a nebojím se je přiznat. Třeba jak jsem minulý rok vrátila /mně se zdál tehdy nevhodný/ dárek Ježíškovi. Tím nevhodným dárkem byl nový dotykový mobil - co já bych za něj dneska dala, ale tehdy jsem byla čtrnáct dní po porodu a děsila mě jakákoliv sebemenší změna čehokoliv.
Největší životní chybou byl/je/bude ale náš kocour Václav. Kéž bych ho taky mohla vrátit! Ale četla jsem mockrát Malého prince a tak dobře vím, že jsem zodpovědná za to, co jsem k sobě připoutala - chjooo. A tak jsem navěky (mé první kočce Vanilce je 17 let - mám štěstí na dlouhověké kousky:-)) odsouzena k neustálému větrání, vytírání, praní, luxování, utírání, zametání, hubování... Protože náš Vašek si dělá, co chce, kde chce a jak chce.
No abych mu jen nekřivdila. Někdy je s ním i sranda. On třeba umí skvěle hrát černý divadlo. Onehdá jsem měla pocit, že jsem v předsíni viděla proběhnout jednorožce, malého bílého chlupatého jednorožce, ha...Co to? Fata morgána?? Ne - Váva! Černej kocour, tmavá předsíň, plyšovej jednorožec a já se bála, že už jsem se fakt zbláznila - vůl jeden:-).
Nebo jak jednou ráno pršely černý kočky. Dodnes nevím, jak se za to zavřený střešní okno dostal - jen si pamatuju, jak jsem lezla po topení v noční košili z okna a tahala ho za nohu domů.
Možná jsem ho měla nechat spadnout, možná jsme si ho neměli pořizovat, možná ta kastrace pomůže a já si k němu najdu cestu a třeba jednou ocením jeho hluboce skryté kvality a budu za něj ráda...možná.
Každopádně když mi minulej týden označkoval čerstvě vypraný a vyžehlený prádlo (kdo mě zná ví, že nic horšího mi nemohl udělat) - okamžitě šel. Kastraci jsem dlouze odkládala, ale tohle byla poslední kapka. Naštěstí pani doktorka z mého telefonátu pochopila, že buď hned/nebo nikdy.
Zatím efekt žádný:-(...
PS: Někdo nějaká rada???
Foto: Pinterest
Fíha... to si beru jako poučení pro sebe... nidky neznačkuj vyžehlený prádlo, následuje kastrace!
OdpovědětVymazatA bacha, platí to i na nevyžehlený - prostě: "PRÁDLO JE SVATÝ"!
VymazatPS: Jsem holt stará textilačka:-)...
Teda masakr! Připomíná mi to kocoura Tomišáka od kamarádky z výšky - Tomiš byl narozeninový dárek - kocour britsko-chomýžský a taky znenadání začal značkovat (dospěl dříve než psaly chytré knihy), na veterině zrovna neměli prostor pro kastraci, tak to museli vydržet celý týden... během kterého zvládl Janu mou kamarádku v noci označkovat přímo do obličeje :-) Přežila, jen její partner konstatoval, že má štěstí, že si nevybral k označkování jeho neb by byl vykastrován hned bez anestezie. Nutno podotknout, že po kastraci ho partner lítoval, že přišel o svou mužskou chloubu... Prostě vydržet! Markéta
OdpovědětVymazatMilá Lucko, vím, že smát se cizímu neštěstí je špatné. Přesto jsem se nad vaším dnešním příspěvkem s chutí zasmála. Ono je člověku líp, když ví, že v tom není sám. Kocoura mám vykastrovaného, s tím problém není. To s kočkou. Nevím jestli je to stářím, nebo se mi za něco mstí, ale čůrá kde ji zrovna napadne. I v tom čistě vyžehleném prádle už to zkusila. V ten okamnžik bych taky vraždila, ale pak si říkám: ,,Když sis ji pořídila, tak trp!!!" A tak tiše (někdy spíš nahlas) trpím a vím, že až jednou odejde do kočičího nebe, tak mi bude chybět. Trpělivost a pevné nervy přeje Jitka
OdpovědětVymazatDoufam, ze me nebudete povazovat za sadistu, ale u nas pomohlo plesknout pres zadek. Nase Vendulka chodila kadit do kytek. V jedne nasi palme "to" bylo temer mesic, nez mi doslo, co v tom byte furt tak smrdi! Velkych kytek mame nekolik a nebyla moznost ani chut je odstranovat, takze jsem si na ni nekolikrat pocihala a kdyz se vykadila, tak ji pleskla. Nakonec pochopila a uz to nedela. Ale musim priznat, ze od te doby se leka kazdeho meho pohybu...:-( Iveta
OdpovědětVymazatIveto, tak to mám asi divnou kočku. Pokoušela jsem se ji ,,pleskat", když lezla na kuchyňskou linku. Byla vytrvalejší než já. Usoudila jsem, že bych ji dřív umlátila než aby tam nelezla a tak jsem to vzdala :-(. Jitka
VymazatKočka i pes vychovávají své mláďata opatrným stiskem za krkem a zatřepáním. Pomáhá to, vyzkoušeno. Tomu totiž rozumí, našemu křiku nerozumí. Jen u dospělejšího či dospělého to asi bude trvat déle.
OdpovědětVymazatDíky, mé milé, ale je to marný!!! Ještě jsem ani nedočetla Vaše komentáře a už jdu zase prát:-). Z čirého zoufalství jsem svůj problém konzultovala s vyhledávačem a....nestačila jsem se divit!!! Prý je to „stížnost“ na (pro ně) nesnesitelné poměry. Můžu taky zkusit další pomůcky, jako jsou feromonové prostředky, terapie Bachovými květy, homeopatika nebo uklidňující léky. A o vhodné terapii či užívání medikamentů se mám poraďit s odborníkem (veterinář, veterinární terapeut, zvířecí psycholog). Noc nic - jdu mu zatřást krkem, plesknout ho a u toho budu trpělivá. Tak aspoň, že jsem Vás pobavila. Moc děkuju, takové sympatie a cenné rady, vždy potěší.....
OdpovědětVymazatMilá Lucko, to jsem se ale pobavila nad Vaším příběhem :-))) velice dobře to znám a vím, že v danou chvíli nemůže být o zábavě řeč. Jako dlouholetá chovatelka britských kočiček Vám mohu vřele doporučit přípravek jménem Megepil nebo Felipil. Jde o antikoncepci pro kočičky u kocourků používané jako prevence značkování. Mohu opravdu vřele doporučit u nás používám již několik let k plné spokojenosti celé rodiny včetně čtvernožců. Jelikož u nás není k dostání doporučuji se spojit s paní Andreou von Lacman ona Vám ho velmi ráda sežene a zašle. Jméno snadno vygooglíte s odkazem na její chovatelskou stanici a tam je i email. Přeji hodně zdaru, uvidíte, že se kocourek stane miláčkem rodiny s velkým M. Hezký den Lada se smečkou :-)))
OdpovědětVymazatDrahá Lado! Škoda - pozdě.-)...
OdpovědětVymazatNééé, nelekej te se - ještě jsem ho nazaškrtila! Jen jsem podlehla, nechala ho vykastrovat a odhalila věc, která se u nelíbila. Novej kočkolit! Rázem je z něho "M"iláček.
PS: Ale i tak jste strašně laskává. Vaší smečce ZDAR! A všem kočkám zvlášť...HURÁÁÁ!!!!