Šušu bude brzo rok a já nevím, kde je? Teda Šušu vim, kde je - zrovna spí v našich pruhatejch peřinách. Já myslim ten čas, ten rok, těch skoro dvanáct měsíců, 365 dní, nespočet okamžiků, zážitků a prožitků. Kam to všechno plyne....
Plyne to rychle. Ráno vstávám ještě míň vyspalá, než když usínám. Noci jsou u nás celkem divoký. Většinou chodíme spát až zítra. Holky chodí docela brzy (nejdřív odpadne Šušu a záhy se odporoučí i Bohyně), ale s náma je to horší. Než pofackuju byt, nacpu myčku, namažu svačinu, připravim oblečky, uvařim příkrmy - je 9hod a já bych se ještě tak ráda stihla taky trošku realizovat. Většinou ale vyhraje nezbytná hygiena, prádlo nebo zašívání. K počítači usedám tak kolem 11tý. Pročítám oblíbené blogy, připravuju si příspěvky, kocham se na pinterestu, vyřizuju maily (přesně v tomhle pořadí) a povídám s Danem, který se obvykle celý večer snaží najít něco v televizi (ještě nepochopil, že je to marný!). Takhle se většinou proklikám až do druhýho dne a když se konečně rozhodnu jít na kutě, dámy jsou po 6hod spánku odpočaté a do rána se střídají z různorodých důvodů ve vstávání. A repertoár mají poměrně rozsáhlý: hlad, žízeň, strach, zlý sen, smutno, zima, horko, šprajclá noha......
Ráno nám tu nekokrhá kohout, ale žvatlá Šušu a to už od 6hod! Teď, když je škola to tolik nevadí, ale o prázdninách a víkendech je to krutý. Snad i kvůli tomu se Dan slitoval a pokud to jde, vodí do školy Bohyni on. Né že bych doma dospávala - to fakt nehrozí, ale aspoň si v klidu zašukam po bytě:-). V poledne vyzvednem školačku, dojdeme si na zmrzku, posbíráme kaštany a přes pekařství, zeleninu, masnu, babičku šupajdíme k domovu.
No a je skoro večer. Jednou týdně má odpoledne Bohyně kroužek, někdy zajdem na návštěvu, pohrajem si na hřišti nebo se jen tak poválíme doma. A šup šup večeře, úkoly a........
A jsem tam, kde jsem dnes začala. Je to pořád dokola. Den co den a rok je v p... (vždyť víte kde:-)!
zdroj: http://www.pinterest.com/pin/378232068679284110/
Hezký den, opravdu to letí příšerně, a to je jen jeden rok. Moje holky už mají obě 20+ a já vůbec nedokážu pochopit jak se to mohlo stát, že to tak strašně rychle uteklo a jak rychle mi obě dospěly. Lea
OdpovědětVymazatSnažím se, fakt se snažím - užít si každý okamžik! Ale v tom fofru je to strašně těžký:-)....
OdpovědětVymazatČlánek napsaný 1. října a já mám pocit, že je to naše realita všedního dne, jako byste byla u nás doma a především - v mé hlavě. Našla jsem jediné dva rozdíly - naše starší ještě do školy nechodí a náš mladší považuje pátou za ideální dobu ke vstávání :-).
OdpovědětVymazat