SKORO 1/4 ZE 100

Příští rok spolu budeme 25 let.
Nevím, jak se to stalo...
Bylo mi necelých patnáct, a i když jsem byla hodně naivní, v tohle jsem ani nedoufala.
To, že i za čtvrt století se budu probouzet vedle svého prvního kluka, nebyl cíl ani plán.
Krom něj a Dylana jsem jiného nemilovala.
Zní to až hrozivě, ale ani to nebolelo, fakt:).
To se tak někdy přihodí... že není důvod nic měnit... rouhat se.... litovat.... experimentovat...
♥ 

ByLucky PHOTO

SENJ 2018 I

Kdybych si bývala nenazvracela den před odjezdem do kufrů.
Kdyby se nám bývalo už v Rakousku nerozbilo auto.
Kdyby všechna naše pojištění nebyla na prd.
Kdyby Šušu nespadla z postele a nenatloukla si hubu.
Bývala by to byla perfektní dovolená.
To by ovšem bývala nebyla naše. 
Naše dovolená totiž většinou bývá něčím okořeněná - o čem bych pak psala, přece:).
Více zítra... 

ByLucky PHOTO

ZE DNE NA DEN

Vyhlížíme neštovice - což nás naučilo žít ze dne na den.
To neznáme.
Většinou dost plánujeme. Nejdřív jsem z toho byla docela nervózní, hrozně nerada škrtám ve svém bronzovém diáři, ale reálná hrozba dětské infekční choroby a okolnosti uplynulých dní nás vyškolily.
Do toho Liberce jsem fakt chtěla! Pár přátel(seznámených s naším zdravotním stavem:), Aperol, čerstvý vzduch, zeleno, To ta Helpa, Ještěd!!! To všechno jsem potřebovala jako koza drbání, to všechno jsem byla připravená obětovat neštovicím, na to všechno jsem se radši ani netěšila.
A proto jsem ani nebyla překvapená, když jsem se deset kilometrů před Libercem otočila na Šušu a ona byla opupínkovaná. Naštěstí to byl jen planý poplach a po dopravním přestupku, bližším ohledání a telekonferenci přes WhatsApp jsme se rozhodli pokračovat dál, vstříc nejasným zítřkům stráveným třeba i v izolaci ve stanu. 
Musím uznat, že ten komár měl fakt smysl pro humor.
Zbytek víkendu mám tak trochu v mlze, Šušu sice neštovice zatím nedostala, ale já slušnou virózu jo.
Dokonce i ten Ještěd, mám pocit, že se mi zdál, ale sen to byl krásnej:-).
Někdy si ho musím nechat "dozdát". 

Až nebudeme čekat neštovice, až nebudu nemocná, až nebude přicházet bouřka, až pojede lanovka, až se Dan nebude obávat, že na Ještědu budeme muset přespat... 

A ještě ten Ještěd:
Asi jsem se zamilovala...

 ByLucky PHOTO

SEN(J) 2

My zas nejsme takoví balíci, jak se zdá. 
My náhodou svýho času (za našich mladejch let) docela cestovali. Za peníze ze sčítání lidu jsme jeli třicet osm hodin autobusem na Korfu, za roznášení volebních lístků jsme se v Zadaru se těsně minuli s papežem, na svatební cestě vyjeli skútrem na Olymp a celé jsme to završili dobrodružnou cestou do Splitu autobusem a ramenem jeřábu nabouraným v něm.
Teď už chápete tu euforii, když my někam dojedem!
A ve správný termín!!
Když jsem se na Airbnb koukala poprvé, ten dům tam ještě nebyl, vybrala jsem něco jiného, to se, než jsem se rozhoupala, obsadilo. Musela jsem začít odznova a narazila na dům, který se mezi tím rekonstruoval určitě přímo pro nás. Je to jeden z nejstarších a určitě nejcitlivěji zrekonstruovaných domů ve městě Senj. Dubové podlahy, dubové okenice, hrubé štuky, obnažené trámy, šedé betonové obklady, pruhaté povlečení z Ikey, žádné zbytečné doplňky, jen obrovský pytel ledu na uvítanou v mrazáku.
Už zase se mi chtělo brečet:).
Do Senj vedou několikakilometrové serpentiny, možná proto tam nejezdí autobusy, díky tomu tam nestojí žádné velké hotely, lidé jedí za rozumné ceny v restauracích, nakupují na trzích a největší turistickou atrakcí je trampolína a blikající autíčko. Toť má teorie a můj splněný sen.
Je mi vlastně úplně jedno, proč tomu tak je, jen bych si moc přála, ať to tak ještě dlouho zůstane, protože tam turisti a místní žijí ve zvláštní a vzácné symbióze.
A nebo si to jen maluju, protože jsme sluníčkářská rodina. Sluníčkářská rodina, které přijde přirozené polehávat na pláži vedle rodiny z Burkina Faso. Až druhý den mi doteklo, že asi neni úplná náhoda zrovna tohle volné místo, že lidi prostě nechtěj ležet vedle někoho, kdo má pleť tak černou, že se u moře mění až v tmavě modrou... 
A to my zase jo! 
A měli jsme to i s muzikou...
Hrozně to uteklo, stihli jsme jen výlet na hrad, který byl téměř za barákem, několik procházek do obrovského, luxusního, vylidněného, venkovního sportovního centra financované EU, jeden (drink) Sex on the beach, dvanáct svezení v blikajícím autíčku, vysbírat všechny omleté střepy z lahví (drahokamy - to se teď sbírá místo mušlí!), deset zmrzlin, tři nákupy na trhu, dvě posezení na lavičce před kostelem a než se Šušu naučila vyšplhat na ultra moderně vysokou postel s ještě vyšší matrací, jeli jsme domu.
Tentokrát jsme měli štěstí - o ničem jinym to neni!

Je to první místo, kam se chci vrátit, první místo, kde mi znovu strávené chvíle nebudou připadat ztráta času.

Lucky photo