LETOS

Jakkoliv se v červnu zdálo nemožné si letošní prázdniny užít, povedlo se.
Byly jiné, trošku trpké, ale tím víc jsme si vychutnali všechny sladké momenty.
Uteklo to - jako všechno pěkné.
A teď už: " Vítej, podzime".
Kvituju ten koloběh.
Metr čtvereční osobního prostoru mi po intenzivním rodinném létě dost prospěl.

 




































ByLucky PHOTO

VRKŮ

Jste citlivá duše, citlivé povahy? Dál nečtěte. Dnes to bude kruté.
Začalo to větrem, velký větrem, který odnesl jednu střešní tašku z naší střechy. Nic dramatického, závadu jsme nahlásili na domovní bytové správě, náhradní střešní tašku jsme po domluvě připravili za dveře a doufali, že oprava proběhne dřív, než nám nateče do obývacího pokoje.
Nenateklo - nepršelo, ale když na mě za střešním oknem v úrovni třetího patra jednoho rána zaťukal chlap, byla jsem spíš ráda než vyděšená. Několikatunová oranžová plošina zablokovala dopravu v celé ulici a pán v montérkách, co se vznesl vzhůru k našim oknům skoro jako anděl, se mi s pokrčenými rameny a potutelným úsměvem svěřil, že je tu, ale má problém, protože tu náhradní tašku si zapomněl dole. Nelenila jsem, doběhla tři patra dolů pro tu připravenou a s chvatem zkušeného podavače mu ji podala skrz střešní okno do ohrádky. Pán poděkoval, já se pousmála jakože brnkačka a cestou pro Šušu do školky se ještě letmo pootočila, abych pánovi zamávala a celou akci z povzdálí vyfotila, abych snímek následně hrdě poslala Danovi se slovy "akce skončena".
Načež přišla zpráva :"Doufám, že jste tam nezabarikádovali toho holuba!
Jakože, cože, kde, proč? On tam měl nějakej holub hnízdo? Proč mi to nikdo neřekl? Vzaly jsme to ze školky smykem, plošina nikde, taška na svém místě, holub bůh ví kde. Ajajaj... 
Blbost, ulít - přesvědčovala jsem sama sebe a zároveň nenápadně otvírala okno poblíž inkriminovaného místa, pozorovala, jestli se nenadzvedává taška nebo neozývá zoufalé vrků. Nic. Jenže pak to začalo. Přišel Dan z práce, holky z kroužků, jako každý podvečer jsme se slezli na sedačce v obýváku pod střešními okny a najednou na nás zobáčky zaťukali dva holubi. Oblejzali okna, nakukovali do obýváku, ťapali po skle, kouleli očima. Až do chvíle, kdy Bohyně namítla, že to jsou ti naši a asi hledají mladé, jsem měla radost, že nemáme na svědomí holuba. Teď máme na svědomí vajíčka! Dušín ve mně si pohrával s myšlenkou, že zavolám pána s plošinou, aby znova zablokoval dopravu, odkryl střechu a zachránil asi vajíčka a taky možná nic, copak já vim, protože nevim, ale ti holubi se tak tváří! Ťukali dlouho, Šušu tvrdí, že měli uplakané oči, dokonce mi psali SMS. Ba ne, to byl můj vtipný manžel, že hledá dům holubí:). Stála jsem před životním rozhodnutím. Zjednodušil mi to Dan. Prej jsem si je neupekla, tak co řešim. Ten mužskej pohled je někdy strašně fajn.
Pečenýho holuba si asi nikdy nedám, kuře jim, králíka v žádným případě, křepelčí vajíčka ani náhodou, slepičí běžně, játra nesnášim, játrovou paštiku miluju, sáčky kupuju jedině kompostovatelné, ale zboží balim do bublinkové fólie. 
Kážu vodu, ale piju víno, i když se moc snažim být důsledná, nerada bych byla urputná. 
Bojuju sama se sebou!
Chci být vzorem, ale né fanatikem.

PS: To je na delší povídání, tak zase příště, jo?

PHOTO: ByLucky

RED POINT

"Šušu, vyčistila sis zuby?"
"Ne, ty jsi mi ti nepřipomněla."

A dost!!! Ende, šlus...
Nejsem si jistá, že je v popisu maminkovských povinností donekonečna připomínat tak běžné věci, jako je mytí rukou, čištění zubů, zdravení. Ale jsem si naprosto jistá, že tím připomínáním se vůbec nic nevyřeší, protože bezduchým plněním maminčiných příkazů se každodenní činnosti nezautomatizují. A maminku brzo klepne!
Nepřipomínání nikam nevedlo. Jen k cestě do školy bez svačiny, odéru z úst, menší spotřebě vody....
Bylo třeba vymyslet nějakou motivaci.
Najeli jsme proto na RED POINTY - jak tomu říká Dan.
V praxi jsou to již tradiční/trapné/nudné červené a černé puntíky. A já si troufám říct, že mi zachránily zdravý rozum, život dětí i manželství.
Bublalo to u nás dlouho, vřelo a dřelo už chvíli, nakonec to jednu středu bouchlo, já praštila do stolu a z posledních sil zahalekala: "Změna, tady nevelím já, tady si každý velí sám a tečka(teda puntík)!". U vstupních dveří jsem nainstalovala velký rodinný kalendář, kam jsem pečlivě vepsala všechny požadované, základní povinnosti a  aktivity, které pokud nebudou splněny, budou po zásluze odměněny černým puntíkem. A naopak, za významný přínos rodině nebo opakované a zodpovědné plnění si svých povinností bude puntík červený. Pět červených puntíků rovná se stovka do kasičky. Pět černých rovná se mínus sto. Na přidělení puntíku by se měla shodnout nadpoloviční část rodiny, to jsou bez oceňovaného dva. Nic důmyslnějšího se mi nepodařilo vymyslet. Sladkosti u nás neletí, cetky odmítám. Holky si tak šetří na nějakou hodnotnější věc a zároveň se učí hospodařit s penězi. Vyřešili jsme tím i kapesné.U dospěláků to aplikujeme taky, jen po sobě neházíme stovky, ale chválíme se:).
Po měsíci mohu vřele doporučit!
Ať žijí RED POINTY:) 

PHOTO: ByLucky

SYTÝ

Trh se nasytil, 
přeprava nehorázně podražila, domečkovým postelím u nás pomalu odzvání. 
Malé domečky v nabídce e-shopu zůstávají, velké z nabídky koncem měsíce vyřadíme. 
Už teď se však těšte na novinku!
Budě dětská, hravá, dřevěná. 
Bude ByLucky♥

PHOTO: ByLucky
 

VÁBENÍ

Na vědomost se dává, že do konce měsíce dostanete nový ŠPERK ByLucky jako dárek ke každé objednávce nad 1500Kč.
Nechte se zlákat třeba CARDIGANEM. Tomu nedávno podlehla Katka Ševčíková, kterou musíte sledovat, protože její pravidelná dávka příspěvků, fotek a emocí je přesně tou každodenní radostí, co se postupně stane závislostí. Jestli se jednou odhodlám nás vyfotit - tak u ní!
A PARAVAN už jste viděli???
Omlouvám se za pokušení, to se prej musí:).
V březnu se těšte na jednu velkou novinku zase pro děti♥
Konec hlášení, líbám na obě strany.
L.

Photo: Pavel Ševčík "mačkal", Katka Ševčíková navigovala

TAKY

Koukám na Most. Taky! Jsem ráda, že aspoň na něčem se jako národ shodnem.
Reklamuju vánoční dárky.
Zbavuju se zbytečností.
Mám raději Šípa než Krause.
Drobim Milu do počítače.
Jsem ráda, že jsem ráda.

Čekám na příliv energie... 

ByLucky PHOTO

O KROK

Ještě pořád se vezeme na vánoční vlně.
To ten sníh.
Nedojedené vanilkové rohlíčky, stromek, co neopadává, vánoční ozdoby z povánočního výprodeje, neutuchající radost z některých dárků...
Letos mi to nějak nevadí.
Ne, nerozhodla jsem se soutěžit se svojí ségrou, která již tradičně střídá stromek za zajíce, ale když někdo může mít stromek měsíc před Štědrým dnem, proč my bychom ho nemohli mít měsíc po.
Každému jak libo jest!
Chtěla jsem vám už v prosinci napsat pár tipů na vánoční dárky, ale copak jsem mohla?
Vždyť mě tu celá rodina (už i Dan:)) šmíruje a já si pak musím dávat pozor na ruku.
Ale byla to jako každoročně sranda.
Třeba mojí mamce jsme dávali obrovský fotoobraz od Saal digital s fotkou všech vnoučat a největší prekérkou nebylo to, aby překvapení nepropálilo jedno z pruhovaných dětí, ale jak já zrecenzuju produkt, který jsem na blogu slíbila zpropagovat. Fb naštěstí/zatím babička nemá, tak jsem nakonec šoupla recenzi tam.
Pak jsem si už od léta tajně myslela na staré Primky, nejlépe po dědovi, ale trochu jsem se ostýchala o ně babičku poprosit. Nakonec jsem se osmělila přesně v den, kdy mi Dan koupil pod stromeček krásné, nové, veliké a drahé - Primky. A děsně jsem se divila, že dostatečně nesdílí mé nadšení z pokladu po dědovi.
Taky jsem dostala dva poukazy na spodní prádlo, čímž se radost jen znásobila.
Musím se pochválit.
V bezobalovou domácnost se asi nezměníme, ale apelujeme na bezpotřebnou.
Ještě víc než dřív přemýšlím, co opravdu musím nebo chci koupit. Jestli to víc chci nebo potřebuju, jestli to chtění je nepřekonatelné, potřeba veliká a radost dlouhodobá. A nedalo by se to koupit už jednou koupené?
V podobném duchu jsem letos přistupovala i ke koupi dárků.
Snowboard pro Bohyni z Letgo jsem dokonce přebírala na Štědrý den v poledne na parkovišti u McDonalda. A jakkoliv jsem se snažila být štědrá, šetrná a praktická zároveň, sem tam mi pod prsty přece jen nějaká ta nová, plastová hračka pod stromeček proklouzla, třebaže v ekologickém papíře zabalená. 
Bez L.O.L. Surprise by to prostě nebyly Vánoce!!!

Jsem všechno možné jen né přehnaně důsledná, jdu na to fikaně pozvolna, abych okolí nezastrašila:).

ByLucky PHOTO

NÁSKOK

Měla jsem náskok - dokud jsem se v úterý po jednom focení nepřiopila a usla už u televizních novin.
Náskok je dobrá věc, ocenila jsem ho už před pěti lety, když se těsně před Vánoci rozhodla předčasně narodit Šušu.
Jen je důležité ho neztratit...
Doporučuju moc nepít, nejíst a hlavně si nedávat horkou vanu!!!
L♥ 

ByLucky PHOTO


 

PLÁN

Plníme plán.
Plán Vánoc.
Letos jsem si myslela, že mám náskok, dokud jsem nepotkala dvě kamarádky, jedna má zabaleno a druhá zabaleno a napečeno. Musím si dát pozor, s kým se stýkám!
Vyhodnotila jsem, že víc už toho za den(a noc) prostě nestihnu, je třeba se vážně zamyslet nad efektivitou. Přiměl mě k tomu lektor na kurzu Photoshopu, což cílem kurzu asi nebylo, ale bylo to "docvaknutí" k nezaplacení. A i kdybych si z Budějovic krom pár klávesových zkratek odvezla jen to, mělo to smysl.
Ten první sníh jsme si užili, jako by měl být poslední. Ani jsme letos nečekali, až dostatečná vrstva překryje bobky.
Už půl roku poctivě docházíme na logopedii, ale Šušu i letos obdivuje na náměstí slaměný batman a širokou veřejnost zve na vánoční desítku.
K logopedii a rehabilitaci nám přibyla ještě ortodoncie.
Oplakali jsme roztátého sněhuláka.
Bez Vánoc by ta zima byla děsně dlouhá...

ByLucky PHOTO

KRIS KROS

Jestli nasněží, budeme bohatý! Říkala Šušu:).
Od Ježíška si přeje být mořskou pannou a je přesvědčená, že vosa má švihadlo a né žihadlo.
Povedlo se mi vyšlehat sníh, ale kypřicí prášek zůstal na lince.
Měla jsem ráda Nohavicu, teď už mám ráda jen jeho písničky.
Dáváme si pozor na pusu, protože se blíží TO v prosinci, kdy budeme mít v obýváku klacek.
Máme nové rybičky, vodě bylo škoda svítit.
...

ByLucky PHOTO

TA MATYLDA

A co to jako je?
Robot Matylda, co stopuje z Jablonce nad Nisou do Pelhřimova do Muzea rekordů a kuriozit.
K čemu je to dobrý?
Nepochybuju o přínosu vědě, technice... Ale upřímně? To mě až tak nezajímá. Je to prostě zábavný.
Má to nějaký hlubší smysl?
Já ho tam vidím! Třeba ho tam najdete i vy: KLIK

Ale pozor - to nadšení je nakažlivé a závěr bude jistě dramatický:)!


PS:  Dost se snažím omezovat prokrastinaci na síti, ale v tomto případě jsem ráda udělala výjimku a celým projektem se nechala nadchnout až tak, že když Matylda projížděla přes Písek, naprosto iracionálně jsem naložila Šušu a snad popré v životě jsem jela rychlostí přes 100km/hod k odbočce u Dubí hory, kde Matylda už asi hodinu marně čekala na dalšího stopa. V době mého příjezdu už naštěstí měla u krajnice své nové opatrovníky, popravdě jsem vůbec netušila, co bych si s ní počala. Prahla jsem "jen" po pohlazení a fotce. Přece jen ctím směr její jízdy, smysl autosopu a kouzlo okamžiku.

ByLucky PHOTO