středa 31. července 2019

POST

Naše domácnost prošla velkou změnou. 
Ano, osazenstvo je pořád stejné. Ne, tu skříň Bohyně stále nemá. Byl to proces, je to proces, ale kdyby se v naší domácnosti dnes provedl zelený audit, prošli bychom na jedničku a na schránku si pyšně vylepili samolepku s třemi hvězdičkami a podobiznou Grety
Hrdě jsem přijala roli oblastního a rodinného blázna, který okolí nenápadně vnucuje látkové sáčky na potraviny, nakupuje předražené lentilky bez obalu a vytrhává dětem z úst plastová brčka s větou: "Přece nechcete zabít velrybu". 
Smějou se mi, ale respektují to. 
Začínám být nakažlivá! 
Využívám toho momentu a přitvrzuju.
Řízeně "doděláváme" zbytky kosmetických přípravků v plastu. Po vaně se nenápadně začínají klouzat opatlaná tuhá mýdla s šampóny. Čisticí prostředky nahradila jedlá soda, ocet, kyselina citronová. Oprášila jsme starý Sodastream. Maso a uzeniny kupuju v řeznictví. Ovoce a zeleninu na trhu. Třídím, co se dá. Víc peču. Šetřim vodou. Sušim pečivo - dostávám vajíčka. Schraňuju papírové sáčky od mouky. 
Přemýšlím, třídím, redukuju, recykluju, neplýtvám, nevymlouvám se, neprudim, jdu příkladem.
Žiju to, čemu jsem se smála u své babičky.
Vlastně se vracím pár desítek let zpět a prdim na argumenty typu, že to nemá cenu.
Někdy se držet krok s pokrokem prostě nevyplácí.
Pro někoho novinka, pro jiné samozřejmost.
Ne není to drahé, co ušetřím na čisticích prostředcích, vrazím do kosmetiky (a lentilek). A ne, není to časově náročné,  víte kolik času ušetříte, když nemusíte každý den chodit s košem? Jo, najet si určitý systém bylo trošku logisticky náročné. Chvíli to trvá než vám přecvakne a začnete myslet komplexně. Zase jsem si vzpomněla na učitele angličtiny, jak  říkával: "Anglicky se naučíš, až začneš anglicky myslet". 
S tímhle životním postojem je to podobné.

Tuhle módu já beru!



A s touhle taškou chodím nakupovat:





























ByLucky PHOTO

čtvrtek 18. července 2019

TRAPING

Jsme holky z městečka.
Jsme a vždycky budem. Ruku na srdce.
Uvědomila jsem si to minulý týden, když jsem jela za dětmi a babičkou na chatu, přes cestu mi přeběhla srnka a já si pomyslela, co tady dělá ten richback.
Zakroutila jsem hlavou sama nad sebou, oblíkla khaki bundu, svázala odbarvené vlasy do drdolu a tvářila se jako trampka/trapka. Přes den to byla brnkačka. Večer, když jsem si pod hlavu rolovala vypelíchanou larisu a uléhala na slámou vycpanej, vrzavej gauč a přes palubkovej strop mi přeběhla (prej) veverka, se mi stáhla první půlka. A o půlnoci, když pod okýnkem nad mou postelí zadupal a zaštěkal srnec, druhá. Přitáhla jsem si spacáček až pod bradičku, myslela na něco pěkného, místo oveček počítala blbce a těšila se na ráno jako nikdy.
S ránem jsem získala své sebevědomí i pozadí zpět.
Rána, ta jsou tam opravdu pěkná!

PS: Já si stejně myslím, že to byl jelen!!!





























ByLucky PHOTO




úterý 16. července 2019

PO RÁNU

Foťte se, nechte se fotit, na mobil, zrcadlovkou, sdílejte, vyvolávejte, rámujte.
Vždyť to tak strašně letí...

































ByLucky PHOTO