úterý 16. července 2019

PO RÁNU

Foťte se, nechte se fotit, na mobil, zrcadlovkou, sdílejte, vyvolávejte, rámujte.
Vždyť to tak strašně letí...

































ByLucky PHOTO

 

pátek 28. června 2019

TRAMPOTY

Ještě před nedávnem jsem měla rozepsaný příspěvek, který začínal "máme se srandovně".
Uplynulo pár dní a všechno je jinak.
Najednou mi všechny drobné radosti přijdou ještě drobnější.
Loučení navždy bez varování je vždycky těžký, třebaže jde o služebně nejstarší členy rodiny.
Jen někdo chybí prostě tak nějak víc...
A to jsem si myslela, že už jsem velká holka.
Ještěže mám novou kámošku boreliózu, s tou se všechny trampoty snášej líp:).
Vítej,  LÉTO 2019! 





















































ByLucky PHOTO

 

pátek 31. května 2019

JAK JSEM

Vypsat se mi hrozně pomáhá.
A moc mi nepomáhá, že na to nemám čas.
Hrozně ráda bych vám napsala o tom, jak se Bohyně nedostala na gympl, jak jsem vlastně nechtěla, aby se tam dostala, a nakonec jsem byla smutná, protože ji to vůbec nemrzelo a já ji tam i přes svou počáteční nevoli už viděla. Prostě zmotivovaná matka!
Jak jsem zase o rok starší. Psychicky je mi fajn, ale fyzicky je to bída. Že mě od sezení u počítače strašně bolí záda, ani míč místo židle nepomáhá, běhání to jen zhoršuje a na hromadné pocení jsem nepřekonatelný asociál. Naposledy, když jsem vyšla do společnosti, jsem zjistila, že jsem malá - já na to prostě zapomněla.
Taky o tom, jak naše domácnost zezelenala. Přišlo to plíživě, postupuje to krok sun krok, náš odpad se zatím rozhodně nevejde do zavařovací sklenice, ale jsem na nás pyšná. Pro naše holky to jednou bude věc samozřejmá! Nelibě nesou snad jen ten vlasový octový oplach. Ten poměr budu muset ještě vychytat.
To všechno by si zasloužilo samostatný příspěvek.
Na to všechno bych nerada zapomněla...




























Bylucky PHOTO


středa 8. května 2019

SKORO 1/4 ZE 100

Příští rok spolu budeme 25 let.
Nevím, jak se to stalo...
Bylo mi necelých patnáct, a i když jsem byla hodně naivní, v tohle jsem ani nedoufala.
To, že i za čtvrt století se budu probouzet vedle svého prvního kluka, nebyl cíl ani plán.
Krom něj a Dylana jsem jiného nemilovala.
Zní to až hrozivě, ale ani to nebolelo, fakt:).
To se tak někdy přihodí... že není důvod nic měnit... rouhat se.... litovat.... experimentovat...
♥ 








































ByLucky PHOTO


sobota 27. dubna 2019

VVV - VELMI VESELÉ VELIKONOCE

Během dvou hodin jsme stihli: odbavit devatenáct koledníků, rozdat plato vajíček, vytáhnout jednu třísku, zchladit zvýšenou teplotu, poznat Agátky potenciálního tchána, sníst mísu chlebíčků s telecí paštikou, vypít lahev slivovice, dostat pozvánku na oslavu padesátin, nechat si zakouřit celý dům, zničit podlahu v obýváku.
Některé tradice jsou docela náročné.

Ale už teď těšíme na další rok:-)!




























































ByLucky PHOTO


čtvrtek 18. dubna 2019

VRKŮ

Jste citlivá duše, citlivé povahy? Dál nečtěte. Dnes to bude kruté.
Začalo to větrem, velký větrem, který odnesl jednu střešní tašku z naší střechy. Nic dramatického, závadu jsme nahlásili na domovní bytové správě, náhradní střešní tašku jsme po domluvě připravili za dveře a doufali, že oprava proběhne dřív, než nám nateče do obývacího pokoje.
Nenateklo - nepršelo, ale když na mě za střešním oknem v úrovni třetího patra jednoho rána zaťukal chlap, byla jsem spíš ráda než vyděšená. Několikatunová oranžová plošina zablokovala dopravu v celé ulici a pán v montérkách, co se vznesl vzhůru k našim oknům skoro jako anděl, se mi s pokrčenými rameny a potutelným úsměvem svěřil, že je tu, ale má problém, protože tu náhradní tašku si zapomněl dole. Nelenila jsem, doběhla tři patra dolů pro tu připravenou a s chvatem zkušeného podavače mu ji podala skrz střešní okno do ohrádky. Pán poděkoval, já se pousmála jakože brnkačka a cestou pro Šušu do školky se ještě letmo pootočila, abych pánovi zamávala a celou akci z povzdálí vyfotila, abych snímek následně hrdě poslala Danovi se slovy "akce skončena".
Načež přišla zpráva :"Doufám, že jste tam nezabarikádovali toho holuba!
Jakože, cože, kde, proč? On tam měl nějakej holub hnízdo? Proč mi to nikdo neřekl? Vzaly jsme to ze školky smykem, plošina nikde, taška na svém místě, holub bůh ví kde. Ajajaj... 
Blbost, ulít - přesvědčovala jsem sama sebe a zároveň nenápadně otvírala okno poblíž inkriminovaného místa, pozorovala, jestli se nenadzvedává taška nebo neozývá zoufalé vrků. Nic. Jenže pak to začalo. Přišel Dan z práce, holky z kroužků, jako každý podvečer jsme se slezli na sedačce v obýváku pod střešními okny a najednou na nás zobáčky zaťukali dva holubi. Oblejzali okna, nakukovali do obýváku, ťapali po skle, kouleli očima. Až do chvíle, kdy Bohyně namítla, že to jsou ti naši a asi hledají mladé, jsem měla radost, že nemáme na svědomí holuba. Teď máme na svědomí vajíčka! Dušín ve mně si pohrával s myšlenkou, že zavolám pána s plošinou, aby znova zablokoval dopravu, odkryl střechu a zachránil asi vajíčka a taky možná nic, copak já vim, protože nevim, ale ti holubi se tak tváří! Ťukali dlouho, Šušu tvrdí, že měli uplakané oči, dokonce mi psali SMS. Ba ne, to byl můj vtipný manžel, že hledá dům holubí:). Stála jsem před životním rozhodnutím. Zjednodušil mi to Dan. Prej jsem si je neupekla, tak co řešim. Ten mužskej pohled je někdy strašně fajn.
Pečenýho holuba si asi nikdy nedám, kuře jim, králíka v žádným případě, křepelčí vajíčka ani náhodou, slepičí běžně, játra nesnášim, játrovou paštiku miluju, sáčky kupuju jedině kompostovatelné, ale zboží balim do bublinkové fólie. 
Kážu vodu, ale piju víno, i když se moc snažim být důsledná, nerada bych byla urputná. 
Bojuju sama se sebou!
Chci být vzorem, ale né fanatikem.

PS: To je na delší povídání, tak zase příště, jo?





























PHOTO: ByLucky