středa 16. ledna 2019

O KROK

Ještě pořád se vezeme na vánoční vlně.
To ten sníh.
Nedojedené vanilkové rohlíčky, stromek, co neopadává, vánoční ozdoby z povánočního výprodeje, neutuchající radost z některých dárků...
Letos mi to nějak nevadí.
Ne, nerozhodla jsem se soutěžit se svojí ségrou, která již tradičně střídá stromek za zajíce, ale když někdo může mít stromek měsíc před Štědrým dnem, proč my bychom ho nemohli mít měsíc po.
Každému jak libo jest!
Chtěla jsem vám už v prosinci napsat pár tipů na vánoční dárky, ale copak jsem mohla?
Vždyť mě tu celá rodina (už i Dan:)) šmíruje a já si pak musím dávat pozor na ruku.
Ale byla to jako každoročně sranda.
Třeba mojí mamce jsme dávali obrovský fotoobraz od Saal digital s fotkou všech vnoučat a největší prekérkou nebylo to, aby překvapení nepropálilo jedno z pruhovaných dětí, ale jak já zrecenzuju produkt, který jsem na blogu slíbila zpropagovat. Fb naštěstí/zatím babička nemá, tak jsem nakonec šoupla recenzi tam.
Pak jsem si už od léta tajně myslela na staré Primky, nejlépe po dědovi, ale trochu jsem se ostýchala o ně babičku poprosit. Nakonec jsem se osmělila přesně v den, kdy mi Dan koupil pod stromeček krásné, nové, veliké a drahé - Primky. A děsně jsem se divila, že dostatečně nesdílí mé nadšení z pokladu po dědovi.
Taky jsem dostala dva poukazy na spodní prádlo, čímž se radost jen znásobila.
Musím se pochválit.
V bezobalovou domácnost se asi nezměníme, ale apelujeme na bezpotřebnou.
Ještě víc než dřív přemýšlím, co opravdu musím nebo chci koupit. Jestli to víc chci nebo potřebuju, jestli to chtění je nepřekonatelné, potřeba veliká a radost dlouhodobá. A nedalo by se to koupit už jednou koupené?
V podobném duchu jsem letos přistupovala i ke koupi dárků.
Snowboard pro Bohyni z Letgo jsem dokonce přebírala na Štědrý den v poledne na parkovišti u McDonalda. A jakkoliv jsem se snažila být štědrá, šetrná a praktická zároveň, sem tam mi pod prsty přece jen nějaká ta nová, plastová hračka pod stromeček proklouzla, třebaže v ekologickém papíře zabalená. 
Bez L.O.L. Surprise by to prostě nebyly Vánoce!!!

Jsem všechno možné jen né přehnaně důsledná, jdu na to fikaně pozvolna, abych okolí nezastrašila:).


































ByLucky PHOTO

neděle 13. ledna 2019

BLOGU PADAJ ZUBY

Začínám tu šestý rok.
Tehdy jsem vůbec nevěděla, co dělám.
Během prvního roku jsem publikovala 225 článků, ten minulý už jen 70.
Letos se taky nepřetrhnu, mezi mými předsevzetími určitě nebylo víc psát.
To spíš spát a psát, když mám co a když mám chuť.
A to se nedá naplánovat.
Blog se prostě zcela přirozeně propadl v žebříčku mých hodnot, kterým těch pět let dost zamávalo.
Svět se zas o něco zrychlil, všichni teď mnohem raději sjíždějí rychlejší a dravější Instagram. I já.
Na nic však nedbám.
Sama k sobě se sem vracím k receptům, fotkám, vzpomínkám a nejednou se tu, přiznávám, začítám do vlastních řádek. 
Díky blogu jsem to víc já.
A slibuju, že oficiálně ho rušit nehodlám.
Snad to udělá radost i vám...
L




























ByLucky PHOTO

středa 2. ledna 2019

BYLO A BUDE

Bylo dobře a věřím, že bude dobře...
Docela se těšim, že mě ten nový rok bude těšit, protože je potěšením se pořád z něčeho/někoho a na něco/někoho těšit.
Někdo se jako radovánek narodí, třeba jako naše Šušu,  a někdo se radovat musí učit, třeba jako Dan.
Radovat se je dar.
A radovat se z maličkostí je umění - zvlášť v dnešní době.

Milujte se, radujte se a nezblázněte se!!! 

































































 ByLucky PHOTO

sobota 22. prosince 2018

čtvrtek 20. prosince 2018

NÁSKOK

Měla jsem náskok - dokud jsem se v úterý po jednom focení nepřiopila a usla už u televizních novin.
Náskok je dobrá věc, ocenila jsem ho už před pěti lety, když se těsně před Vánoci rozhodla předčasně narodit Šušu.
Jen je důležité ho neztratit...
Doporučuju moc nepít, nejíst a hlavně si nedávat horkou vanu!!!
L♥ 

































































ByLucky PHOTO


 

čtvrtek 13. prosince 2018

KOSÁCI

Nebaví mě fotit stále na stejném místě. 
Mám pár oblíbených lokací, poctivě je střídám, vyhlížím nové a jejich výběr přizpůsobuju sestavě focených a počasí.
Tentokrát jsem se moc netrefila.
Dva dospělí, dvě děti, krásná jména, zima, déšt, v McDonaldu už jsme fotila mnohokrát, co třeba to nově otevřené - jak Šušu říká, KaFeCe. 
Těsně vedle,  Marián vede bezobalový ochod Kosí zob a Tereza komunitní centrum/lesní školku Kosí hnízdo ve Slivenci u Prahy. Upsss, těsně vedle. 
Jaká to náhoda, zrovna v týdnu, kdy jsem si ušila své osobní frusáčky a sbírala kuráž ke svému prvnímu nákupu v jejich spřáteleném píseckém bezobalovém obchodě.
S nima by bylo hezky všude.
To vám bylo tak pěkné focení...
Myslím, že z těch fotek je to vidět.
Jsem vděčná za taková setkání.
Seznamte se:
Marián+Tereza+Žofka+Čenda















































ByLucky PHOTO