Uteklo to jako... Jako rok s miminem, školačkou a blogem. Bylo to rychlé, výživné, záživné, nečekané, zábavné, poučné a ani trochu toho nelituju. Nelituju ani jedné minuty strávené na blogu. Přiznávám, že jsem tomu propadla a poněkud zabředla v internetových vodách, a nečekám od všech pochopení. Úplně mi stačí, že mě to prostě ba a že mi to pomáhá "se nezbláznit". Chvěju se při každém pípnutí mobilu, který mi poctivě hlásí každý komentář (tuhle třešničku na dortu já ráda). Ještě nikdy jsem tu za to vlastně nepoděkovala. Tak děkuju, fakt! Já ani nečekala, že to bude číst někdo jiný než babička, sousedka a pošťačka. A nakonec je z toho slušná parta. I díky tomu jsem odhodlaná cupitat dál, i když poslední dobou často volám na pomoc mé zodpovědnější já, protože usilovně chci udržet určitý řád, který jsem si tu nastavila. Dobře mi tak!
Je to zvláštní svět...Toužím tu poznat každej kout (a že jich tu je), každý den narazím na nějaký nový blog, zajímavou věc nebo milou osobu. Na každém rohu tu číhají různé výzvy, nové nápady a inspirace. Jak to, že jsem tuhle končinu neobjevila už dávno?
Mám to tu ráda, mám Vás ráda...
PS: Sakryš, kde mám ten šnuptychl:-)?
Foto: Lucky
