pondělí 31. října 2016

MINI

Nebude to mini, bude to veliký a my tam budeme taky!
MINI, Dětský prodejní festival, 25. - 27. listopadu , Kavkův dům, Praha 1.
Původně jsem to chtěla vzdát, ale takové nabídky se neodmítají, a tak jsem zvážila naše možnosti a díky vstřícnosti organizačního týmu jsme našli řešení, jak se bez úhony zúčastnit.
Naše domečková postel bude po celou dobu vystavená v dětském koutku společně s propagačními materiály Lucky LIMIT a my jí v sobotu odpoledne přijedeme zkontrolovat a osobně pozdravit všechny naše virtuální lásky a krásky.

Jinak to tentokrát ještě nepůjde, příště už snad naplno, ale i tak se strašně těším...





neděle 30. října 2016

SHRNUTO

Abych to shrnula - je toho dost:-).
Byli jsme pařit! Po devíti letech, spolu, víc jak do půlnoci. Bylo to super, trochu retro - pamatujete Šeptej? Asi bych si zvykla...
Je ten druhej den! Chudák Bohyně odjela na turnaj do ČB bez podsedáku, telefonu a kartičky zdravotní pojišťovny. Ještěže jsem si mohla odpočinout u smažení 46ks lokšů. Znáte bramborový lokše? Den předem uvařený nastruohaný brambory, mouka, sůl, vyválet, skoro nasucho osmažit a pomašlovat máslem s česnekem. Nic na tom neni, jen bordel úplně všude a tři hodiny u plotny.
Po střevní chřipce přišly horečky, Šušince bylo ouvej - viděla i vlky. Jeden seděl na poličce a druhej na okně, ale je to hrdinka, neztrácela na roztomilosti.
Nechala jsem si ostříhat pozůstatek platinové blondýny.
Ještě pořád dokážu překvapit Dana, třeba když si sundám podprsenku rukávem.
Byli jsme na Chlumské. Mám to tam moc ráda, a nejen proto, že jsem tam kdysi byla o ruku požádána.

Když byl Zeman zvolen prezidentem - normálně jsem brečela, teď se mi chce řvát!















































Foto: Lucky


pondělí 24. října 2016

BOMBA

To si zaslouží samostatný článek.
To je totiž bomba!
To totiž umí jenom ona - takhle to dotáhnou a naplánovat.
Omlouvám se všem, který naše domečky a podnikatelský záměry nezajímají. Někdy mívám trochu výčitky, že se to tu z osobního bloku trošku zvrtlo, ale todle je prostě teď náš život. Stejně jako teď je na všech fotkách spíš Šušu, protože Bohyně je většinu dne ve škole a na házené, tak tady je teď víc práce než zábavy, protože mi s věkem holek ubylo pár mateřských povinností a přibylo několik pracovních.
Tereza s napětím vyhlížela zahájení prodeje našich domečků, které budou zároveň sloužit i jako právoplatné postele, a její objednávka byla taky první, která přišla. Měla jsem z ní velkou radost! Byla jsem polichocena, že si Lolinka a Alánek budou pochrupkávat zrovna v našich postýlkách:). A taky jsem tušila, že v jejich podání bude zabydlení a tuning domečků/postýlek velká nádhera. Madame Cogutte nezklamala. Však posuďte sami...
U Veselých mají velkou výhodu, že jejich dětský pokoj má opravdu velkorysé rozměry a dvě velké domkové postele typu Matylda se tam bez problémů vejdou. Dětem tak vznikne intimní prostor na hraní, místo na příležitostné a časem i na denní spaní. Tereze dávám rozhodně palec nahoru, už jen za to splnění dětského snu - spát v hradu (jak Lola říká:))). 
Já osobně, ač je to asi antireklama, jsem v tomhle ohledu asi až trapně praktická, a i když domečková postel splňuje všechny předpoklady pro každodenní spaní, svým holkám jsem ji zatím nedopřála. Milujeme velké postele, lehávám u nich, když marodí, někdy k nim ukládáme návštěvy a často hrajeme v noci škatulata. Už Bohyňky vysněná palanda mi přijde vysoce nepraktická, babičku tam neuložíme, Dana by neunesla, pusa na dobrou noc je vysoká akrobacie - když ona ji strašně chtěla! 
A o tom to je... 

Když si tohle všechno uvědomíte, a i přes to všechno tu domkovou postel prostě chcete, není co řešit - napište a my vám  ji rádi vyrobíme. 














































Foto: Tereza/Madame Coqutte

čtvrtek 20. října 2016

NA UMAKART

Nikdy jsem žádnýho idola neměla, nikdy jsem nikoho nijak extra nežrala, vždycky jsem byla poměrně soudná.
Přišlo to až teď! Asi s věkem, blogem, jiným záběrem, čerstvým vzduchem... Prostě jsem našla pár obličejů, který bych si nad tu postel klidně i vylepila. A to si myslim, že mě soudnost doposud neopustila:).
Jsou to ženský, který ještě nezapomněly, jaké je to být dítětem. Rozhodli se nenudit, růst, krást dennodenně minuty svého spánku, kloubit neslučitelné, balancovat na hraně svých možností a věnovat se tomu, co je vedle jejich nejbližších baví, živí, třebaže se nacházejí v období, kdy by veškerou náplní jejich dne mělo být plnění domácích povinností. Ony zvládají obojí a zdá se, že hravě:). Zas taková hračka to asi nebude, ale určitá závidění lehkost tam je a pokaždé, když si myslíte, že teď už teda nemůžou ničím překvapit - vždycky se ještě něčím dech vyrážejícím vytasí. Dalším těhotenstvím, koupí domu, novým produktem, tajnou svatbou, dalekou cestou... Jak to ty ženský dělají???
Marně se snažím za nimi pokulhávat, ale ta lehkost mi prostě chybí. Často přiznávám, že toho mám plný kecky, u nich jsou však veškeré stížnosti vzácností.
Seznamte se aspoň se třemi, i když je asi všichni znáte:).

V poslední době mi vyráží dech  Martina a MMMoje. Koho napadlo, že s druhým dítětem její produktivita zvolní, mylil se stejně jako já. Jede jako neřízená střela. Její e-shop překypuje samými skvosty a vřele doporučuju taky její instagram.
Madame Coqutte určitě všichni znáte. Z té jsem úplně paf. Jak to ta ženská všechno stíhá? Úplně z ní šílim - vždyť to ani neni možný. Pro každého má den 24 hodin?! Já z ní jednou ten recept vyloudim:).
A v neposlední řadě je to Vendula a její značka Be Birdie. Ta snad nikdy nespí - kdy jindy by šila všechny ty krásný dětský věci.
Mitnikovou už ani nezmiňuju - z té má depresi snad celý národ:-).

Kdyby vám to nestačilo, koukněte do pravého sloupce blogu Mnou oblíbené, tam najdete spoustu dalších inspirativních lidí, kteří by si zasloužili být na první stránce časopisu Sedmička a viset na umakartových dveřích všech dětských pokojíčků, protože ať už dělají cokoliv - dělají to rádi a je to na tom vidět. 







Foto: https://cz.pinterest.com/pin/378232068689616724/

pondělí 17. října 2016

TEMNO

Mám takové malé období temna.
Nic mne nenapadá, mozek i tělo jedou na úsporný režim. Všechna svá hlídání jsem nucena obětovat třídním schůzkám, srazu třídních důvěrníků, nákupu v lékárně a doplnění ledničky. Holky si vystřídaly střevní chřipku, která se obden vracela, tudíž celá rodina týden nedělala nic jiného, než zvracela - hlavně v noci!
Šušu měla svátek, jediné, co si přála - byl sníh! Nemohla jsem sloužit, tak jsem aspoň zamluvila hory na příští rok.
Bohyně mi dělá radost, začalo ji bavit chodit do školy. Sem tam mi teda vyrazí dech větou tipu "to pravítko krásně řeže (pastelky)", ale jinak zírám.
Zahájili jsme topnou sezonu, vyndali zimní bundy, nakoupili oříšky, namleli mák...
Jsme připraveni.




























Foto: Lucky

neděle 9. října 2016

METR

Futra - dobrý, ale tenhle metr přece jen trošku elegantnější.
Úplně obyčejnou lihovou fixou si na pečlivě opracovanou dubovou fošnu můžete zaznamenat raketový růst vašich změnšenin a při jejich výskoku z hnízda přibalit do podpáždí.
K dostání zde: Lucky♥ LIMIT market

V případě zájmu pište své objednávky, stejně jako u ostatních věcí z kolekce Lucky LIMIT, na email: zavorky@seznam.cz.





































































Foto: Lucky

pátek 7. října 2016

AGITKA

5. 10. 14.00hod
Bohyně: Mami, budu kandidovat. Pančitelka říkala, že kdo bude chtít, může, a já chci. Ostatní nás budou volit, jako když jsou teď ty vaše volby. Prej si máme sepsat, co chcem změnit. Já chci: stálou pouť, aquapark, útulek a novou halu na házenou....
Já: Tak si to pěkně promysli a odpoledne si to můžeš připravit.


5.10. 20.00hod
Bohyně: Mami, diktuj!
: Já? Co ti mám diktovat? Já nechci kandidovat. Budu ti maximálně pomáhat s pravopisem, ale vymyslet si to musíš sama.
Bohyně: Hm, dobrá.Tak... já chtít aquapark. 
Já: Proč mluvíš jako naše pani Vietnamka? Nešlo by to říct jinak? Ty nejsi schopná dát dohromady jednu kloudnou větu. Vidíš, kolik je hodin? Nemohla sis vzpomenout dřív? Na co to píšeš? To nemáš větší papír? Minulej tejden jsem sice s tebou čtyři hodiny psala referát o Písku, ze ketrýho si dostala velkou jedničku, ale to nejde dělat každý týden. Budeš se muset tentokrát posnažit sama, když už ses dala na tu kandidatůru. Já ti  budu "jenom" pomáhat.

6.10. 14.0hod
Bohyně: Mami, volby jsem nevyhrála, byla jsem třetí z pěti. Lucka to opsala a vytiskla z internetu, Kodým byl až za mnou, i když přinesl na úplatu bonbóny, a Nikča, ta je slíbila a nakonec nepřinesla. Vyhrál to Štěpánek a jmenoval mě ministryní zdravotnictví, tak dobrý, my stejně nemáme tiskárnu!


Na dceru matky-voličky, která právě zjistila, že má týden propadlej pas i občanku - fakt dobrý:-). 






https://cz.pinterest.com/pin/378232068680016720/


čtvrtek 6. října 2016

SEDÁ SI TO

Pomalu si to začíná sedat...
U Bohyně se díky téměř šamanským rituálům (Bachovo krizová směs, náramek z lapisu, nekonečno trpělivosti) podařilo docílit neutrálního postoje ke školní docházce a já už si malinko zvykla na pohled na prázdnou lavičku před školou, kde jsme ještě minulý podzim sedávali s dědou.
Nádech, výdech, levá, pravá, ráno, večer, zas a znova! 

- Jsem čím dál vděčnější za všednost všedních dní.


 

































Foto: Lucky



pondělí 3. října 2016

ZRÁNÍ

U nás doma nastal čas zrání...
Trvalo to dlouho, ale je to tu a já se upřímně těšim na období sklizně:).
Trvalo deset let, než si to všechno sedlo, a já si konečně můžu sednout na sedačku a v klidu si říct, že tady na té sedačce budu sedět i za deset let. Teda, ta sedačka bude asi už jiná, ale flek pro sedačku už je konečně jasnej. Napjatě vyhlížim konec šoupání nábytku, přendavání věcí, přesouvání krabic a vysvětlování Danovi, že takhle je to prostě lepší! Konečně každý pokoj slouží k účelu svému určenému. Děcák je děcák (a ne vestavěná skříň), z trucovny je pracovna a naše osobní skladiště nabírá obrysu technické místnosti.
Šlo nám to pomalu, ale zpětně jsem ráda, protože hodně mých naštěstí Danem nevyslyšených přání a bědování bylo úplně šálených. Nakonec se to vyvrbilo moc hezky, všechno mělo svůj čas a chtělo to jen trpělivost. To kdybych věděla dřív, ušetřila bych si několik stěhovacích záchvatů a pár Danovo infarktů. To když přišel z práce a lekl se, že si spletl byt, protože naše doma vypadalo najednou úplně jinak. Bývala jsem schopná, než přišel z práce, přestěhovat půl bytu a k tomu ještě vymalovat:)
Zatím co nám pomalu začínají odcházet všechny elektronické spotřebiče, ostatní věci získávají na důležitosti, zvyšují svou hodnotu a pomalu zapouštějí kořeny. 
Konečně došlo na takové věci, jako je třeba koberec na hraní, závěs před regál do technické místnosti, prádelní koš a další věci nezbytně zbytné.
Strašně nerada kupuju nové věci - moc mi to nejde. 
Ale třeba pěknejch koberců na smeťáku prostě moc nenajdete, a tak se i já sem tam hecnu a něco nového do domácnosti na netu vyberu. V poslední době jsem si oblíbila Bonami.
Vybrala jsem tam Bohyni koberec do pokojíku. Hezké jsem objevila taky na Bianu, ale ten, co jsem chtěla. nakonec už nebyl, tak jsem načuřeně pokračovala v hledání a místo koberce jsem tam našla spoustu jiných věcí, které teď na mě vyskakují v reklamních oknech a tváří se, že je jako nutně musim mít. Kdyby Bohyni starší sestřenice neodtajnila význam symbolu na koberci, kterého jsme si do té doby nevšimli, mohli jsme být všichni spokojení, takhle se při vstupu do pokojíčku všichni uculujeme a Dan tvrdím že mu až oči přecházejí! Já nevim jak vy, ale já to tam nevidim:).
Další věc, kte uzrála, byl koš na prádlo. V čem máte prádlo vy? Pro mě to byl téměř neřešitelný problém. Potřebovali jsme minimálně dvě cosi, co nebude plastové a bude to nějak vypadat, protože to bude volně stojící. Nakonec jsme tam postavili dvě popelnice, jako... neohybá se tam úplně nejlíp, ale je to pěkný:))). Ba ne, jsou super, aspoň mám nějakej pohyb, holky baví do nich nosit gaťky, a když se neosvědčí - neztratí se. Takový věci já mám ráda!
Teď už stačí jen pár dodělávek a budeme sklízet, hnízdit, užívat si a prohlubovat svoje důlky v sedačce.
Jsme takoví domácí týpci:)!







 
































Foto: Lucky