pátek 21. září 2018

VYHOVUJE MI TO

Znám i lepší měsíce, než je září, ale ten režim mi vyhovuje.
Letos jsme to zapojení do procesu zvládli skvěle.
V papírnictví jsem byla jen dvakrát, bačkory máme pořešené, tělák připravený, obědy načipované, e-pokladnu doplněnou, hygienické potřeby odevzdané, přihlášku do družiny podepsanou - a to ještě ani není konec měsíce!
Hned to bylo snadnější, když jsme si každé ráno nemuseli procházet slzavým údolím.
Je to radost, když se děti těší na každý druhý den.
Já si teda to těšení přiživuju litry Coly a ledového kafe, což je u nás doma povolený doping.
Trošku se obávám toho, že nám tu idylku pokazí zkoušky na osmiletý Gyml, ale co nadělám. Snažila jsem se tuto příležitost před Bohyní utajit, ale před Hujerkou nic neutajíš. Tahne jí to tam! I přes mou poměrně velkou nevoli, kterou před ní ovšem nikterak neprezentuji.
Pořád mě fascinuje, jak můžete tak strašně milovat někoho, s kým je to tak hrozně složitý.
Když odjíždím fotit svatbu, Šušu řekne, že se jí bude asi malinko stýskat. Bohyně se zajímá, kam jedu, s kým jedu a kdy přijedu. 
Ale význam je prakticky stejný:).
Jak já to překládání a čtení mezi řádky nesnášim...



Bylucky PHOTO

úterý 4. září 2018

SENJ 2018 II

Buď všichni kecaj nebo někde setrvačně dělám chybu.
Vy si na dovolené jako fakt odpočinete?
Letos to byla opravdu makačka! A to jsem si slibovala, že když už jsou holky docela velké a jedeme na to samé místo... Jsem naivka.
Všechno to začalo střevní chřipkou, což samo o sobě není šťastní začátek, protože balit na týden pro celou rodinu s lavorem v ruce a zároveň vymývat lavory ostatním je den před dovolenou doslova průser.
Jako rodinný optimista jsem i v mrákotách byla v roli a střevní chřipku jsem pro sebe vyhodnotila jako skvělou dietu do plavek a pro děti v kombinaci s kinedrylem jako skvělý utlumovací prostředek na dlouhou cestu k moři. Ovšem natolik naivní, aby mi nedošlo, že cesta do Senj nám bude trvat nejméně devět hodin a Dan jako jediný tu infekční polízanici ještě neměl, bohužel nejsem. Kdybyste někdo věděl o někom, kdo by chtěl koupit scénář o tom, jak mladá rodina jede k moři a tatínka v polovině cesty postihne úmorná střevní chřipka - dejte vědět. Mám ho v hlavě i se všemi nechutnými detaily.
V reálu na něj naštěstí nedošlo. V reálu totiž to coby kdyby rozjímání přehlušilo hodně hlasité bouchání u zadního kola. Poprvé v životě byl Dan klidnější než já, ani fungl nové sluneční brýle nezakryly můj osudu oddaný výraz, který u nás doma nikdo moc nezná a značí velké ouvej. Sykl: "To dojedeme". A s přestávkou na každé pumpě (kvůli překontrolování kola) to opravdu dojel. Když jsme zastavili před apartmánem, holky skandovaly hip hip hurá a já brečela. To ten výhled, mořský vánek, střevní chřipka, nervy s autem, solidarita rodiny a s ní spojené celou cestu cinkající plné zavařovačky. Prostě doják...
Co na tom, že paní, která nám měla předat klíče od ubytování, nezvedá telefon a na esemesky odpovídá: "Nevim, kdo jste a za kým jedete". Co na tom, že fouká mistrál. Jsme tu! A vy si, paninko, koukejte hodně rychle vzpomenout, protože já už se na nohou dlouho neudržim a děti se zaslouženě chtějí okamžitě vykoupat. 
Vzpomněla si naštěstí docela rychle, ještě než jsem stihla zmatkovat, a jako omluvu nám přinesla klíče i s týdenním nákupem. Zato pojišťovna tak rychlá nebyla. Pojištění jsme byli od hlavy až k patě, od střechy až po kolo, ale nějakým záhadným způsobem se opět žádná naše pojistka na zvracení a skoro upadlé kolo nevztahovala. Ještě ke všemu v neděli!!! Nějak nám nejde si komplikovat život podle pojišťováckých tabulek, což je dost nevýhodné. Ale jednu radu jsme dostali. Dojet do nejbližšího autoservisu a nechat si auto opravit. Ahá! 
Od tý doby se nám už jenom dařilo.
Auto nám (i s objednáním součástky) opravil za půl darma do druhého dne opravář jak z blbý reklamy. Takovej ten, co má uprostřed obýváku na bílé kožešině místo sedačky motorku, rifle proklatě nízko a pod okem šmouhu šmíru.
Mistrál ustál, vyprazdňování se ustálilo, škoda, že bylo na čase jet domů.
Chvíli jsem uvažovala o podnikání z pláže vzhledem k nepříznivé politické situaci a frontám v papírnicví, ale nakonec jsem se obětovala.
Možná si říkáte, jestli nám to za to vůbec stojí? Stojí! Jedno ráno v našem oblíbeném domě, jeden pohled v dáli, jedno tempo v moři a už si ani nepamatujete, že jste vůbec kdy litovali, že jste se na nějakou dovolenou vůbec vydali.
A o té jednorožcové zmrzlině, které pořád říkám nosorožcová a všichni se diví, jak může chutnat, ani nemluvim.
Ten kontrast je prostě k nezaplacení...







































































ByLucky PHOTO



neděle 2. září 2018

SENJ 2018 I

Kdybych si bývala nenazvracela den před odjezdem do kufrů.
Kdyby se nám bývalo už v Rakousku nerozbilo auto.
Kdyby všechna naše pojištění nebyla na prd.
Kdyby Šušu nespadla z postele a nenatloukla si hubu.
Bývala by to byla perfektní dovolená.
To by ovšem bývala nebyla naše. 
Naše dovolená totiž většinou bývá něčím okořeněná - o čem bych pak psala, přece:).
Více zítra... 
















































































ByLucky PHOTO