Díky vašim včerejším komentářům jsem se pokusila si všechno srovnat, propojit si souvislosti, vyslovit nevyřčené a nakonec se dostavil...
Ten mnou milovanej pocit normálnosti, kterej jsem na chvilku ztratila, když jsem nabyla dojmu, že přemíra lásky je divná.
Moc děkuju za každý váš komentář, s dovolením odpovím dnešním příspěvkem:
Jakýkoliv systém je ošemetná věc, ale na jeho opuštění třeba my nemáme ty správný "gule".
A tak pomyslně vybalím svoje imaginární tašky, který jsem celé rodině v duchu zabalila, když jsem nás v afektu stěhovala soběstačně žít někam na Šumavu, a budu dál Bohyňce trpělivě vysvětlovat, že některý věci se v životě prostě musí.
Třeba chodit do školy!
Ani vlastně nevím, co mě na té školní, táborové, školkové, jesličkové grotesce překvapilo.
Přece někdo, kdo se narodí matce výtvarnici, ve znamení Lva, po dvou vyvolávačkách, ve 43. týdnu těhotenství, nemůže jakékoliv odloučení nést dobře?!
Nezapadá! Nezapadá do tabulek, škatulek, kolektivu, systému. Jak by mohla - je strašně nohatá, přechytralá, zodpovědná, citlivá, líná, hezká. Požitkářka s nebývalim smyslem pro spravedlnost, zoufale toužící po obdivu, která klame vzhledem a tělem.
Ona nemá konkrétní problémy, ona je problémem sama sobě.
Nebudu na ni ječet - slibuju! Nasadim béčko, budu ji poslouchat, pomáhat, motivovat, chválit, mazlit, hladit a milovat. Krok sun krok k samostatnosti.
Kéž by si tu její lásku šlo naakumulovat a vypustit si ji pak, až bude někde ve světě.
A světe třes se, ona bude NĚKDO:)!
Foto: Lucky
Skvělý! :) Spolu to určitě zvládnete! :) Citlivější dušičky všechno hůř nesou, nad vším moc přemýšlí a pokud se k tomu přidá ten nebývale veliký smysl pro spravedlnost, který v sobě dodnes nesu a někdy těžko zpracovávám i já, takže vím, o čem mluvím, je to fakt pro Bohyňku všechno prozatím náročnější...
OdpovědětVymazatJste skvělá! Už jen proto, že se snažíte takto nad tím přemýšlet! Víc takových rodičů a šťastná to Bohyňka! :)
Držte se a dejte průběžně vědět, jaké děláte pokroky... :)
Pěkný víkend, Peťka :)
Děkuju za uklidňující slova, držim se selskýho rozumu, ale chvílema i topení - abych nebouchla:-). Ono to půjde....
VymazatLucko, to je moc fajn, k čemu jsi došla. Nepsala jsem nic k minulému příspěvku, protože co radit? Musíte si najít svoji vlastní cestu. Tak ať se vám po ní dobře jde. Držím pěsti!
OdpovědětVymazatDíky, ještě si pěkně pošlapeme:).
VymazatLaska, porozumenie, trpezlivost-to najdolezitejsie, co mozeme odovzdat a ono sa to vrati. Proste tvorite jeden celok! Vsetko pride casom, co ma prist
OdpovědětVymazatJsme celkem slušnej oddíl:-D!
VymazatJestli ona nebude tsky "světluška"
OdpovědětVymazathttp://ourlifeontheseaside.blogspot.gr/2016/05/byt-jiny.html?m=1
T.
P.S. Zvladnete to!
Tak ono je jich víc:)))?
VymazatJé........
Svetluška je, to určite:-)
OdpovědětVymazatA tvoríš v nej práve krásne ženstvo!Predsa len, malá žena!
Žínka domácí...
VymazatTo je dojemný :). A musím říct, že je opravdu výjimečně krásná, říkám si to u každé její fotky. Já byla taky děsnej stýskálek, i když mamka odjela třeba jen na tři dny někam pracovně. Zdálo se to nevyléčitelný. Přešlo to v pubertě. Ale dodnes mám pro to pochopení :). Dospívání zdar! :))
OdpovědětVymazatJá to vlastně taky chápu, ale trochu jsem myslela, že už to přešlo...
VymazatZa me dobry - hezke urovnani a utrideni myslenek, to proste spravna mama umi. Jsme pro ty deti oporou a maji pravo na respekt, nekteri jsou citlivejsi a takovi uz asi budou cely zivot, ale myslim, ze to neni vzdy na skodu. Jedna moje znama mi kdysi na predporodnim kurzu rekla vetu, na kterou si casto vzpomenu a se kterou naprosto souhlasim: Berte svoje deti takove, jake jsou. Takze drzim pesti, at se, byt treba malymi krucky, posouvate v teto oblasti - osamostatneni - dal:-). M.
OdpovědětVymazatNedokážu poradit, ale jedno tuším. Děti, které měly vyvolávaný porod, jsou na matce více závislé. A věřím tomu, pač to vidím na svých dětech. Marťa taky nemá rád delší odloučení a proto ho na tábory ani nedávám. Jezdí každý rok na soustředí, který je jen na 4 dny a v létě pouze příměstské tábory, takže spí doma. Vidím, jak mu to dělá dobře. Vyjma babiček, kde je na prázdninách třeba týden, ale s bráchou a ve "svém" prostředí. Myslím si, že bychom jim měli dát prostor pro vytvoření vlastní individuality, ne je podle zaběhlých vzorců chování do něčeho tlačit. Chápu, že pro tyhle děti je dost tragickej školní systém, ale myslím, že dnes už existují i různé alternativy. M se ve škole taky nudí. Je prostě chytrej a celej systém jak je nastavenej, ho brzdí. Takže ho necháme dochodit do páté třídy a potom bude asi změna. Takže naprosto chápu, že není jednoduché se s tím vypořádat a držím pěsti! Je úžasný, že máme úžasný děti!
OdpovědětVymazatPřidala bych kvalitní rybí tuk :-). Hana
OdpovědětVymazatLuci, krásně jsi to napsala! Až mám zalité oči slzami :). Matylda i Agátka mají úžasné štěstí, že mají za rodiče vás. Posíláme pusu! A.
OdpovědětVymazatMáte jedna druhou, jste holky šikovný. To dáte!;)
OdpovědětVymazatLuci, už 19 let přesně tohle řešim s tim našim Lvem (taky 43. týden, dvě provokačky, dvakrát šňůra kolem krku). Jen u kluka nemusim řešit krásu ;-) Jinak na něj sedí všechno, co si popsala u Matyldy. Jsou to nervy, boje, slzy ale je tam i štěstí, hrdost, láska, ... Vydrž
OdpovědětVymazat