→

Mám hlavu jak pátrací balón!
Možná je to tím předvánočním obdobím, možná únavou a nedostatkem spánku, třeba taky třídním srazem po 20 letech, ségry čtyřicátinama, nedávnýma Dušičkama a a a....
Asi se neni čemu divit, znám se - jsem jak houba. Ale tohle je i na mě moc! Myšlenky mi proudí hlavou jak auta po dálnici, která než se zařadí do správného pruhu, zmizí v útrobách tunelu Blanka.

→City jsou nějak citlivější, nervy trochu pocuchanější, trpělivost krapet menší, oko poněkud vlhčí, vjemy vytříbenější.

Od včera se probírám starejma fotkama (kvůli dárku pro ségru) a přemýšlím, jak je ten čas neúprosný a jak mi před očima chřadnou ti, co znamenali moje dětství. Mezi tím se mi pod nohama plazí Šušu, která za tři týdny nudlí uhasí svou první svíčku, a hlídám hodiny, abych nenechala ve škole Bohyni →

Po cestě se rozhodnu vyřídit reklamaci parního hrnce v Lidlu. Na pana vedoucího čekám 30 minut a asi tak 15x vyslechnu slečnu pokladní: "Přispějete na sbírku Život dětem, kterou pořádáme, je to na postižené děti. Přispět můžete rovnou do kasičky, nebo Vám to přičtu k nákupu - 5, 10, 20Kč???". Přemítám (Šušu v zoufalství okusuje můj svazek klíčů), jak kvantita sbírek odrazuje od jejich podstaty, a když pak slečna pokladní poprosí o příspěvek zákaznici, která má po boku evidentně mentálně postiženou dospělou dceru, a s omluvným úsměvem utrousí: "Promiňte, já se zeptat musím", jsem v rozpacích. 
Bože - to jsou paradoxy!

↔Po cestě z Lidlu přemýšlím o včerejší návštěvě školy - u Bohyně byl den otevřených dveří. Ten pytel blech v první třídě bych opravdu dennodenně krotit nechtěla. Naše pani učitelka je nesmírně trpělivá, zlatem bych ji platila. Na můj vkus možná až trochu flegmatická, ale beru to jako přehnaně aktivní matka:-). Odklad je znát, Bohyně všechno hravě zvládá - je to trochu Hujer. Do třídy přišel novej spolužák/Rom, je to divočák a vůbec to nebude mít lehký. Je tam dva dny a už to všichni řeší!→

V masně ve frontě na maso si odpočinu, to jsem dopadla:-)! Holky blbnou před obchodem a já to naštěstí jen vidím, protože tlusté skleněné krámské dveře jsou milosrdné a pani, která hledá drobné, též. Mikroodpočinek mám ráda!!! Stačí chvilka, chvilinka, odbočka od běžných starostí, malá stopka - taková benzínka:). Kolik času já už takhle promrhala, ale promrhala jsem ho i horšími způsoby. S časem jsem měla problém vždycky, buď ho mám málo, nebo moc. Asi jako všichni, co? 

→Před obchodem za obchodem, Bohyně je skvělá ségra, pohlídá, nedržkuje, zabaví, Šušu ji miluje. Nesmím na ni být tak přísná, ale kdo jiný? Ve škole chytá strašný móresy, Dan to moc nestíhá a babičky se jí snaží zavděčit tím, že jí dovolí, co já zakážu. A to ještě nepočítám ten vzor z Hradu - jak mám pak vychovat slušnou holku?

No a takhle to jde celý den a dokonce i celou noc, furt něco řešim. Někdy se i pletu do věcí, do kterých bych asi neměla. Bohyně pak šílí, trochu se stydí a určitě jsem pro ni mnohdy trapná! Třeba jak jsem nedávno zachraňovala brečící holčičku na hřišti, která vypadala, jako že se ztratila. Neztratila - maminka ji nechávala vyplakat. Ale radši budu 100x trapná, než nevšímavá...

Tak....A dneska už dost, ať Vás nebolí hlava:-)!





Máte nějakou radu jak zkrotit tok myšlenek?
(Alkohol vylučuju - sále/ještě kojim!) 

http://www.pinterest.com/pin/378232068679875820/