Letos máme takovej dost simple.
I když, moc simple to s nim nebylo. Hrozilo, že místo věnce budeme mít čtyři hřbitovní svíčky, který jsem roztržitě koupila v drogerii Teta, páč jsem nestihla doběhnout do Déemka, protože mi volali, že to místo kam jsem zaparkovala, nebylo pro mě, ale pro jeřáb, kterej teď kvůli mně nemůže projet.
Díky, Daní:-).
Foto: Lucky
Uf...
Už!
Radost veliká.
Z Limitu v limitu:).
→
klik
Foto: Lucky
Klidně se mě zeptejte,
kolikrát jsem ztratila krytku, jestli už jsem sehnala nový popruh, proč nosim místo brašny foťák v hadrovym pytlíku, ale hlavně se mě neptejte na clonu, ISO a rychlost závěrky.
Vaše maily mi lichotí, ale já tomu totiž vopravdu, ale jako vopravdu vůbec nerozumim.
Krytku jsem ještě neztratila, protože ji nepoužívám, brašnu nenosim, protože je neskladná, a poruh jsem pořád nesehnala. Používám přednastavený režim (zelený foťáček:), objektiv utírám tričkem a zákazníkům dávám i neupravený fotky - jsem barbar!!!
Netoužim po technicky dokonalých fotkách. Teda možná, že i toužim, ale znám své limity a vím, že toho nejsem schopná, a taky se bojim, že by se mohlo vytratit to, co moje fotky dělá mými.
Můžu vám prozradit jen to, že dobrou fotku dělá dobrá atmosféra, správný úhel pohledu a trocha světla.
Velkým pomocníkem mi je sekvenční režim (aspoň jedna je vždycky ostrá, jen to promazávání je pak horší:-)).
Místo stativu používám poznatky ze střelby vzduchovkou z pionýrského tábora, nadechnout, zadržet dech, zamířit a zmáčknout!
A asi největším uměním je... vybrat mezi tou spoustou fotek TU pravou. Tu, kterou neni nutný dlouze upravovat, které stačí lehce dotvořit atmosféru, dodat trochu jasu, a i přes to, že neni technicky dokonalá, neni ztráta času se na ni koukat...
To samo, já fakt nevim, jak to dělám.
Tak se prosím nezlobte:-).
PS: Pro podrobnosti chtivé: fotim na Nikon D3100, objektiv 18-105mm, zvažuju koupi pevnýho skla (prej se mi s ním bude líp fotit v místnosti:)) a upravuju v PicMonkey.
Foto: https://www.pinterest.com/pin/472807660851556050/
Potřebovala jsem se zahřát:).
Dřív se na ně nedostalo - fotky z naší rodinné oslavy.
Hezky bylo...
Foto: Lucky
S přicházejícím koncem roku mi již tradičně ubývá sil. Vůbec nechápu, jak jsem před dvěma lety v tuhle dobu zvládla ještě rodit.
Šušu je strašnej prevít.
Po cestě z turnaje v Českých Budějovicích mi v zácpě mezi nohama praskl pytlík plnej rybiček. Bylo to dost napínavý.
Konečně se nám kouří z komína.
Šušu produdlala svůj oblíbenej dudlík. Nejdřív mi příšlo šílený kupovat jí ve dvou letech k Vánocům novej, ale je to jedna z mála věcí, která jí udělá opravdu vopravdickou radost, a od toho Vánoce jsou - přeci:-).
Na poště maj zase domečky!
Je zima a přitom je dusno...
Foto: Lucky
Je to v pytli,
všechno je na pytel, a tak jsem si udělala radost pytlem!
Suma sumárum 18Kč.
PS: Uvnitř mám kýbl - aby to dobře stálo:).
Foto: Lucky
Jo,
ještě pořád to do Vánoc stíháme.
Ale nevím hodiny ani dne, kdy mi Dan vypoví službu, a tak kdo ještě otálí s koupí domečku - raději pište a objednávejte.
Ať to pak neni na knop:-).
Díky...
PS: Víkendová inspirace z mé pinterestové nástěnky:
Foto: https://www.pinterest.com/LuckyZavorka/dome%C4%8Dky/
Měla jsem žehlit,
potřebovala uklízet, papírovat a řešit spoustu jinejch věcí, ale já byla měkká, neodolala jsem své nutkavé potřebě a převlíkla blogu kabátek.
Dyť se ochladilo:-))).
PS: Zdánlivě nepodstatný, zbytečně pracný a malicherný, ale to je prostě můj relax a odpočinek, i když jsem z něho ztrhaná, jak kdybych skládala vagon uhlí. A když už, tak i s vizitkama:
Nejde mi to...
tak rychle, jak bych chtěla.
Pomalu začínám ztrácet trpělivost. Ten proces miluju a zároveň nenávidim. S látkama si docela rozumim, ale s drátama, tyčkama, překližkou a magnety se moc "neka".
Proč jen já se do nich tak zamilovala?!
Zbytek věcí z podzimní kolekce Lucky Limit je stále v procesu a já nedočkavě vkládám aspoň povinnou podzimně/zimní výbavu, která by se vám třeba taky hodila.
Podrobnosti tu →klik.
A ostatní? Až bude hotovo:).
Foto: Lucky
Už jste psali???
Holky ze školy už jo, tak my museli taky.
Bohyně chce palandu, Šušu bublifuk, táta šampon a já mír...
Bohyňce je líto, že už nevěří. Jmenovala jsem ji vánočním skřítkem, upozornila na pár výhod, podrbala ego a hned je to dobrý:).
Našla jsem naušnici!
Odkryli nám okna.Inverze ustoupila.
Snažim se být optimistická, ale jsem z toho trochu v křeči.
Foto: Lucky
Neřídím moc ráda!
Radši jezdím jako spolujezdec, kochám se výhledy, vyhlížím místa vhodná k focení.
Třeba
jako tohle... (jezdíme kolem několikrát do roka k ségře na chalupu).
Dětský hřiště, garáž, stodola, koně, prostě spousta možností, zákoutí,
průhledů a pozadí. To se mi líbí:).
Byla
jsem rozhodnutá, že tady prostě jednou někoho vyfotim. A vyfotila! A
nebyla jsem to já, kdo to místo navrhl. Byla to Šárka, která asi taky
ráda jezdí jako spolujezdec.
Zase jedna náhoda...
Foto: Lucky
Není to hotové, ale já musela...
Mám radost! Náš byt se zvětšil, můj životní prostor rozrostl, věci konečně začínají nacházet své místo - nepřestávám jásat.
A to ještě není zdaleka všechno, to je zatím jen první etapa našich škatulat.
Co dům dal, Dan dodělal a Lucka našla u popelnic.
Přesně tak to mám ráda!!!
Foto: Lucky
Počáteční nadšení z házené u naší Bohyně vůbec nepolevuje, ba naopak.
Věty typu, proč není trénink každý den, miluju házenou, já jsem se pro to narodila... u nás nejsou žádnou výjimkou.
Musím se přiznat, že s tím mám trošku problém.
Od dob, kdy jsem já zahřívala lavičku ve sportovní hale, se toho moc nezměnilo, dokonce ty dresy, v kterých Bohyně hraje, jsou ještě pořád stejné (zřejmě kvalitka:-)). Jediné, co se změnilo, je že na zápasy se jezdí auty, během utkání se servírují domácí buchtičky, tatínci pomáhají stavět překážkové dráhy a maminky doplňují povinně/nepovinné výbavy ve Sportisimu.
Dlouho jsem Bohyni kouzlo kolektivních sportů tajila, ale sílu školního náboru jsem nějak podcenila. Když přišla s letáčkem, že "sem chci chodit", už přes to nejel vlak. Nakonec se jí podařilo nás všechny zmotivovat a já teď nerada musim vzít zpět větu: "Toho bohdá nebude, aby naše rodina trávila společné víkendy ježděním po zápasech".
Jezdíme! Jezdíme s mírou, trénujeme s nadšením, nakupujeme ve Sportisimu, lepíme lajny, zmenšujeme chrániče, protože prostě Bohyni to baví až tak, že je schopná odejít na trénink bez batohu:-))).
PS: Spějme dál, za sokolským praporem. Silou lví, vzletem sokolím. Tužme se:-)!
Foto: Lucky
Chvála Bohu za čtvero roční období.
Každej nemusí mít jasno(co se počasí týče:)), někomu to prostě sluší i v inverzi!
Vojtěškovi, byli jste odvážní - díky.
Snad se vyplatilo...
Foto: Lucky
