vašek si z ní udělal škrabadlo) si pořídim úplně zbytečnou, ale neskutečně krásnou, mou vysněnou a ještě ke všemu mintovou židli z designového obchodu Kare.
Jsem pošuk.
Celkem máme doma sedmnáct židlí. Svatební, jídelní, dětskou jídelní, od popelnic, od tchýně, Tonetku, k piánu, školní... 
Některé používáme denně, jiné používáme jako věšáky na oblečení, na jedné z nich sedávám při koupání dětí a ani tu rozvrzanou z předsíně přece nemůžu vyhodit - tu jsem dostala od Dana jako díky za vyběháni stavebního povolení. Prej, kdo má židli, ten bydlí!
Hamty, hamty, hamty:-)
Prakticky vzato bychom potřebovali asi milion jinejch věcí. Pořád mám plnou hubu řečí o skromnosti, praktičnosti a udržitelnosti. Jak já tohle okecám - to nevim.

Vim ale úplně přesně, kde bude stát, co si v ní budu číst a jaká písnička mi k tomu bude hrát a že mi v ní bude fajn.
A dup! 

PS. Hned jak dorazí, pomazlim se a podrobně nafotim:)! 






Foto: Svatební...


pondělí 9. května 2016

DIVNO

Byl to divnej víkend.
Mám pocit, že trval věčnost a prohloubil víc než jen moje vrásky.
Začalo to návštěvou Danovo táty, kterej přijel z Německa na oslavu svých šedesátin (pořádanou svým zodpovědnejším dvojčetem), kam v osmdesátym prvním roce emigroval. Pokračovalo to tradiční květnovou garden párty u kamarádů. Celé to bylo prošpikované našim jednadvacetiletym výročím seznámení. A skončilo to zprávou o utonulém chlapečkovi z Písku.
Moc jsem se nevyspala. Celou noc jsem přemýšlela, jak nesnesitelná je křehkost bytí. Kolik čeho je potřeba k emigraci a opuštění rodiny. Jak strašně svobodný jsme byli před těma dvaceti lety. Kterýho kluka našich kamarádů si naše holky jednou přivedou domů. Jak jednoduše vysvětlit Bohyni spoustu složitejch věcí...
Mám hlavu jak pátrací balón! 

Tomu říkám víkendové školení.





























Foto: Lucky
 

neděle 8. května 2016

pátek 6. května 2016

AJAJAJ...

Některý věty říkám až moc často.
Jiné bych mohla říkat častěji.
A většina vět je v poslední době  ze škatulky "to já nikdy říkat nebudu".
Važ slova - Lucky♥!

 







































Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068687054456/



pondělí 2. května 2016

PÁRTY

Umanula jsem si, že na tu párty prostě půjdu.
Vlastně je s podivem, že nás ještě někdo někam zve, protože dobrý tři roky jsem všechna pozvání s díky odmítala.
Nikdy jsem moc netrajdala, ani mi to moc nechybí, ale vzedmula se ve mně nějaká náhlá potřeba vyrazit do společnosti a ukázat světu, že stále ještě žiju a po boku mám pořád toho stejnýho kluka (teď už asi spíš chlapa).
Jsem já to nána umanutá.
Závěr je (a povim vám to klidně hned na začátku), že mi to za to zatim ještě nestojí.
Já prostě asi nemám tak velkou zadnici, abych mohla sedět na více židlích najednou.
Moje místo je momentálně (obrazně řečeno!) u plotny. 
Od pondělka jsme řešili hlídání, od středy jsem přemýšlela nad garderóbou, od čtvrtka honila dárek a v pátek jsem od rána kvaltovala, abych si večer aspoň maličko povyrazila z kopýtka.
V černém vysoce módním overalu jsem nakrmila ty dva malé hladové krky, které jsem smykem dotáhla z parku, kde se konalo pro ně naprosto neodolatelné zábavné odpoledne pro děti. Jednou rukou jsem přeluxla (to se musí, když hlídá tchýně:)), druhou přetřela hubu rtěnkou. Vymáchla holky ve vaně, rozdala vitamíny Dé, uvařila kakajíčko, převlíkla overal - Dan nastoupil ve flanelce, nějak nám to neladilo:-).
A šlo se...
Nevysprchovaná, uhoněná jak hadr na holi, bez overalu, v mém momentálně nejoblíbenějším tričku od Myyny a s propustkou jen do půlnoci.
Řeknu vám, žádný velký terno to nebylo.
Když ostatní přicházeli, my odcházeli, pracovní verze zněla, že "jdeme dál" - rozumějte do dalšího baru:).
Předala jsem dar, vyhltla dva střiky, sežrala mísu jahod, prohodila pár vět se starejma známejma, chytla Závorku pod křídlem a šupajdili jsme k domovu vystřídat obětavou babičku, ke které jsme se chystali druhej den nastřelit na víkendovou prvomájovou návštěvu.
To teda byla pařba.

Ale slibuju...
V důchodu to roztočíme, drahoušku!!!








































Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068687054472/




neděle 1. května 2016

LUFT

Čerstvej vzduch dokáže pěkně unavit.
Šušu je selka a Bohyně je strašně velká.
Na sluníčku vedro, v chládku zima.
Nealkoholický pivo má 2,2% alkoholu. 
Dobrý lidi ještě žijou.
Ticho je slyšet...
Hm.









































Foto: Lucky