pondělí 4. září 2017

SEN(J) 2

My zas nejsme takoví balíci, jak se zdá. 
My náhodou svýho času (za našich mladejch let) docela cestovali. Za peníze ze sčítání lidu jsme jeli třicet osm hodin autobusem na Korfu, za roznášení volebních lístků jsme se v Zadaru se těsně minuli s papežem, na svatební cestě vyjeli skútrem na Olymp a celé jsme to završili dobrodružnou cestou do Splitu autobusem a ramenem jeřábu nabouraným v něm.
Teď už chápete tu euforii, když my někam dojedem!
A ve správný termín!!
Když jsem se na Airbnb koukala poprvé, ten dům tam ještě nebyl, vybrala jsem něco jiného, to se, než jsem se rozhoupala, obsadilo. Musela jsem začít odznova a narazila na dům, který se mezi tím rekonstruoval určitě přímo pro nás. Je to jeden z nejstarších a určitě nejcitlivěji zrekonstruovaných domů ve městě Senj. Dubové podlahy, dubové okenice, hrubé štuky, obnažené trámy, šedé betonové obklady, pruhaté povlečení z Ikey, žádné zbytečné doplňky, jen obrovský pytel ledu na uvítanou v mrazáku.
Už zase se mi chtělo brečet:).
Do Senj vedou několikakilometrové serpentiny, možná proto tam nejezdí autobusy, díky tomu tam nestojí žádné velké hotely, lidé jedí za rozumné ceny v restauracích, nakupují na trzích a největší turistickou atrakcí je trampolína a blikající autíčko. Toť má teorie a můj splněný sen.
Je mi vlastně úplně jedno, proč tomu tak je, jen bych si moc přála, ať to tak ještě dlouho zůstane, protože tam turisti a místní žijí ve zvláštní a vzácné symbióze.
A nebo si to jen maluju, protože jsme sluníčkářská rodina. Sluníčkářská rodina, které přijde přirozené polehávat na pláži vedle rodiny z Burkina Faso. Až druhý den mi doteklo, že asi neni úplná náhoda zrovna tohle volné místo, že lidi prostě nechtěj ležet vedle někoho, kdo má pleť tak černou, že se u moře mění až v tmavě modrou... 
A to my zase jo! 
A měli jsme to i s muzikou...
Hrozně to uteklo, stihli jsme jen výlet na hrad, který byl téměř za barákem, několik procházek do obrovského, luxusního, vylidněného, venkovního sportovního centra financované EU, jeden (drink) Sex on the beach, dvanáct svezení v blikajícím autíčku, vysbírat všechny omleté střepy z lahví (drahokamy - to se teď sbírá místo mušlí!), deset zmrzlin, tři nákupy na trhu, dvě posezení na lavičce před kostelem a než se Šušu naučila vyšplhat na ultra moderně vysokou postel s ještě vyšší matrací, jeli jsme domu.
Tentokrát jsme měli štěstí - o ničem jinym to neni!

Je to první místo, kam se chci vrátit, první místo, kde mi znovu strávené chvíle nebudou připadat ztráta času.





















































Lucky photo

18 komentářů:

  1. s těmi návraty na stejná místa to moc dobře znám :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to já poznala nepoznané, vždycky mi návrat přišel jako škoda času:). Až teď...

      Vymazat
  2. To je nádhera, děkuji za inspiraci :-) Eva

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Lucko, já už se vůbec nedivím, že pro tentokrát jsi prostě labuť! Buď! :)
    Parádní!
    Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Krásní a šťastní sluníčkáři:). Super!!

    OdpovědětVymazat
  5. Nejkrásnější fotky z léta, co jsem viděla!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky - protože jsou naše:)! Děkuji...

      Vymazat
  6. Tam bych taky chtěla, hned. Ale vypadá to, že tohle je místo pro trpělivé... :-) Jo a miluju drahokamy z omletých střepů!

    OdpovědětVymazat
  7. Môjho muža potešila omietka domu, takto ručne zahládza náš dom a potom biely....každý si nájde pre radosť svoje:-)
    Prerušilo to len industriálne koleno, vidíš mi sme stále na ,,malte,,:-)
    Krásni a krásne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koleno nefungovalo, jen kazilo dojem:)!
      Pusu na maltu:-)

      Vymazat
  8. Moc vam to vsem slusi, je videt ze jste si to uzili! ;)

    OdpovědětVymazat
  9. krasne fotky, ale fakt:-) Veronika.

    OdpovědětVymazat