VÁNOCE V LEDNU

Óóóch,
teda madam - já padam!!!!

Taká krása,
nepřestávám jásat.

Celý Písek bude blednout,
možná si i z toho sednou.

Konečně jsem velká holka
a né ňáká chudá selka.

Tak jsem se dočkala,
ráda jsem si počkala.

 - To jsem ROSE napsala:-). 

Děkuju♥.....

Velké emoce a ovace nová kabelka od Rosi Mitnik vyvolala!!!!

Zvenku nuda, uvnitř zábava (puntíkatá podšívka:-)).

Foto: Lucky

ORL

Jsou jistá životní období, kdy i návštěva ORL je vrcholně kulturním zážitkem.
A právě v tom období jsem se ocitla já. Popravdě, je málo věcí, které mě v poslední době donutily se barevně sladit, vyžehlit vlasy a odupat boty. Přesně tyhle věci udělám až příště půjdu na ORL a ještě dlouho budu litovat, že jsem je neudělala už tentokrát, protože ten pan doktor byl fakt švihák. Proč já mám štěstí na ty mladičké pány doktory (u prvního porodu jsem si připadala jak na pionýráku, porodní asistentka vypadala tak na osmnáct a doktorovi bylo osmadvacet).
 - Co si asi myslel, když jsem se tam vřítila celá brunátná, oteklá, neučesaná, oblečená co věšák dal a ještě ke všemu ošperkovaná Šušu. Tvářil se dost pobaveně. Zřejmě jsem pro něj byla výzva?! Kojící matka, které nezabírají jediná atb, které může dostat, s ročním miminem v náručí a nepřestávající bolestí pravé půlky hlavy. To tam asi každý den nemá. Ale klobouk dolů! Zachoval klid, i když mu Šušu při vyšetření kopala do rozkroku a následně se mi věšela za jehly zapíchnuté v nose. Nevím, kdo byl statečnější! Jestli on, a nebo já - obrázek bychom zasloužili rozhodně oba. Kdyby mi to nepomohlo, mám ještě jednou přijít. Nepřijdu! Ne, že bych pana doktora nerada viděla, ale tu bolest už nikdy nechci zažít, a naštěstí nemusim, protože po tomhle tragikomickém zážitku se mi nakonec konečně ulevilo:-)...

PS: Děkuju pane doktore!!! 

Solidární kocour:-)!

Foto: Lucky




 

SEČTENO PODTRŽENO...

Táááák........... a od zítřka je líp!
- Jsem se rozhodla. Už mě to neba. Se tu v tom babráme už měsíc. Konec, šmidra, finýto, ende, šlus, dosmrkat, dopšíkat, dokašlat. Před pikolou za pikolou nikdo nebude stát. Nandat jantary. Dobrat atb. Už jdu....

PS. Nebo nebudu hrát:-).

 

Foto: http://www.pinterest.com/pin/378232068680518266/

ONO TO FUNGUJE!!!

Klidně se smějte, ukazujte prstem, koulejte očima, ale ty jantarový korálky prostě fungujou. 
Jejich objednání jsem nazvala zoufalým činem (pchááá - byla to ta nejlepší věc, kterou jsem za poslední dobu udělala). Řekla jsem si, že uškodit nemůžou a tři stovky jsem už utratila i za horší blbosti - tak šup sem s nima. Ukojim svou zvědavost, ulevim svědomí a třeba někoho pabavim (viď, ségra:-)).  No a...... Ono to funguje!!! 
Klidně se smějte, ukazujte prstem, koulejte očima, ale já je tý Šušu už nesundám. Spí, nevrže, je ochotná opustit můj osobní prostor, splaskla, zbělala a tak nějak se nám vrátila. Konečně ji poznávám. Nevím, jak to ten jantar dělá, a je mi to fuk. Dělá to dobře! 
Klidně se smějte, ukazujte prstem, koulejte očima, ale já jsem spokojená. Jsou věci na které je i jantar krátký. Třeba rýma, kterou ode mě Šušu chytla, nebo záliba v lezení do myčky. 
Ale co jantar sliboval - splnil. 
A to je v poslední době skoro zázrak!
Nemyslíte???


PS: Jen Šušu tím pádem vyfasovala novou přezdívku, Dan jí teď s oblibou říká "JANTÁRKU":-).

Foto: http://dulazapad.webnode.cz/jantarove-koralky/

TO SE DALO ČEKAT....

To se dalo čekat,
že nakonec padnu. A taky že jo! Šušu už je lepší, čtyři z šesti jejích zubů už spatřilo světlo světa - haleluja, ale já odpadla. Z toho všeho chovinkání, natřásání a ponocování jsem plynule přešla k inhalování, napařování, skuhrání a skomírání. Kdo zažil zánět dutin, ten pochopí. Jsem celkem pevný jedinec (co se bolesti týče), ale ta tupá bolest hlavy a posléze i zubů je opravdu skličující a ten kanagon, co mi teče z nosu - naprosto nechutný (i jako lepidlo stál za prd:-)). Nejsem schopná, jsem neschopná, jsem bezmocná a to já nesnášim - ještě víc než špinavý uši! To nám ten novej rok pěkně začal! Leden je měsíc blbec, nemám ho ráda, už několik lednů se nám nevydařilo. Kdy že začíná únor???
A tak se tu nedobrovolně povaluju v čepici, s nudlí u nosu a spřádám plány (i klikání mě bolí). Nefotim, netvořim, nešiju - hniju:-). Tak co mám psát??? Jediné zjištění tohoto víkendu bylo, že Radim Dochleba z Boty jménem Melichar je pořád fešák:-).... 

  Foto:  http://www.pinterest.com/pin/378232068680240260/

ABY SE TO NEPLETLO.....

Aby se to nepletlo,
máme všechny ty naše babičky, dědečky a tety všemožně i nemožně pojmenované.
Můj děda byl svého času nejmladší dědeček v Písku a Danova mamka s kočárkem už maturovala, a tak se nám poštěstilo, že si naše holky užívají přízně opravdu široké rodiny. Není divu, že se jim ti příbuzní maličko pletou. To je pak lepší toho dědu nebo babičku trochu specifikovat. A tak vzniklo několik poměrně srandovních interních pojmenování našich příbuzných a známých.
Třeba máme dědu Králíka a babičku Koko - slepice a králíky už několik let nemají, ale to neva. Hodně oblíbená teta je u nás teta Labuť (původně velká Šárka), která bere Šušu na labuťe, a její dcera (malá teta Šárka), která už dávno není malá - je to paní zubařka, ale má to marný. Snažila jsem ji přejmenovat na tetu Zubejdu, ale neujalo se to a v našich kuloárech je stále nazývána malou - promiň Šári:-). Taky máme babičku Rádio, ktrerá dětem pouští malinkatej tranďák, a babičku Dáju, která mívala pudlíka stejného jména.  Rodině mojí ségry se neřekne jinak než Buňáci, protože jejich nejstarší (Rozárka) měla problém s vyslovením tak krásného a pečlivě vybraného jména a místo Rozárka Zborníková se představovala jako Jarka Buňáková! A několik našich kamarádů a známých to taky pěkně schytalo. Třeba takoví sourozenci Kudrličkovi - tmavá a světlá Hanah Montana, Mádl, Sněhurka. Au, to musí bolet! Ale nesou to statečně, už i na pohledy se tak dobrovolně podepisují:-).

To neznamená, že Vám nemůžeme "přijít na jméno". Ba naopak - my Vás všechny máme rádi!!!!

                                                                      ♥

Foto: Lucky

KDEŽE...

Kdeže loňské časy jsou?
- Šušu jen spala, jedla a já jihla a jihla.

Teď se tu sotva potácím, protivná, unudlená, nevyspalá a za všechno můžou ty blbý zuby. Chovinkám, natřásám, konejším, dokonce i zpívám. Ve dne, v noci, ve svátek i o víkendu - pořád! Už dva měsíce v kuse.
Vyzkoušela jsem všechno: homeopatika, analgetika, tinktury, gely, čaje, kousátka (jantarovým korálkům zatím stále odolávám:-)). Vždy, když mi začne docházet trpělivost, otevřu tu malou roztomilou pusinku, a když vidím ty velký hnusný boule, zaplaví mě vlna něhy a pochopení. Šest najednou!!! Stoličky, řezáky, špičáky a to jako proč? Ochich och.... Jediné co, Šušu pobaví, je hopsající Bohyně, která plive víčka od PET lahví:-). Tomu říkám blázinec.
Mám tolik práce! - Vázne domácnost, vázne focení, vázne blog, vázne má drobná pracovní činnost, váznou vztahy. Svět se tak nějak zastavil...

Nějaká rada?


PS: A kdo vymyslel, že zoubková víla chodí, když vypadne zub? Neměla by chodit, když konečně vyleze???

Takovej si zasloužim:-)!

Foto: http://www.pinterest.com/pin/541628292659449330/

JÁ NÁNA

Jsem nepoučitelná!!!
O tom, jak jsem si vylámala zuby na pečení piškotu, jsem už tu ← psala.
A tak vůbec nechápu, v jakém pomatení smyslů jsem byla, když jsem babičce navrhla, že dědovi k osmdesátinám upeču dort. Děda Závorka ho k narozeninám taky dostal a mně to přišlo strašně hezký (takový slavnostní a roztomilý), a tak jsem se rozhodla, že můj děda ho taky bude mít. 
Spotřeba vajíček byla opět velká! Ještěže máme pod barákem večerku - pan "Čong" si musí myslet, že je po sobě doma házíme:-). Pěkně jsem se proškolila.... v piškotové zkoušce, ve které jsem nakonec uspěla, a myslím, že dokonce na výbornou.
Vyzkoušela jsem několik receptů a obstály dva. Jeden od mojí mamky a druhý od Janiny, která je v pečení v úplně jinym levelu, její recepty jsou poměrně jednoduché, zaručené a ještě ke všemu chutné - koukněte k ní na blog. Oba korpusy byly moc dobré, ani nevím, který byl lepší, a hlavně oba vyběhly a nespadly (jako ty ostatní:-(). Upekla jsem je v kulaté formě, každý jednou prořízla, promazala a posadila na sebe. Od Jany jsem si půjčila i recept na jeden z krémů. Druhý krém jsem zvolila můj osvědčený, všemi milovaný - pařížský. Nakonec jsem dort potáhla marcipánem a polila čokoládou, která tuhne pod rukama, ale já jsem zvyklá. Jednak mám ten její neuhlazený rustikální vzhled ráda a taky mi vyhovuje při polévání té vynikající Pařížské šlehačky, když peču náš oblíbený domácí dort. 
Tak a teď si pište....




KORPUS PODLE MAMKY.

200 g polohrubé mouky
200 g cukru moučka
10 lžic oleje
4 vejce
10 lžic vlažné vody
1/2 prášku do pečiva
Žloutky vyšlehat do bíla s cukrem, postupně přidat olej, vodu, mouku smíchanou s práškem do pečiva a nakonec ručně vmíchat sníh z bílků.


KORPUS PODLE JANY

240 g hladké mouky
240 g krupice
5 vajec
5 lžic oleje
Z bílků a cukru vyšlehat tuhý sníh, postupně zašlehat žloutky, 5 lžic oleje a (už ne mixerem) mouku.


Bacha!!!! U obou receptů jsem nepoužila všechnu mouku, protože nejsou vajíčka jako vajíčka a já měla nějaká strašně maličká:-).





JANIN KRÉM

2 zakysané smetany
2 šlehačky
6 vanilkových cukrů
Vyšlehat šlehačky, přidat smetany, cukr a nechat dobře vychladnout.


NAŠE OBLÍBENÁ PAŘÍŽSKÁ ŠLEHAČKA

2 šlehačky
2 ledové kaštany
Svařit, nechat vychladit (nejlépe do druhého dne) a pak vyšlehat se ztužovačem o znova nechat dobře vychladit. 


Druhé bacha!!! Marcipán podsypávejte moukou a ne cukrem, jak se někde uvádí - děsně se to pak lepí...tfuj!





 
PS: To je asi všechno - tak HODNĚ ŠTĚSTÍ, PLATO VAJÍČEK, PEVNÉ NERVY A DOBROU CHUŤ:-)!

          





































Foto: Lucky

TO BRZO...

Dnes jsem si vyčistila brýle papírovým kapesníčkem a ne podolkem?
O svátcích jsem přišla na chuť čokoládovému likéru?
K Vánocům jsem dostala dvě pyžama a bačkory?
Co se to se mnou děje???
Už?

PS: Já nechci:-)!

http://www.pinterest.com/pin/378232068680180381/

3

Tříkrálová rychlovka naší Bohyňky:-).
 

Foto: Lucky

SLADOVNA

Kdo tam nebyl, ať tam běží!
My tam vzali Danovo dědečka, kterému bylo před Vánoci 90 let. Pořád je to velký štramák, nenapravitelný šprýmař a  duší i srdcem PAN architekt. Je těžké někomu takovému vymyslet dárek k narozeninám. A tak jsme vsadili na zážitek a dědovi věnovali návštěvu Sladovny.
Ani jsem netušila, jakou bude mít radost - prý už si to dlouho přál, áááách. Výstava STROJ ČASU pro něj byla jak dělaná. Pečlivě četl všechny popisky (a že jich tam bylo:-)), ze všech oken se podíval, výtahem se projel, se starými fotografiemi si popovídal, teplo si pochvaloval a smutný byl, že nikoho známého nepotkal....

Chvílemi jsme žasli všichni!

Šušu se proletěla balonem.

Neni to tak dávno:-)...

Výstava pro všechny generace.

To neni náš děda:-).

Pardon, ale já si Vás sem musela dát, snad se pane nehněváte:-)

To je děda, děda Závorka.

A to je Dan, mladej Závorka:-).

Do zbraně!!!

Zubní prohlídka....

Flinstones.

Foto: Lucky

DOBRÝ DEN 2015

Dovol, abych se nejdřív rozloučila  s tím starým rokem 2014 - víš, že "staré" mám já ráda:-).
Byl to dobrý rok, kéž by všechny byly tak dobré a milosrdné. 
Děkuju...i když nevím, komu?!
ADIÉ.

A teď: VÍTEJ - ty novej.
Nic od tebe neočekávám, nemusíš bejt super ani bomba, úplně mi bude stačit, když budeš dobrej.
Jistá průměrnost mi totiž v tomto ohledu naprosto vyhovuje. Bojím se vah, které bez servítek váží ty naše příděly životních zkušeností. 

Těším se! Těším se na Šušinky první krůčky, na oblíbeného vlekaře v Železné Rudě, na jarní světlo, na Bohyňky první vysvědčení, na drobné radosti a hezké chvilky, na moře, na nové nápady a záchvaty tvořivosti...
Jen jedno předsevzetí mám - budu na sebe hodná. Marně hledám hranici mezi touhou zavděčit se, slušností, přehnanou zodpovědností, pomocí a blbostí. Pochopila jsem, že bolístku pofoukám nejlíp, ale jogurt si každý dokáže podat.



PS: Dobrý rok všem. A děkuju, že tu se mnou jste:-)...

Foto: http://www.pinterest.com/pin/378232068679389528/

SILVESTR

Ten náš:...

Sorry, ale tenhle Silvestr je prostě nejvíc!

Vánoce ve stínu Silvestra.

Big P Á R T Y.

Štasný Nový rok ♥!!!!!

Někdo snídá česnečku x někdo písmenka:-)...

Foto: Lucky