DETAILY I

Některé detaily u nás doma  fakt miluju....
Když světlo laškuje se stínem, struktura si podává ruku s materiálem, lesk střídá omšelost, minulost sousedí s novotou. To mám ráda, v tom se cítím dobře - to je pro mě DOMA.

Samozřejmě je spousta věcí, který doma nesnáším. Ale na některé jsem se rozhodla zvyknout, některé jsem odhodlaná vyřešit a některé jsem se dokonce naučila mít ráda. Třeba jako rejhu v podlaze, kterou se mi podařilo udělat, když jsem v 9. měsíci podlehla hnízdícímu instinktu a přestavovala byt. 
Já vůbec často přestavuju, nejraději sama. Asi by bylo snazší počkat na Dana, ale když on u toho tak vzdychá, funí, koulí očima, ptá se proč a kam a jak.... To si to raději udělám sama a on to pak chudák doma nepoznává. Chvíli brblá a pak uzná, že to nebyla špatná změna (ale né moc nahlas.-)).
Nebo krb, kterej nám pomáhal stavět náš děda. Je prostě křivej!!! Děda je totiž architekt, je mu 90let, všechno měří starým zednickým metrem bez čísel a co řekne, je svatý.
A naše cihlová zeď. To je taky kapitolka! Jsem si ji prosadila a nějak mi  nezbyl čas ji celou vyspárovat. Je totiž štítová, prochází celou šířkou bytu a na výšku má cca téměř 7 metrů. Ale i tak má své kouzlo.
Taky ty příkrý původní schody, co vedou do bytu - jsou strašný. Ale já je zbožňuju, jsou přes sto let starý, strašně vržou a určitě je pod nimi ukrytej poklad (si teda já myslim:-)). No přece je nevyměnim?
Jo a ta škvíra v prkenný podlaze před záchodem je strašně vtipná. Minulou zimu se roztáhla tak, že se to prkno začalo prošlapávat, a než se Dan dostal k tomu, aby udělal klín - zase se s jarem zatáhla. Ona ta prkenná podlaha je vůbec komplikovaná. Ale když víte, kam šlápnout...
 
Nikdy nebude hotovo, nikdy to nebude úplně podle mých představ, pořád to budou kompromisy, ale tady je zatím jen pár detailů, na které se ráda dívám:

Foto: Lucky